Nešťastné tělo

Možná i vy jste se už při pohledu do zrcadla přistihli při myšlence, že byste se svým tělem měli začít něco dělat, nebo jste při prohlížení starých fotografií z dovolené zatoužili vypadat jako před deseti lety. Ale kdybyste se zamysleli víc a vrátili se v čase k té dovolené, třeba byste zjistili, že jste se ani tenkrát necítili se svou postavou spokojení a nebyli jste ve svém životě šťastní. Dokonce když zhubnete deset nebo dvacet kilogramů, vytvarujete postavu, naberete svaly a třeba díky soláriu i barvu, sebeláska stále nepřichází.

Může se stát, že se stydíte za své tělo, trápíte se tím, jak vypadáte. S postupem času začínáte být citlivější vůči každé narážce směřované na vaše tělo. A tak berete změnu od podlahy: nastavíte si striktní režim a pravidla, všechny o své snaze informujete, okatě začnete dávat najevo, že si nosíte krabičky, zmiňujete, že na pivko po práci nemáte čas, protože chodíte plavat… a po čase, když zhubnete, na svém snažení uberete. Lidé si toho začali všímat, chválí vás, tak zpomalíte tempo. Po roce máte kila zpět a začínáte znovu od začátku kvůli nějaké poznámce v práci nebo doma.

Jsou to ale opravdu vaši kolegové nebo rodina, kteří vás opakovaně upozorňují na vaši váhu? Vy sami můžete být tím, kdo má potřebu neustále mluvit nahlas o své nespokojenosti se sebou, dokonce občas sami před ostatními shazujete svůj vlastní vzhled nějakou nejapnou poznámkou, kterou po čase použije někdo z kolegů, a to pak na vás zapůsobí jako červený hadr na býka. Kolegům i rodině může být mnohdy zcela jedno, jaká je vaše postava, pokud na svůj vzhled vy sami neustále neupozorňujete.

Nespokojenost v zrcadle

„Tuk. Když se podívám do zrcadla, jediné, co vidím, je masa tuku.“ Taková je jedna z velmi častých odpovědí žen, kterých se zeptáte, jak by popsaly svůj odraz v zrcadle. A nejsou to jen ženy, které přišly k psychologovi primárně kvůli svému vzhledu – mnohdy vyhledaly pomoc kvůli trápení ve vztahu, svému psychickému stavu nebo nedostatečné sebedůvěře.

Když před vámi něco takového vysloví váš kamarád nebo rodinný příslušník, začnete si daného člověka najednou prohlížet jinýma očima. Snažíte se ověřit, zda jeho domněnky stojí na reálném podkladu, a vidíte něco zcela jiného. Před vámi stojí krásná žena s milým obličejem a velmi laskavým srdcem, která sice neodpovídá předpisovým mírám 90–60–90, ale toho jste si až do doby, než to zmínila nahlas, vůbec nevšimli. Odkud tedy pramení její názor?

Některé ženy by byly pro lásku schopny udělat cokoli. Držet přísné diety, nejíst vůbec nebo klidně začít běhat maratony. Chtějí být štíhlé, protože se domnívají, že v dokonalosti postavy se ukrývá recept na partnerské štěstí. „Nechci být pořád sama. Chlapi chtějí někoho hezčího. Musím zhubnout.“ Když se následně zeptáte, jestli plánují držet dietu a hubnout celoživotně, většinou je jejich odpověď také dost podobná – po dětech už tolik ne, až bych si našla partnera, tak ne. „Bývalí partneři mě vždycky opustili kvůli hezčí, štíhlejší. Když zhubnu, taky si najdu partnera. Nesnáším své tělo, protože mě kvůli němu nikdo nechce.“

Nenávist ke svému tělu je často jen jednou z forem toho, jak projevujeme nespokojenost se svým životem. Možná tělo není tou hlavní příčinou, co člověka dělá nešťastným a nutí ho prožívat k sobě samotnému soustavnou nenávist. Prameny negativních pocitů mohou být úplně jinde – v práci, v rodině, ve vztahu, v nespokojenosti se svým chováním a tak dále, klidně se mohou všechny nabalit na sebe. Ale většina věcí, která se odehrává v lidském životě, souvisí s tím, jak se k tomu daná osoba staví.

Člověk, který na sobě neustále hledá nedokonalosti a chyby, bude na sebe pravděpodobně tvrdý i v dalších aspektech života a obdobně tvrdý může být i na svého partnera. Vztah, který máme sami k sobě, totiž podstatně ovlivňuje i naše vztahy s dalšími lidmi.

Odkud konkrétně pramení myšlenky, ve kterých lidé zpochybňují sami sebe? Nejvíce trendů dnešní doby diktuje společnost, což v praxi do velké míry znamená sociální sítě. Mnozí lidé si skutečně neuvědomují, že fotky, které každý den vidí na internetu, často nejsou reálné: ploché břicho dvacet čtyři hodin denně, obličej bez jediného pupínku, syté barvy. Pokud máte takové snímky denně na očích, je těžké uniknout srovnávání.

Narušený pohled na vlastní tělo může mít kořeny i v rodině. Obzvlášť silné bývají tam, kde se oceňuje zevnějšek a dbá na fyzickou zdatnost – u rodin sportovců, fitness instruktorů nebo lidí, kteří potřebují vypadat dobře pro své povolání. Pochybnosti o vlastním vzhledu může člověk převzít od svých rodičů i tehdy, pokud si rodiče nikdy nedůvěřovali a svou vizáž před dítětem ještě „shazovali“. Pak si dítě může tyto vzory chování přenést i do svého života, přičemž v průběhu času mohou obtíže růst a prohlubovat se, takže nespokojenost s vlastním tělem plně propukne až v dospělosti.

Kde najít sebelásku?

Hledat sebelásku je jedna z nejtěžších, ale také nejdůležitějších věcí, které pro sebe člověk může udělat. Mít se rád za každé situace, pečovat o sebe, věřit si, neponižovat se. Měj se rád takový, jaký jsi – snadno se to píše, těžce se tím řídí. Přijmout sám sebe jako vlastní ideál krásy bez porovnávání se je v současné době téměř nemožné. Přejít od nespokojenosti (v některých případech až nenávisti) k lásce chvíli trvá a změna se neděje přes noc.

Vždy se objeví dny, kdy se nebudete cítit dobře a v zrcadle bude na vás všechno špatně – suché vlasy, velké uši, malé oči… I přesto si ale zkuste každý den připomínat, že se máte rádi, a připomínejte si, co všechno pro vás vaše tělo každodenně dělá. Oceňte také sami sebe za to, co každý den dokážete. Nahlas si řekněte, že jste dobří, pochvalte se za konkrétní věc, která se vám ten den povedla. Naučte se odpouštět si za své chyby a poučit se z nich.

Možná vás postupem času překvapí, jaké změny se samy začnou dít, když jen malinko změníte přístup k sobě samým a místo nenávisti začnete sobě a svému tělu dopřávat trochu více lásky.