Nešťastná láska

„Žádný z mých předchozích vztahů pro mě nebyl tak náročný a vyčerpávající jako tenhle,“ napsala nám do redakce čtenářka Katka. „Měli jsme spoustu drobných neshod a já se v tom vztahu cítila méněcenná a současně někdy jako jeho matka. Závidím mu všechno. Je velmi pohledný a přitažlivý, talentovaný, má kolem sebe spoustu lidí, je společenský, umí tančit, je laskavý.“

Katka popisuje hodně ambivalentní prožitky – cítí se jako jeho matka, ale zároveň jako ta méněcenná. Uvádí také, že se díky partnerovi cítí naživu jako nikdy, ale zároveň ji vztah ničí. Touží po odpoutání se a několikrát už se pokoušela o rozchod, vždy ji však jakási neviditelná, ale neuvěřitelně silná touha přitáhla zpět k němu.

Takovými ambivalencemi jsou protkané mnohé vztahy. Co to říká o nás? Každá práce by měla začít tady: u sebe. Pokud i vy máte pocit, že se pohybujete ve vztahu na hraně nebo neustále přeletujete od extrémně krásných chvil k extrémně bolestivým okamžikům, pojďte se na chvíli zastavit a váš vztah reflektovat. Je zdravý? Není? A jak moc vám dává a bere?

Inventura vztahu

Zjistit zcela upřímně a otevřeně, jak na tom jsem, nelhat si a postavit se situaci čelem je klíčem k uzdravení. Berte to jako příležitost něco změnit. Tak tedy:

• Jak se cítím, když jsem se svým partnerem? Přináší mi pocit bezpečí a štěstí, nebo spíše pocity úzkosti a nejistoty?
• Jaká jsou moje očekávání od vztahu? A jsou vůbec realistická? Co očekávám od svého partnera a jak se tato očekávání liší od reality?
• Jaké jsou mé osobní hranice a jsou v tomto vztahu respektovány? Jaké mám limity v emocionálním, fyzickém a komunikačním smyslu? Dodržuje můj partner tato pravidla?
• Přináší tento vztah do mého života více radosti, nebo bolesti? Jaký je celkový dopad tohoto vztahu na moje denní pocity a životní spokojenost?
• Jaké role hraji ve vztahu já a jaké role hraje můj partner? Jaké vzorce chování se ve vztahu opakují a jaký na to mám vliv?
• Jaké kompromisy mohu udělat a které jsou pro mě nepřijatelné?
• Jak si v tomto vztahu udržuji svou individualitu? Jaká část mé identity je stále nezávislá na vztahu, jaké aktivity či vztahy mi pomáhají zůstat v kontaktu se sebou samým?
• Mám pocit, že mohu otevřeně komunikovat se svým partnerem? Můžu s partnerem otevřeně mluvit o svých pocitech a problémech bez strachu z odsouzení nebo negativních reakcí?
• Jaký vliv má tento vztah na mé další vztahy (s přáteli, rodinou)?
• Co by se muselo změnit, aby tento vztah byl pro mě zdravější? Jaké konkrétní změny by potřeboval tento vztah, abych se v něm cítil/a lépe a bezpečněji?

A co teď? Váš vztah je zreflektován, ale jak poznáte, jestli je zdravý, nebo ne? Často je obtížné na něj nahlédnout zvenčí a poznat, jestli to, co denně prožívám, je už za jakousi hranou, nebo ještě v pásmu normy. Proto vám nabízím zjednodušený popis toho, jaké rysy má zdravý a jaké naopak nezdravý vztah.

Zdravý vztah

Jde třeba o vzájemný respekt, to znamená, že si každý partner váží druhého a chápe jeho nebo její hranice. Pokud slyšíte muže, který o své ženě mluví jako o „své staré“ a používá negativní významy, hodně to vypovídá o kvalitě jejich vztahu a o něm samém. Pokud je „moje stará“ tak hrozná, proč s ní pořád jsem? Co to o mně vypovídá? Proč jsem s někým, koho nazývám třeba krávou?

Další, co byste měli od zdravého vztahu chtít, je důvěra, upřímnost a ochota uzavírat kompromisy. V partnerském vztahu nemůže vždy vyhrávat jenom jeden. Někdy vyhraje ten, někdy ten a někdy (v ideálním případě) vyhrají oba, protože společně vymyslí takový kompromis, který je oba těší. Máte pocit, že tohle ve vašem vztahu funguje?

Dalším podstatným rysem je individualita. Žádný z partnerů by neměl kompromitovat to, kým je, a jeho nebo její identita by neměla být založena na partnerovi. Dejte si tedy pozor, pokud máte pocit, že se cítíte šťastní jen kvůli němu, kvůli ní. Riskujete, že se dostanete do bezmocné pasti, kterou popisuje i Katka.

„Nesmírně mě přitahuje. Ale vztah s ním mi nesmírně ubližoval. Chtěla bych být jako on. Cítit sama od sebe lehkost, jakou jsem cítila jenom s ním. Žít bezstarostný život a nemyslet každý den na to, že jednou umřu. Kdykoli se s ním bavím, vzbuzuje ve mně šílenou agresi, touhu po uznání a pozornosti, vztek, lásku, nostalgii. Neuvěřitelnou smršť naprosto protichůdných pocitů.“

Partner by nás měl inspirovat, neměl by nás pohlcovat. Naše identity by neměly splývat. Takové pocity často pramení z toho, že neznáme sami sebe nebo se sebou nejsme dost spokojení.

Typická pro zdravý vztah je i kvalitní komunikace, což znamená, že oba partneři by měli mluvit upřímně a otevřeně, aby se předešlo nedorozuměním. Pokud jeden potřebuje své pocity nejprve urovnat, měl by druhý přání respektovat a počkat, až bude první připraven mluvit. S tím úzce souvisí i takzvané férové hádání. Ano, každý se někdy pohádá, ale ti, kteří se drží tématu a vyhýbají se urážkám, mají větší šanci najít možné řešení.

Abychom se mohli hádat férově, musíme být schopni kontrolovat náš hněv. Všichni se někdy zlobíme, ale způsob, jakým to vyjadřujeme, může ovlivnit naše vztahy s ostatními. A to nenávratně. Hněv lze zvládat zdravými způsoby, jako je hluboké dýchání nebo napočítání do deseti. Ale chce to trénink a vůli.

Nezdravý vztah

Na druhou stranu, nezdravé vztahy se vyznačují především nerespektem. Jaké další rysy mívají?

Pokud se ve vašem vztahu objevuje kontrola, dejte si pozor. Jde o velký vykřičník. Když jen jeden z partnerů dělá všechna rozhodnutí a říká druhému, co má dělat, co nosit nebo s kým trávit čas, koledujete si o problém. Možná ne dnes, ale časem určitě ano. Když je partner nepřiměřeně žárlivý a/nebo se snaží izolovat vás od vaší rodiny a přátel, měli byste se zastavit a zamyslet se. Přehnaná kontrola totiž často nevypovídá nic o kontrolovaném, ale o tom, kdo potřebuje kontrolovat. Možná sám nevěří, že je tak dobrým partnerem, aby ho ten druhý nepodvedl, nevyměnil, neopustil?

Zarážející také je, když jeden z partnerů vyvolává hádky nebo provokuje. To pak může vést k tomu, že druhý z partnerů mění své chování, aby nedráždil. Stejně tak pozor, pokud jeden z partnerů lže nebo zatajuje informace, vysmívá se názorům a zájmům druhého nebo ničí něco, co patří partnerovi. Dalšími nezdravými rysy ve vztazích jsou zastrašování, fyzické, verbální nebo sexuální násilí.

Katka píše: „Nevím, jak si pomoct. Stačí jeden hovor s ním a tři měsíce porozchodové práce (rozešli jsme se za dva roky už třikrát) jako by nikdy nebyly. Nechápu, co mě k němu stále tak táhne. Taky mi hodně ublížil. Nebyla jsem šťastná. Ale tak trochu i byla nejvíc na světě. Prosím, pomoc. Já už si nevím rady, jak tenhle vztah zbavit té šílené moci, kterou nade mnou už dva roky bez ustání má.“

To, co Katka popisuje, je taky nezdravým rysem. Jde o závislost. Když člověk cítí, že bez partnera „nemůže žít“, těžko se buduje zdravý vztah. Posouváme své hranice kamkoli, jen aby nás druhý neopustil. Někdy jde o směsici odporu či přímo nenávisti a strachu z opuštění. Tento způsob přemýšlení je typický pro hraniční poruchy osobnosti, ale v určité míře se může vyskytovat i u jinak zdravého člověka. Nejde ale o funkční strategii, která by nám pomohla budovat zdravé vztahy, a je dobré být pozorný, pokud vnímám takové tendence u sebe nebo u svého partnera.

Co dělat, když jsem v nezdravém vztahu a nejde mi z něj uniknout?

Respekt k sobě samému i k ostatním je klíčovou vlastností zdravých vztahů. Bez něj nikdy nemůžeme dosáhnout na vztah, který bude skutečně zdravý. Když nejsme schopni nastavovat si hranice a nevyznáme se v sobě, promítá se to i navenek. Náš vztah s druhým člověkem a jeho kvalita je často jen jedním velkým odrazem našeho vztahu k sobě.

• Žárlíme bez důvodu? Pak pravděpodobně nevěříme, že jsme dost dobří, aby nás partner za někoho nevyměnil.
• Táhne nás to k někomu, kdo je úplně jiný než my, závidíme mu, ničí nás? Pak pravděpodobně nevíme, kdo jsme, co chceme a kde leží naše hranice.

Proto pokud odhalíte, že je váš vztah nezdravý a jste jakoby v pasti, na nic nečekejte a začněte pracovat na sobě. Nestává se často, že by se situace sama vyřešila, vztah se zázračně zlepšil. Čas spíš problémy umocňuje. A obdiv a závist vůči partnerovým kvalitám mohou signalizovat hlubší problémy s vlastním sebehodnocením a sebeúctou. Práce na posílení sebeúcty a přijetí sebe sama by tedy mohla být klíčová.

Můžete na sobě pracovat sami, s kamarádem, ale ideálně s terapeutem. Může být vaší pomocnou rukou a není žádná hanba si říct o pomoc. Obzvlášť když se nám samotným nedaří ze vztahu vymotat, i když hrozně moc chceme.

Pokud vás navíc provází deprese, existenciální úvahy, pocity marnosti a myšlenky na konečnost života, pak bych vás chtěla podpořit ve vyhledání pomoci. Nemusíte na to být sami. Vymotat se z nekonečného kruhu bolesti, zmaru a strachu může být téměř nemožné, pokud nemáte nikoho, kdo by vás z něj vytáhl. Nebojte se požádat o pomoc odborníka.