Netoužím po něm

Nevnímá, že okolí trpí. Přestává cítit bolest druhých, protože se snaží sám sebe otupit, aby necítil tu svou ránu. Nedokáže vnímat potřeby partnera, protože má sám co dělat se sebou. Začne si například vynucovat sex či další jiné aktivity v touze ukojit vlastní potřebu, bez ohledu na prožívání jeho protějšku.

Proti sobě

Druhý partner v této fázi často svůj protějšek stále miluje, protože ho zná jinak. Omlouvá jeho výlevy, čeká, že se to změní. Mnohdy má problém říct ne a dělá věci, které nechce. Zároveň se kontaktuje s realitou, která bolí, protože se seznamuje s temnou osobností partnera, kterou nezná.

Uzavírá se do sebe, aby se ochránil před dalším psychickým zraněním a zklamáním. Tuto temnou osobnost začíná vnímat jako monstrum, které ho ohrožuje. Postupně přicházejí úzkosti či panika. Jako kdybyste museli trávit čas v zaseknutém výtahu, odkud není úniku. Psychika se zablokuje, přičemž záleží na tom, která oblast utrpěla nejvíce.

Zde je prožívání úzce spojeno s tělem. Pokud se jednalo o vynucený sex, který druhý partner poskytoval proti své vlastní vůli, ve stresu se stahují tkáně a cévy v dané oblasti. Mohou se objevit i zdravotní potíže. Po psychické stránce se uzavírá citlivost, aby nás ochránila před další destrukcí. Minulé události si tak člověk mnohdy pamatuje jen matně a může získat dojem, že „to nebylo tak hrozné, nějak jsme to zvládli“. To jsou časté věty traumatizovaných lidí.

Neumím si představit, kolik negativních vjemů a traumat se muselo odehrát v Romanině psychice. Pod vnějším dojmem, že je krize už zažehnaná, se mohou skrývat právě tyto bloky, že něco nejde, ani když se snažíme. Abychom je uvolnili, nepomůžeme tomu experimentováním v sexu. Musíme začít jemně pracovat s psychikou. Začít tuto bolest otevírat, cítit ji a vyplakat se z ní, neboť je uvnitř zamrzlá a člověk nemůže jít dál, ani tělo mu to nedovolí.

Obnovit spojení

Je potřeba pomalu a opatrně u sebe otevírat to, co moc bolelo. Po malých krůčcích a s bezpečnou oporou, aby nedošlo k retraumatizaci. Ideální je procházet tímto procesem s odborníkem v terapii. Je potřeba znovu navázat kontakt se svým prožíváním, ale ne skrze obrazy vzpomínek – musíte otevřít pocity.

Jaké to bylo, když jste pocítili, že se partner mění? Co to s vámi dělalo? Někdo by řekl: „Bylo to, jako by mě bodl do srdce.“ Šok, ztráta důvěry. Jaké věci po vás partner chtěl a vy jste je nechtěli dělat? Co jste u toho prožívali? Jaký to byl pocit? Někdo by odpověděl: „Prožívala jsem strach, že mi ublíží, tak jsem se podvolila.“

U těchto uvědomění se často objevuje pláč. Prožijte si ho. Je potřeba nahromaděné emoce dostat ven a znovu rozproudit svou živost tím, že postupně vše, jak to bude přicházet, prožijete a vypláčete se, vykřičíte se, vybijete se do polštáře. Je důležité, aby i váš partner prožil, co cítíte, a aby i on vyjádřil, co prožíval, když začal sahat po alkoholu. Co se v něm dělo, co mu chybělo, čeho se bál?

Pokud potřebujete v sobě obnovit zablokovanou energii, uvolnit psychické bloky, je potřeba toto klubko rozmotávat kousek po kousku. Je hodně důležité s partnerem mluvit o všech prožitcích, o bolestech, abyste se vzájemně viděli takoví, jací opravdu jste – nedokonalí, zranění, krásní i zničení. Tak můžete k sobě znovu najít cestu a časem se snad obnoví i intimita.

Doporučuji nenutit se do sexu, být k sobě upřímní a reflektovat partnerovi, co se ve vás děje, když se vás dotkne. Například „cítím teď stres, strach, vrací se mi minulost“. A klidně se vyplakejte, prožijte si pocity s partnerem. Je důležité, aby cítil, co to s vámi dělá. Sdílení vás může opět sblížit a vztah může být pevnější než dříve.