O kousek šťastnější

Vlastně by to měl být jeden ze základních principů života – snažit se každý nový den prožít plněji, moudřeji a s větším porozuměním než ten předcházející. Ale pokud život plyne alespoň trochu uspokojivě, často se nikomu do žádných změn nechce. Tak jako filmovému hrdinovi. Proč něco měnit, zamýšlet se nad svojí každodenností, komplikovat si vztahy upřímností. Někdy je pro každého z nás těžké podívat se pravdě do očí.

A tak mnozí raději žijí ve svém neměnném světě. Někdo ve stereotypu nefunkčních vztahů a nudného zaměstnání, které přinášejí iluzorní jistotu. Někdo v kolotoči jasných plánů a pracovních úspěchů, nezávazných lásek a kamarádů pro chvíle dobrodružství s neochvějnou jistotou, že to je ten nejlepší život, jaký žít mohou.

Mnozí dokonce jezdí meditovat do Indie či na Bali, zdolávají vrcholy hor, mají v mobilech sbírky pamětihodností z celého světa a jistě zažívají prchavé okamžiky štěstí. Pokud se ale do každodenního života probouzejí s nechutí, necítí za jeho kvalitu odpovědnost, neumí a nesnaží se naplňovat vztahy, těžko v sobě mohou zažívat stav přetrvávajícího vnitřního klidu a radosti. Těžko najdou klíč ke své duši. A ta se jednou přihlásí ke slovu.

Poloprázdný život

Tichý hlas duše, který nejdříve jemně napovídá, že takhle život nefunguje, často neslyšíme. A tak ten hlas sílí, až přichází něco, co člověka nutí k zastavení. „Najednou“ je tu vyhoření, pocit prázdnoty, zdravotní problémy. Ordinace odborníků přes duši plní ti, co všude byli, všechno zažili, všechno mají, a to všechno se proměnilo v ohromné nic. V jejich napohled naplněném životě není nic, o co by se mohli opravdu opřít. Neznají pocit skutečné vnitřní radosti. Budí se s hrůzou z dalšího prázdného dne, který se před nimi rozprostírá jako pustina.

A pak je tady samozřejmě i druhá strana. Život žitý v neustálých starostech: o zabezpečení rodiny, o své blízké, o zdraví. Vidina něčeho, co by mohlo vybočovat z únavné každodennosti, je velmi vzdálená. Maminka samoživitelka tak mnohdy těžko chápe prázdnotu člověka, který má v jejích očích všechno. Ale možná právě tahle obyčejná maminka má ke své duši blíž. Možná. Vyhněme se ale klišé, že šťastný člověk je chudý člověk. Nemít základní prostředky k životu je samozřejmě tíživé, zvlášť pokud dotyčný cítí odpovědnost i za své blízké.

Naštěstí ale žijeme v podmínkách, kde chudoba nemusí být celoživotní úděl. A podle psychologických výzkumů je hladina toho, co člověk skutečně potřebuje ke klidnému životu, poměrně nízká. A paradoxně s přibývajícími finančními prostředky nad tuto hranici se pocit štěstí nijak výrazně nezvyšuje. Naopak nám taková zkušenost může vnést do života jistotu, že jsme schopni překonat i velmi obtížné podmínky.

Bludný kruh našeho života může mít opravdu nekonečně podob. Ale ať už stojíme ve svém životě na jakémkoli místě, vždycky se můžeme rozhodnout udělat krok jiným směrem. Naučit se přijímat každý nový den jako skutečné probuzení, jako příležitost udělat něco jinak, všimnout si něčeho, co jsme uzavřeni ve své ulitě nevnímali, podívat se na naši situaci novým pohledem.

Staňte se šťastlivcem

Britský psycholog Richard Wiseman se ve své knize Faktor štěstí podrobně zaměřuje na to, čím se odlišují tzv. šťastlivci od lidí, kteří ve svém životě nedokáží nalézt vnitřní radost. Poučené čtenáře Psychologie.cz jistě nepřekvapí, že to nejsou vnější životní podmínky, ale způsob, jak život prožíváme a jak do něho vstupujeme. Na základě rozsáhlých pozorování pak autor přináší čtyři principy, jak svůj život prožívat spokojeněji:

1. Maximalizujte své šťastné náhody

Šťastlivci mají uvolněnější přístup k životu. Nezaměřují se úzce na jeden cíl, na úspěch, a paradoxně právě díky tomu si více všímají příležitostí, které se kolem nich objevují. Častěji se seznamují s novými lidmi a vytvářejí kolem sebe pevnou vztahovou síť.

Vyzkoušejte si: Každý den oslovujte nové lidi, kdekoli a kdykoli (toto doporučení se objevuje i v mnoha motivačních románech, např. Bůh chodí po světe inkognito nebo Muž, který chtěl být šťastný).

2. Naslouchejte svým pocitům a instinktům, prohlubujte je

Šťastlivci berou vážně svoji intuici, snaží se naslouchat vnitřním hlasům. Neznamená to, že je slepě následují, ale zvažují, co jim tyto jemné signály z nitra chtějí říct, a rozhodují se podle toho.

Vyzkoušejte si: Nemůžete‑li se rozhodnout, představte si sami sebe v situacích, které by byly důsledkem vašeho rozhodnutí. Ve které se cítíte lépe, více sami sebou?

3. Očekávejte štěstí

Šťastlivci věří ve své sny, v lidi, v dobrý život. Ohledně budoucnosti mají pozitivní očekávání. Neztrácejí naději. Nejde o laciné pozitivní myšlení, ale o důvěru v sebe i v život. Vytvářejí tak pozitivní sebenaplňující proroctví a mají pocit, že v životě se jim daří, i když překonávají běžné problémy.

Vyzkoušejte si: Po probuzení si představujte, že lidé, se kterými se ten den potkáte, budou přátelští, laskaví a nápomocní. Během dne se k této myšlence vracejte a večer si udělejte rekapitulaci. Nakonec nejspíš zjistíte, že většina lidí, se kterými se setkáváte, takovými skutečně je. Podobně můžete trénovat i jiné situace.

4. Změňte svou smůlu ve štěstí

Běžné negativní události se nevyhýbají nikomu z nás. Šťastlivci ale i tehdy dokážou vidět ty pozitivní stránky a nové příležitosti. Jsou ochotni se poučit z chyb. Hledají alternativní řešení. Místo pocitů zklamání a smutku si řeknou, že vše mohlo dopadnout ještě hůř a že pořád mají v životě štěstí. Nerozebírají negativní události stále dokola, vyhýbají se negativistickým rozhovorům.

Vyzkoušejte si: Vyhýbejte se v běžných rozhovorech planému stěžování si, a pokud s tím začne druhá strana, stočte řeč na něco jiného.

Pozdrav duši

Takový návod ve čtyřech krocích vypadá možná na první pohled jednoduše a hravě. Ve skutečnosti ale jde o budování nového postoje k životu. A to se neobejde bez naší trpělivé práce, každodenního hledání, překonávání překážek a třeba i zdánlivých neúspěchů. Bez touhy učit se naslouchat své intuici, všímat si toho, co jsme dříve neviděli. To je cesta, po které nás vede naše duše k žití skutečné pravdy, radosti a lásky.

My sami nevíme, jak to v cíli takové cesty vypadá, a dokonce ani neexistuje žádné svědectví, na které se můžeme plně spolehnout. Můžeme jen věřit, že to stojí za to. Je to, jako když plánujeme dovolenou do míst, kde jsme ještě nikdy nebyli. Sice máme nějaké představy a očekávání, zprostředkované zkušenostmi jiných, ale když se dostaneme do cíle, vždycky je to jiné. Co se týká dovolené, někdy můžeme být i zklamaní, ale co se týká naší cesty k duši, věřím, že cíl předčí naše očekávání.

A tak zkusme přistoupit na myšlenku, že se každý den probouzíme do nového života. Každý den můžeme vyřešit něco z toho, co se ještě včera zdálo neřešitelné. Můžeme se naučit něco nového o sobě, o světě, o životě. Můžeme někoho zajímavého potkat, někoho potěšit. Můžeme být laskaví. Můžeme narazit i na nějaké potíže a problémy, které ale nejsou jen něčím negativním, co nám komplikuje život, ale jsou i příležitostí, jak si se životem lépe poradit. Už dnes můžeme zažít alespoň okamžik vnitřního klidu a radosti. Pozdravit se se svojí duší.