Neúplná

Nejsme. Za jednání pahýlu je zodpovědný ten, kdo pahýl vytvořil. On sám dlouho neví, že je pahýl. Jenže vykládejte to někomu, když to zjistíte. „Víš, ona mami mě celý mý dětství psychicky týrala, fakt, věř mi, nevymýšlím si to.“ I vám samotným ty slova přijdou trochu k smíchu, co teprv ostatním? A jste opravdu připraveni na zlehčování či ignorování vašeho příběhu?

Je mi 32 a pár let vím, která u mě bije. Tenkrát jsem si to našla na internetu. Byl to šok. Já byla psychicky týraná? Mojí mami?! Ale nene. Vždyť mě miluje. Určitě jen nedokážu rozlišit míru vlastní zkušenosti od popisovaných znaků. Co je to sakra schizoid? To jsem jako nemocná, blázen a mám se léčit? Ne! Tohle je nesmysl, nebudu na to myslet. Je to celý kravina a život jde stejně dál.

To bylo pár týdnů po mém rozvodu s mužem, kterého jsem hluboce milovala pro klid a vzájemnou lásku, která v našem vztahu panovala. Pak přišly konflikty, které jsem nedokázala řešit. Boj nikdy nebyl moje silná stránka. Po tom, co jsem pohrozila rozvodem, mi manžel sdělil, že mi nebude bránit. Prý ho soužití se mnou už dlouho ničilo. 

Můj svět se poprvé zhroutil. Přišla jsem o lásku milovaného člověka a o svůj klid (ten klid, ve kterém jednou uhnijete). Tenkrát jsem dobrovolně zašla i k psychologovi. Potvrdil, že naše manželství nemá šanci.

Na dalších dvou třech návštěvách jsem zjistila pár zajímavostí o sobě. Třeba že můj nedostatek blízkých vztahů není způsobený nezájmem o ně, ale mojí neschopností. Nic, v čem bych se chtěla vrtat, a tak jsem se s psychologem rozloučila. 

Takhle chutná láska?

Přišel nový vztah. Energický mladý dobrodruh. Nastal ohňostroj emocí. Jeho vášnivých a mých velmi zdeformovaných. Fyzicky mě přitahoval snad až extrémně a dodnes to tak je. Jezdil za mnou z velké dálky každý víkend. Hádali jsme se, obviňovali, uráželi. X‑krát jsem se s ním rozešla, x‑krát jsem ho po pár hodinách vyhodila z bytu. Potratila jsem jeho dítě.

On mě miloval, pro mě každá jeho návštěva znamenala hodiny prosezené na záchodě s průjmem z nervozity a strachu. Po dosavadním zjištění o svých emocích jsem průjem považovala za důkaz lásky vycházející z mého nitra. Přece když mi tenkrát ten psycholog řekl, že vzhledem k svému neprožívání emocí svůj život nežiju, ale živořím, pak tento opačný extrém je jistě to správné! Takhle tedy chutná láska.

Bojovala jsem se všemi svými démony, abych si na tuto chuť zvykla. Druhé početí bylo úspěšné, máme spolu krásného synka. Odstěhovala jsem se za svým mužem na druhý konec republiky. Koupil pro nás byt.

Dnes jsou to dva roky, co jsem od něj odešla i s tříletým synem. Kombinací cizího prostředí, mojí neochoty navázat nové vztahy, kombinací našich ustrašených povah a zkurvených dětství se vztahy mezi námi vyostřily tak silně, že mě můj něžný muž fyzicky napadl před očima našeho malého syna. Bylo rozhodnuto. 

Rejstřík středních tónů

Odchod zpět do mého domova pro mě znamenal logický a jediný možný krok. Můj partner velmi bojoval, abychom spolu zůstali a na našem vztahu pracovali. Miloval nás. Pro mě to absolutně nepřicházelo v úvahu.

Svůj odchod jsem považovala za důkaz, že ve mně zůstal kus zdravého rozumu. Že s někým, kdo vás v hádkách tituluje dámským přirozením, ponižuje a naznačuje plivnutí do obličeje, není radno provádět obnovovací pokusy. Dnes už chápu, že člověk frustrovaný odmítáním, nedostatkem lásky a hypotékou dělá různé věci.

Rozbití naší rodiny a odloučení nás oba hodně naučilo. On je zlomený. Prodal byt, hypotéku by sám neutáhl. Neví to, ale je stále jediným chlapem v mém srdci. Nehledám dalšího partnera ani náhradního otce pro syna. Víkend, který společně všichni tři jednou do měsíce trávíme, je pro mě vždy silný zážitek. Klid a štěstí.

Lásku k němu si uvědomuju naplno, doslova mě válcuje. Zlomený muž, žijící daleko, pro mě nepředstavuje žádné nebezpečí.  Když mi oznámil, že si našel přítelkyni, spadla jsem z nebe na zem. Láska k němu mi dala obrovskou ránu do hlavy (je můj!!). A do srdce. Začala jsem bojovat. Za sebe, za moji lásku, která tam vždy byla, jen já ji vyměnila za odhánění blízkosti a ochranu vlastní duše.

Bojovala jsem (přesvědčovala a vysvětlovala, ach) za naši budoucnost. Za vrácení rodiny našemu malému synovi. Svýho tátu miluje a on jeho. Naznačila jsem, že své nepochopitelné chladné jednání jsem si nevybrala. Že mi bylo způsobeno. Musel se dobře bavit… Tyhle psychologický kecy… Přísahá, že se mnou už NIKDY. Po našem odchodu a ztrátě syna prožil peklo na zemi. Chápu ho.

Přednáška 19. září 2024