A nepomohla by mi hypnóza?
Hledá se bezbolestná kúra na duševní pohodu.
Hned na začátku musím upozornit, že tento článek nebude o hypnóze. Jen jsem si do titulku vypůjčila větu, kterou znám od psychiatrických pacientů a kterou i dnes slýchávám od trápících se a hledajících.
Nepomohla by mi hypnóza? Na tu mou depresi, na to moje přejídání, na to moje pití, na ty moje strachy, na tu mou nechuť do života?
Můj článek nebude dokonce ani o péči o vzhled, přestože vás hned na začátku ještě víc zmatu další větou. Jistě to přísloví znáte: Pro krásu se musí trpět.
Že ty dvě věty spolu nijak nesouvisí? Ale ano!
Štěstí jako botox
Když jsem byla malá holka a brečela jsem nebo jsem se vztekala při rozčesávání zacuchaných vlasů nebo nazouvání nepohodlných bot, moje maminka se mě snažila motivovat ke spolupráci klasickou větou o utrpení ve jménu krásy.
Vysvětlovala mi, že trápení je přirozenou součástí cesty ke kráse. Že nejde být hezká jen tak, že žádná nádhera nebývá zadarmo. Že se za ni platí a že to může bolet. A vlastně mi zároveň ženským jazykem nenápadně sdělovala, že ten život nebude zas tak úplně růžově jednoduchý a bezbolestný.
Cesta ke krásnému duševnu v některých chvílích bolí. Nesrovnatelně víc než stříhání dětských nehtíků, dokonce víc než čtyřicet injekcí botulotoxinu.
Moje maminka měla samozřejmě na mysli krásu tělesnou. Ale podíváte‑li se spolu se mnou na tu větu lépe, možná budete souhlasit, že tu poučku lze použít i ve vztahu ke kráse duševní.
Ani vnitřní rovnováha, harmonie a životní spokojenost nebývají zadarmo. I cesta ke krásnému duševnu v některých chvílích bolí. A to nesrovnatelně víc než stříhání dětských nehtíků, dokonce víc než čtyřicet injekcí botulotoxinu do dospělé kůže.
Co myslíte, paní doktorko?
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..