Nuda tady a teď

Mnoho lidí má pocit, že nejsou sami o sobě dost dobří. Jakmile se ocitnou tváří v tvář situaci, kdy zrovna není co na práci, přijde nervozita a sebezostuzování. Těmto pocitům nahrává, pokud si z různých důvodů nejsme schopni naplnit dny tak, aby odrážely, že jsme „k něčemu“. Bezprizornost a pocit neužitečnosti je pro mnohé přímo likvidující. Někdy to pozoruji u starších lidí, kteří byli v produktivním věku velmi aktivní. Najednou nemají co na práci a to je ničí.

Nuda je signál, že nejsme smysluplně zapojeni do fungování světa okolo nás. Říká nám, abychom přestali s tím, co děláme, a abychom to dělali lépe – nebo abychom dělali něco jiného. Ovšem i práce, která je užitečná, může jednotlivce časem začít nudit – vědci například zjistili, že se někdy nudí anesteziologové nebo řídící letového provozu. To, že je něco objektivně smysluplné, tedy ještě neznamená, že v tom lidé cítí naplnění pořád.

Mezi chování spojené s větší náchylností k nudě patří zvýšený příjem alkoholu a užívání návykových látek. Nuda je také spojena s nezdravým jídlem, závislostmi všeho druhu nebo touhou po senzacích. I když se v tu chvíli mohou lidé cítit dobře, poskytují pouze dočasnou úlevu od nudy.

Profesor John Eastwood a jeho kolegové z York University v Kanadě zjistili, že naše přirozená tendence hledat vnější stimulace a rozptýlení, když se nudíme, pouze posílí naši nespokojenost. Oddaluje naše touhy a vášně, které by jinak poskytovaly spolehlivý kompas k uspokojivému zapojení do života. Navrhují považovat nudu za příležitost „objevit možnosti a obsah svých přání“.

Eastwood klinicky pracoval převážně s mladými muži, kteří neutuchající nudě připisovali závislost na videohrách. Jejich znuděnost někdy přerůstala ve hněv a agresi a neschopnost tyto pocity ovládat. Pokud lidé nejsou schopni spolehlivě rozpoznat své emoce a řídit se vyslanými signály, které poukazují na naše touhy, mohou propadat smutku a beznaději.

Abychom se nudě vyhnuli, musíme hledat řešení, která dávají trvalejší smysl a představují výzvu. Pokud se převážně pohybujete v komfortní zóně, pociťujete ve svém životě pravděpodobně také nudu. Chybí vám výzvy, které by vás přiměly k větší aktivitě a v důsledku lepšímu pocitu ze sebe.

Vnitřní neklid

Někdy se bojíme přiznat, že to, co nás trápí, může být právě nuda: nikdo nechce být vnímán jako flákač, co nemá co na práci. Vlivem okolností, dlouhodobého přetažení a ignorace vnitřních pocitů to může padnout na každého. Pokud je člověk zvyklý jet v určitém tempu a najednou z něj vypadne, může se cítit bezprizorní a začít se točit v kruhu výčitek.

Jako třeba Adéla: žije v zahraničí, vlivem krize nemůže dlouhodobě najít práci a je v takovém psychickém rozpoložení, že vlastně ani nechce. Někdy se jí ráno už ani nechce vstát z postele, a kdyby neměla malé děti, které dochází každý den do školy, tak by se asi ani nedonutila.

Každodenní aktivity ji nebaví a vlastně už je ze sebe tak znechucená, že na ně nemá energii. Při konzultaci došla k aha‑momentu: když se nudí (a je to nyní dost často), má tendenci se odsuzovat, hledat v minulosti chyby, za které ji odsuzovali i ostatní – zejména otec, který byl na ni velmi přísný, a ona tak došla k pocitu, že nic nedělá pořádně. Hledala zdroj svého problému úplně jinde – na špatné dětství se to přece dá svést vždycky, že?

Nuda může být spojena i s nízkou mírou energie. Pokud nejste dostatečně dlouho vyživováni činností, kde můžete uplatňovat své silné stránky nebo být jakkoli užiteční, začne vás napadat spousta věcí, o kterých jste dříve neměli potřebu přemýšlet.

Jednou z výhod nudy je, že si můžete udělat tak trochu průzkum toho, jestli jdete v životě tím správným směrem. Uplatňuji v tuto chvíli své schopnosti a dovednosti? Trávím svůj čas činnostmi, které mi dávají smysl? Nejsem už tak trochu v pasti luxusu – tedy že pro samé pohodlí není motivace se snažit?

A to je právě případ Adély. Adéla si velmi zvykla na to, že hlavní část příjmu jde do domácnosti od partnera, který nikterak neprotestuje, že je žena doma, protože sám rodinu vcelku dobře zabezpečí. Takže se velmi často přistihuje jako znuděné děcko, které hledá, do čeho by koplo, aby se na chvíli zabavilo. Její mozek začal kopat do vosího hnízda minulosti.

Z nudy se začala šťourat ve věcech, které jí připomínaly dřívější selhání a pocity, že není dost dobrá. Když zjistila, že zase tak špatná není, že je to nuda, co ji tak omezuje, začala mít zase touhu a motivaci začít dělat něco nového. A zde narážíme na to, proč je možnost zažívat nudu někdy užitečná.

Hledejme, co je důležité

Nepříjemný pocit nudy lidem v zásadě připomíná, že mohou dělat něco hodnotnějšího a důležitějšího. Nutí nás přehodnotit naše konání. Můžeme ji tedy vnímat jako kompas, který nás upozorňuje na naše vnitřní motivace a touhy, kterým nevěnujeme dostatečnou pozornost. Zároveň je však dobré mít na mysli, že někdy život vyžaduje i dělání nudných aktivit.

I když je nuda nepříjemný duševní stav, můžeme tuto „touhu po smyslu“ vnímat také jako něco, co odemyká naši kreativitu. Kate Green, novinářka na volné noze, která strávila čtyři měsíce na Havaji na simulované misi na Marsu pro NASA, napsala: „Na Marsu jsem se dozvěděla, že nuda má dvě strany – můžete nechat svoji mysl hnít, nebo ji můžete raketově odpálit na nová místa.“

Někdo jízdu autem do práce vnímá jako nudu. Osobně ji mám ráda právě proto, že mi dává prostor vymyslet nové nápady a možnosti – co uvařit, na jaký kurz se přihlásit, jaký článek právě napsat. Z některých nudně vypadajících činností si můžeme udělat malé osobní rituály, které nám pomohou v plánování a hledání nových cest životem.

Nuda je také důležitá pro vývoj dětí. Všímáte si, jak často dospělí zasahují dětem do života ve snaze je za každou cenu zabavit? Jako by život musel být nekonečně zajímavý. Právě proces nudy a hledání úniku z ní může být pro dítě důležitým vývojovým úspěchem. Díky zážitku prázdnoty, nenaplnění a podrážděnosti může vykrystalizovat jeho skutečná touha.

Některé lidi znuděnost může dovést i do úzkostí a deprese, a proto je potřeba umět včas zavnímat, kdy už to je pro naši psychiku více, než jsme schopni zvládnout. O depresivní stavy se začíná jednat tehdy, pokud je nuda dlouhodobá a je spojená s pocitem méněcennosti, beznaděje, sebeobviňování a cíleného vyhýbání se aktivitám.

Někdy i krátký rozhovor s odborníkem může pomoci začít situaci vnímat jinou optikou a pomoci vám se ve vaší situaci zorientovat a nastavit nový směr.

Co dále prospívá v boji s nudou?

• Dostatečný odpočinek a výživa.
• Dostatek zážitků a sociálního kontaktu.
• Možnost volby a kontroly nad našimi každodenními činnostmi.
• Dostatek různorodých zájmů a aktivit, kde můžeme využívat své dovednosti a schopnosti.
• Dobrá organizace času – umět si den smysluplně naplánovat, tak aby odrážel naše hodnoty.