Nový člen rodiny: droga

Je nedělní poledne a kuchyní se line vůně poctivého svátečního oběda. Nalévá se polévka, konverzace přeskakuje mezi zprávami o tom, co kdo dělá a kde kdo byl. Po vyčerpání aktualit přijde řeč na drogy, jsou toho plné noviny. Řeč je hlavně o pervitinu. Starší syn opovržlivě poznamenává, že kdo si to píchá, musí být „úplně vypatlanej“. Aby matka hovor trochu odlehčila a zároveň do něj zapojila i dosud mlčícího mladšího syna Libora, napůl vyzývavě a napůl žertovně mu řekne: „Tak schválně, Libore, ukaž ruce!“

Libor po matce loupne očima. „Tak ty si myslíš, že jsem feťák, jo? Tak to je dobrý. Tak tohle mi řekne vlastní matka? Tak to je FAKT dobrý!“ Prudkým pohybem se odsune i s židlí od stolu a teatrálně máchne rukama. Toho ale využije bratr, chytne Libora za paži a rychlým pohybem mu odhalí předloktí. I když se Libor bleskově vymaní ze sevření a rukáv s tlumeným výkřikem opět rychle shrne, všichni jasně vidí řadu drobných jizev. Některé vypadají čerstvě…

Tato příhoda je stará dvanáct let. Její hlavní aktér, Libor, je dnes otcem vlastního dítěte, muzikantem, pořadatelem hudebních akcí a spolehlivým zaměstnancem strojírenské společnosti. Na časy, kdy býval feťákem, se už dnes rozvzpomíná jen matně a s velkým nadhledem, ale příhoda od nedělního rodinného oběda je stále živá.

Bolest způsobená rodině (a především mámě) patří k těm stránkám jeho drogové kariéry, na které se mu nikdy nebude vzpomínat snadno. „Skoro se z toho zhroutila, byla to pro ni úplně nepochopitelná věc,“ komentuje reakci své matky na jeho odhalené ruce, které měl dle vlastních slov „jak řešeto“. Předtím už bral injekčně pervitin nejméně rok, aniž by kdokoliv z rodiny něco tušil.

Droga není jen látka

Droga se novým členem rodiny stane většinou nejprve tajně, prostřednictvím stávajícího člena, který si je dobře vědom, že odhalení jejich spikleneckého spojenectví by vyvolalo bezprecedentní vřavu. Dobře ví, že droga – v podobě pervitinu, heroinu, kokainu, extáze či marihuany – má v jeho rodině význam démona, ztělesněného zla, ostatně podobně jako v celé společnosti. Nechce s tímto postojem příliš ostře polemizovat, ačkoliv pro něj není braní těchto drog o nic horší než popíjení alkoholu.

Nejde ani tak o to, že by nechtěl ubližovat svým rodinným příslušníkům, kteří jsou mu stále více cizí. Spíš chce mít klid pro svůj nový život založený ne na pravidlech a stereotypu, ale na spontaneitě, přirozenosti, užívání si života tady a teď, bez plánování hypoték, rodiny a pravidelných dovolených. Droga hraje v tomto novém životě významnou – téměř symbolickou – roli.

Droga není jen chemická látka. Je to také vstupenka do společnosti lidí, kteří slibují skvělou zábavu a dobrodružství. Je to symbol opovržení většinou, která se už napáchala zla až až. Je to příslib možnosti kontrolovat svoje pocity, svou náladu. A v neposlední řadě je to majetek.

Samozřejmě je to také hra s ohněm, možný zdroj infekcí, nemocí, tělesných změn a poškození, zástavy srdce, doživotních psychických poruch. Ale to k tomu tak nějak patří. Riziko je nedílnou součástí prestiže, kterou droga představuje – drogu mohou zvládnout jen odvážní, silní a neohrožení jedinci, kteří se dokážou přes nepříjemné a nežádoucí účinky přenést.

Rodinný nepřítel

Přednáška 19. listopadu 2024