Nenechte se ovládat

Svoji potíž vidí vně sebe. A stejně tak vně sebe hledají pomoc, která je mávnutím kouzelného proutku zbaví jejich trápení. Bohužel – a zároveň bohudík – tomu tak není. Ten jediný skutečný klíč k naší pohodě nosíme v sobě. Zatímco klíče od svého bytu střežíme jako oko v hlavě a svěřujeme je jen lidem, ke kterým máme velkou důvěru, klíč od našeho vnitřního štěstí nepochopitelně půjčujeme na potkání svým nepřátelům i nejrůznějším šarlatánům.

Významný rakouský psychiatr a neurolog Viktor Frankl (mimochodem s českými předky) formuloval v extrémních podmínkách své internace v koncentračním táboře během 2. světové války zajímavou myšlenku. Vlastním pozorováním zjistil, že vnější okolnosti můžou člověku sebrat všechno, až na poslední svobodu rozhodnout se pro svůj vlastní postoj, který k dané situaci zaujmeme. Tento klíč nám prostě sebrat nelze, pokud ho sami dobrovolně nevydáme.

Zaujměte vnitřní postoj k systémům, v kterých se nacházíte, a žijte, jak nejlépe to v danou chvíli jde. Udělejte to hned.

Cesta z každé nepohody vede přes změnu, kterou musíme učinit sami uvnitř sebe. Je pochopitelně užitečné v této fázi vyhledat pomoc psychoterapeuta nebo kouče. Nicméně hlavním posláním tohoto odborníka není „vyřešit“ váš problém za vás, ale vytvořit rámec, prostor, kde si najdete svůj ztracený klíč a naučíte se odemykat příslušné dveře. Je to někdy zdlouhavý proces, který vyžaduje úsilí.

Při hledání klíče musí člověk často překonat strach a pochybnosti. Nezřídka se dotkne bolestivých témat. Většinou zjistí, že se k tomu musí naučit nové věci nebo změnit návyky. Zkušenosti ale víc než přesvědčivě ukazují, že obejít tento proces tím, že si necháme dveře otevřít cizím paklíčem, prostě nefunguje. Každý potřebujeme najít si svůj vlastní klíč.

Kde mám svoje klíče?

Změna vnějších podmínek sama o sobě automaticky nezmění náš stav. A konec konců si musíme uvědomit, že často změna těchto podmínek je mimo sféru našeho vlivu. Můžeme změnit zaměstnání, ale nemůžeme změnit rodiče. Výzkumy Viktora Franka ukazují, že psychika člověka má schopnost vytvořit si rovnováhu i ve velmi extrémních podmínkách.

Spousta z nás poznala na vlastní kůži, že život v dobách totality nebyl jednoduchý (stejně tak, jako jiným způsobem není jednoduchý život dnešních dnů). To však nebyl důvod k tomu, abychom odevzdali klíč od našeho vnitřního štěstí mocným tehdejšího světa. Nečekali jsme paralyzovaní na pád komunismu, ale žili jsme své životy tak, jak nejlépe to šlo.

Zaujměte vnitřní postoj k systémům, v kterých se nacházíte, a žijte, jak nejlépe to v danou chvíli jde. Udělejte to hned. Nečekejte, až se tyto systémy změní. A pokud se vám v těchto systémech nežije dobře, tak iniciujte v rámci svých možností změnu. Najděte svůj klíč a použijte jej teď hned. A nesvěřujte své klíče cizím lidem.

• Pokud se domníváte, že vám brání žít spokojený život váš partner, tak jste mu dali klíč od své spokojenosti, necháváte se ovládat.
• Pokud se domníváte, že vás vaše práce ničí, dali jste svůj klíč svému zaměstnavateli a on je tak pánem vaší spokojenosti.
• Pokud se domníváte, že vás drtí hypotéky, váš klíč leží ve vaší bance a ona kontroluje váš život.
• Pokud se domníváte, že si nezasloužíte lásku, pak váš klíč vlastní lidé, kteří vás hodnotí, a vy jim dáváte moc vám vládnout.
• Pokud se domníváte, že do bezvýchodné situace vás vehnali politici (establishment), tak jim dáváte moc, která jim nepřísluší.

Nenechte si to líbit! Začněte tím, že zaujmete vlastní postoj. Uchopíte tím zpět svůj klíč. Nečekejte na změnu systému, změňte nejdřív sebe. A změny okolního světa na sebe jistě nedají dlouho čekat.

Ujmout se vlády nad svým životem

Pan Ruda je zaměstnancem nadnárodní firmy, zhruba na polovině cesty mezi třicítkou a čtyřicítkou, ženatý, dvě děti předškolního věku. Má slušný příjem, který pokrývá životní standard, na který je rodina zvyklá, a také hypotéku. Odbornou pomoc vyhledal pro pocit celkového vyčerpání a pocitu frustrace ze života. Jak pracovního, tak rodinného.

Stěží zvládal tlak, který na něj kladl pracovní stres. Nejraději by zaměstnání opustil, ale připadal si sevřený v kleštích vzhledem ke svým finančním závazkům. Nezbýval mu čas na koníčky ani kamarády. Manželka mu vyčítala, že chodí pozdě z práce, že se prostřednictví telefonu a počítače věnuje práci i doma a že nepomáhá v domácnosti. On sám měl výčitky, že se nevěnuje dostatečně dětem, které byly dle jeho mínění jediným, co drželo manželství pohromadě. Začaly se objevovat i zdravotní problémy jako nespavost, nebo bolesti zad.

Požadavkem pana Rudy bylo najít způsob, jak uniknout z vlivu stresujícího zaměstnání a také manželčiných výčitek. Neměl žádnou představu o možných východiscích ze své situace. Jako jediné možné řešení se mu stále dokola nabízel útěk od všech, kteří mu dle jeho mínění ubližovali. Jeho konkrétní podobu si však nedokázal představit.

Už během prvního sezení se dokázal podívat na celou situaci z úplně jiného úhlu pohledu. Vidět, že práce mu dává i mnoho pozitivního (nejen peníze, ale pocit vlastní seberealizace). Uvidět i pozitivní stránky svého partnerského života. Následně jsem mu nechal prostor, aby našel to, co skutečně od života očekává a co mu chybí k tomu, aby toho dosáhl.

Pan Ruda z nové perspektivy uviděl, že je ve své práci dobrý a svým způsobem ho práce naplňuje. Připustil, že i manželství a rodina jsou pro něj vysokou hodnotou. Následně dokázal pojmenovat to, co v této chvíli nejvíce potřebuje.

Využívejte celý web.

Předplatné