Nesnáším změny
Nechte si své změny. Já miluju stereotyp a pravidelnost. Nic nového nehledám, nezkouším, neochutnávám.
Větu „Změna je…“ vždy doplňuji slovy v různých stupních negativity, zpravidla nepublikovatelnými. Moje racionální Já dotčeně syčí, že změna je přece život, a má samozřejmě pravdu. I tak mi každá z nich (včetně těch k lepšímu) pěkně pocuchá nervy.
Dnes se třesu jako ratlík – v bytě nade mnou totiž opět probíhají prohlídky. Chystá se jedenáctá změna partaje za 14 let. Podpatky klapou po parketách, ženský ječák střídá mužské bručení, při dupotu po schodech halasí angličtina i čeština.
V paneláku žijeme hezky pospolu. I když fyzicky do sousedních bytů vstupujeme zřídka (zpravidla jen kvůli dohodě pravidel soužití nebo kvůli zjištění, odkud se berou fleky na stropě), o veškerém dění u sousedů nad námi, pod námi i vedle nás máme dokonalý přehled, včetně toho nejintimnějšího.
Nová partaj prostě znamená změnu zajetých zvyklostí a často i zdroj nepříjemného hluku, než novousedlíci podle zvuků z okolí pochopí, že žijeme v papírové krabici. Slušnější uberou „volume“, méně slušní okolní zvuky přeřvou.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..