Noční hlad

Pokud Shakespeare prohlásil, že Macbeth vraždí spánek, byl to básnický obrat podobný tomu, jako když Caesar žádal Římany, aby mu půjčili své uši. Dá se říci, že Duncan od té chvíle, kdy ho v noci Macbeth poctil návštěvou, naopak spal a snil svůj věčný sen (stejně jako římské uši zůstaly na hlavách svých majitelů).

Oběti parasomnií naproti tomu zírají vytřeštěně do tmy, třesou se hrůzou a bojí se usnout, pokud se ovšem neocitnou na střeše rodného sídla a hrůzou se netřese jejich okolí. Nicméně když alžbětinský autor ústy Macbetha definuje život jako příběh vypravovaný blbcem, hrůzostrašný, však nesmyslný veskrz, mohli bychom tento popis na některé parasomnie vztáhnout.

Syndrom nočního ujídání

Noční plenění lednice, označované českým folklórem jako „bílý sex“, dostalo vznešený název night eating syndrome (NES) čili syndrom nočního ujídání a funguje mezi novými chorobami od devadesátých let minulého století.

Jde o nutkavý příjem většinou vysoce kalorické potravy, který probíhá v bdělém stavu bez následné amnézie. Ke své hanbě tedy člověk ráno ví, jak se v noci choval. To sexsomnia je v tomto ohledu milosrdnější, zato následky mohou být zajímavější.

Neuroendokrinní rozdíly oproti zdravé populaci spočívají hlavně v menší noční aktivaci melatoninu a leptinu a výraznější aktivaci denního stresového hormonu kortizolu u postižených – většinou jedinců ženského pohlaví.

Podle výzkumů se syndrom často vyskytuje u příbuzných a dost často je spojen s přítomností dalších poruch, zejména poruch příjmu potravy, depresivní poruchy a nejrůznějších úzkostných stavů. Konkrétně u depresí se objevuje až dvakrát častěji.

Kdy jde o poruchu

Není však totožný s typickým somnambulismem neboli náměsíčností, přestože jsou zde některé společné projevy. Nočním přejídáním (sleep‑related eating disorder, SED) trpí především ženy, jejichž vztah k jídlu je pokřivený od dětství, kdy laškovaly s anorexií, která u mnoha z nich plně neodezněla. Jejich noční problémy začínají ale až v dospělosti.

Se somnambuly je zde společná anamnéza chození ve spánku, načasování epizod v první třetině noci a podobná míra denní úzkosti. Na druhou stranu jen 10 % klasických somnambulů či somnambulek trpí SED.

Přednáška 19. listopadu 2024