Nutkavost ve vztahu

Takto organizovaní lidé se obávají změn, preferují stálost, přítomnost známého, bezpečného, a tím pádem i důvěryhodného. Fungování v takové konstelaci jim přináší pocit jistoty. Ač se však sebevíc snaží udržet svůj život ve známých a zajetých kolejích, jeho přirozený vývoj jde proti této potřebě.

Nejraději fungují na principu předchozí zkušenosti, která se ukázala jako správná a osvědčila se. Té je nutné se držet, jelikož je bezpečná. Jiný směr či jiné řešení představuje vstup do neznáma a připomíná pomíjivost. Tak se nutkaví lidé uzavírají před novými způsoby řešení a před novými zkušenostmi.

Ke všemu novému přistupují s předsudky, hledají důvody, proč by to nemělo fungovat, a mnohdy slepě obhajují své zaběhnuté způsoby řešení, kterých se urputně drží. Tím sami sobě brání růst: zůstávají v klidných, avšak stojatých vodách. Mnohdy mají plné skříně nového oblečení, ale stále oblékají to staré, mají v kuchyni schované nové spotřebiče, které ale nepoužívají, a tak dále. Když nové věci takto „zakonzervují“, nevystaví je působení času, budou stále nové a především neměnné.

Touha po trvání je nám lidem přirozená, u nutkavých osobností je však mnohem více v popředí a stává se pro celou osobnost charakteristickou. Záleží tedy na tom, v jaké míře je rozvinuta a nakolik ovlivňuje naše fungování.

Co nevidím, to není

Nutkavé myšlenky a kompulzivní činnosti vznikají na podkladu fungování obranného mechanismu vytěsňování. Pokud je něco pro naši psychiku, která přirozeně směřuje k rovnováze, nepřijatelné a vzbuzuje to psychické nepohodlí až úzkost, můžeme použít tuto obranu, abychom nechtěný obsah odsunuli mimo naše vědomí.

Umístíme ho tedy do nevědomí, abychom se jím dále nemuseli zabývat a abychom nemuseli snášet nelibé emoce, které v nás vzbuzuje. Často se jedná o pocity viny, morálního selhání, o agresivní impulzy, sexuální fantazie… Jenže to vytěsněné se postupem času hromadí a působí stále větší tlak, jako by se to rozpínalo přes celou naši osobnost. Paradoxně je tedy nutné vyvinout mnohem větší úsilí, abychom snížili intenzitu úzkosti. Tím se zvyšuje potřeba konat či myslet nutkavě, protože jedině tak je možné úzkost utlumit.

Když se totiž snažíme nutkavé myšlenky nebo činy odbourat, objeví se vždy úzkosti, které mají za úkol je přikrýt. Nutkavost tedy slouží k „ovládání“ a snižování úzkosti. Nevýhodou je, že pokud se jí budeme chtít zbavit, vynoří se právě ty úzkosti, které měla dříve tlumit či odstranit. Následně ji potřebujeme k tomu, abychom si zachovali psychickou rovnováhu, která je však velmi křehká. Z tohoto důvodu bývá obtížné z tohoto kruhu vystoupit.

Typickým příkladem nutkavého chování je lpění na až sterilní čistotě a pořádku. Symbolika snahy udržet domácnost (auto, oblečení, sebe, různé předměty) v maximální čistotě může ukazovat na odčiňování v jiné oblasti, typicky v té duševní.

Ať už se jedná o zahnání nemorálních myšlenek, zakázaných fantazií či vzpomínek na činy, které bychom nejraději smazali, nutkavost neodezní, dokud nebudeme mít v sobě vyřešený tento konflikt. Na úrovni myšlenkové se obsese projevují například ve smyslu když si třikrát v duchu přeříkám danou mantru, dopadne to dobře. Nakonec může tento mechanismus sloužící ke snížení intenzity napětí naši osobnost natolik pohltit, že nás začne zúzkostňovat, když tento rituál neprovedeme.

Touha po stálosti

Nutkaví lidé jsou svázáni pravidly a mantinely. Svůj život se snaží vsunout do škatulek, „jak by to mělo být“, a ve vztazích požadují totéž i po svém protějšku. Nepřijímají svou emocionalitu a rovněž jí příliš nerozumí u svého partnera. Tak se z nich vytrácí autenticita a přirozenost, a naopak roste strnulost a rigidita. Pokud vše zůstane tak, jak má a jak je to vyzkoušené a správné, pak je to v pořádku. Novota a změna je pro nutkavé lidi velmi náročná.

Jelikož mají potřebu řádu a stálosti, jsou pro ně vztahy a láska jako taková značně ohrožující. Iracionalitu emocí vnímají jako nebezpečnou. City jsou ze své podstaty proměnlivé, nestálé, leckdy obtížně vysvětlitelné, často nekorespondují s racionálním uvažováním. A tak se tito lidé snaží držet je pod kontrolou a zejména se jim nepoddávat.

V článku Deprese ve vztahu jsem se věnovala vysvětlení toho, že depresivně strukturovaní lidé jsou ve vztazích motivováni strachem ze ztráty. Ten je pro jejich fungování v partnerství zásadní. Přizpůsobují se, přejímají názory svého partnera, až se ve vztahu naprosto ztratí. Vše je hnáno strachem z možné ztráty, která hrozí, pokud by se vůči partnerovi vymezili.

U nutkavých lidí je tímto pohonem strach z pomíjivosti. Nutkavý člověk partnera rovněž připoutává, avšak jeho motivace je mocenská. Chce nad ním mít moc, řídit ho. Odlišnost partnera těžko snáší, vymyká se totiž jeho kontrole. I ve vztahu vyžaduje řád, čímž se mnohdy vytrácí živost, radost a spontaneita.

Čím silnější je nutkavost jednoho z partnerů, tím více bude jejich vztah svázaný různými podmínkami a pravidly, více než emocionální podoby nabyde té formální. Po partnerovi vyžadují, aby fungoval na sto procent, aby splňoval vše, co se od něho očekává. Tato rigidita se logicky odráží i v sexuální oblasti, kdy je milování provozováno skutečně jako něco, co se má plnit a co se v partnerství dělá. I zde se uplatňuje silné pravidlo zvyku, zaběhnutého postupu a neochotného až odmítavého přístupu ke změně.

K sexuálnímu životu mnohdy přistupují jako k podávání výkonu, splnění povinnosti; často je programově naplánovaný, protože se to v manželství přece má. K sexu mnohdy dochází pouze za určitých podmínek – dle plánu, pokud je dostatečný klid a tak dále. Mnohdy oddělují lásku a sexualitu. Domnívají se, že se svým partnerem nelze prožívat sexualitu se vším všudy, jelikož by ho znečistila, znevážila či ponížila. Mnohdy si tak svou pravou sexualitu realizují mimo partnerský vztah.

Tohle se nedělá

Dle psychoanalytické teorie lze jako zásadní pro rozvoj nutkavých rysů až nutkavé organizace osobnosti považovat takzvané anální stadium psychosexuálního vývoje, tedy věk přibližně mezi prvním a třetím rokem.

Zde se dítě učí toaletním návykům a poprvé se setkává s různými omezeními ze strany rodičů, jelikož se dostává do období, kdy začíná projevovat svou vůli. Tu rodiče v rámci výchovy usměrňují, což naráží na spontánnost dítěte.

Míra korigování ze strany rodičů je logicky závislá na tom, jak moc je dítě živé ve svých projevech. Zde se zakládá to, zda si dítě v dospělém věku dovolí projevovat svou přirozenost, nebo se bude vehementně snažit mít ji pod kontrolou.

Pokud jsou přirozené projevy dítěte (objevování světa, zlost, radost…) příliš potlačovány a usměrňovány, bude je držet pod kontrolou i v dospělosti a naopak. Pokud jedná v souladu s představami rodičů, je dobré, pokud ne, je špatné, zlé a zlobivé.

Do určité míry je nutkavost obsažena v každé osobnosti. Záleží na tom, v jaké míře je rozvinuta a jakým způsobem nám zasahuje do běžného fungování. Pro účely hlubšího sebepoznání si můžeme položit tyto otázky:

• Od čeho mohou nutkavé myšlenky či chování odvádět naši pozornost?
• V čem nám jsou na obtíž?
• V čem nám naopak mohou být prospěšné?
• Do jaké míry roste naše úzkost, pokud se nutkavé myšlení či jednání snažíme redukovat?

Více k tématu:Fritz Riemann – Základní formy strachu