Nesnesitelná křehkost bytí

Opakem křehkosti může být v kontextu lidské psychiky tvrdost. Mnoho z nás si v průběhu času vytvořilo pevnou skořápku, abychom odolali tlaku. Nechceme být příliš starostliví a emocionální, protože to vyžaduje nutnost otevřít se. Být zranitelní. Odkrýt bolavá místa. Uznat chybu. Sama jsem u sebe v minulosti pocítila, že když jsem si hrála na tvrďáka a na tu, co všechno zvládne, vedlo to jen k vyčerpání, popření vlastní přirozenosti a ve vztahové oblasti k větším konfliktům.

Být tvrdý a emočně nedostupný je cesta do slepé uličky – nevede ani k sobě samému, ani k lidem okolo vás. Je to póza převlečená za sebevědomí, ke kterému v tu chvíli máme hodně daleko. Speciálně u nás žen, ale i u mužů, kteří svoji zranitelnost často maskují, aby nevypadali jako slaboši. Ukázat svoji křehkost je ale projevem obrovské odvahy a síly.

Neznamená to, že se musíme nad vším rozněžňovat. Znamená to uvědomit si, že potřeba dokazovat svoji sílu nezdravým způsobem může například nevratně zničit naše vztahy nebo důvěru lidí okolo nás. Pokud jsou naše radary otupělé, ztrácíme schopnost empatie (kupodivu především ke svým nejbližším) a máme tendenci působit jako sloni v porcelánu.

Na tebe nemám čas

Petra je máma čtrnáctileté Anety. Je vytížená maminka dalších dvou malých dětí, stále ještě batolat. Starší Aneta vnímá odsun velmi silně a díky její vysoké citlivosti ji často zraňují matčina slova. „Uvědom si, že už na tebe nikdy nebudu mít tolik času jako předtím.“ „Nemůžeme jít spolu jen my dvě, kdo se bude starat o ty mladší?“

Petra kvůli únavě a zaneprázdnění přestala vnímat křehkost psychiky své starší dospívající dcery. Její tvrdá slova byla pro Anetu jako bodnutí nožem do zad. Jejich vztah se začal rozpadat, stejně tak psychika Anety. Tu čekaly přijímačky na střední školu a nedokázala se na nic soustředit, protože to, co vnímala dříve jako stabilitu a přístav bezpečí, znamenalo najednou spíše hrozbu.

Petra si naštěstí všimla sílícího napětí, uvědomila si silné tlaky v rodině a začali to společně řešit. Její tvrdost a necitlivý přístup byl vyvolán silným stresem a nedostatkem spánku kvůli dvěma malým dětem.

Za nepřiměřenou tvrdostí je většinou silná vnitřní nespokojenost vyvolaná jinými událostmi. U těchto lidí si všímám, že je to spíše volání o pomoc a neschopnost přiznat si své velmi silně zadupané emoce a potřeby, které se tímto derou na povrch před blížícím se psychickým vyčerpáním.

Náš život si můžeme představit jako zahradu. Když se sami sebe zeptáte, jaký jste zahradník, co zjistíte?

• Jak se staráte o záhon vztahů s vašimi nejbližšími?
• Jak vypadá záhon vašeho partnera?
• A co třeba ten váš? S jakou citlivostí pečujete sami o sebe?
• Rozkvétáte, nebo jste spíše vyschlým cosi uprostřed trávníku?

Pro veškeré zaneprázdnění vnějšími událostmi máme tendenci začít přehlížet to, co je nám nejblíž – a nejvíc křehké je často to, co roste přímo pod našimi okny. Koukáme raději na záhon souseda a říkáme si, proč je ten jeho hezčí než ten náš? Máme pocit, že zaměřením pozornosti jinam zesílíme a potvrdíme si, že jsme dobří.

Všímejme si křehkosti. Jak? Jednoduše pamatujme na zranitelnost – skutečnou i potenciální. Všímejme si, kolik věcí se může rozbít a kolik se nakonec rozbije: vztahy, projekty, dohody, životy nebo i celé společnosti. Jen ten, kdo si je vědom křehkosti ekosystému, se o něj nakonec nejlépe stará.

Všímejme si také určitého diskomfortu při pomyšlení na křehkost nebo citlivost – může to ve vás dokonce vyvolávat vztek, opovržení, pocit lítosti. Názor, který jsme si ze své vlastní zkušenosti na citlivost a zranitelnost udělali, nás většinou provází celý život. Možná máte pocit, že by se vám žilo lépe, kdyby s vámi zacházeli pečlivěji nebo dbali více na vaše potřeby, a dodnes ve vás bublá pocit křivdy či zklamání.

Dar uvědomit si křehkost

Zkuste také přemýšlet, kde jste zbytečně křehcí? Možná příliš citlivě reagujete na kritiku nebo jste příliš zranitelní díky klesající náladě, náchylní k nemocem, příliš opatrní ve vztazích… možná špatně spíte a dochází vám, že pokud si ze spánku neuděláte prioritu, může vám jít o zdraví. Určitá všímavost a dar uvědomovat si křehkost svého zdraví nebo vztahů nás vede k tomu, abychom se o ně dobře postarali.

Kde sami sebe můžete více podpořit nebo kdy už je potřeba požádat o pomoc? Někdy zkrátka na něco sami nestačíme a kvůli studu, kdy naši citlivost a křehkost vnímáme jako hanbu, se dál potýkáme s nespokojeností a vyčerpáním.

Jsou lidé, které probudil až blízký kontakt se smrtí, ať už svou nebo někoho blízkého. Říkají mi: „Něco se ve mně hnulo. Vím, že jsem teď zdravý a nemusel bych to tolik řešit, ale už mi nedává smysl být v práci dvanáct hodin denně, kupovat si drahá auta nebo mít dvě milenky.“

Tato těžce nabytá moudrost nám dává možnost porozumět našim hodnotám a životu samotnému. Začneme silně vnímat, co dává a nedává smysl.

Jak trénovat svoji všímavost a empatii?

Podívejte se na křehkost ostatních a jejich bolesti a ztráty související se všemi věcmi, které se pro ně „rozpadly“ nebo se mohly rozpadnout. Podívejte se na jemnost jejich pocitů, citlivost a zranitelnost v jejich smyslu pro hodnotu nebo pohodu. Znát křehkost druhých vás přirozeně povede k větší empatii a opatrnosti.

Zvláště vysoce citliví lidé jsou neurologicky „uzpůsobeni“, aby přinesli do naší kultury mnoho chybějících ctností. Ctnosti jako něha, soucit, empatie, benevolence, spolupráce, inspirace, radost… ctnosti, které byly zaměněny za slabost, ale jsou nyní životně důležité v každé oblasti našeho života.

Vidím souvislost mezi zvýšenou citlivostí a sociální transformací. Věřím, že není náhoda, že se o vysoké citlivosti mluví více než kdy předtím. Lidé s tímto darem a také lidé, kteří jsou ochotni tyto dary u svých blízkých akceptovat, pomáhají utvářet lepší prostředí a atmosféru kolem nás.

Nakonec se pokusme dosáhnout míru s nevyhnutelným: všechny věci se rozpadnou, tak či onak. Větší uvědomění tohoto faktu nás vede k vděčnosti za život jako takový.