Nemůžu tě mít

Když za mnou do praxe dorazí klient, který se zamiloval do zadaného člověka, s nímž se vídá, sužuje ho výrazná ambivalence. Opakuje, že nechce nikomu ničit partnerství, že by chtěl vztah udržet alespoň na kamarádské úrovni, ale má strach, že to nedokáže. Jeho tělo obvykle i přes všechny racionální argumenty, proč to nejde, prozrazuje pravé úmysly. Takový klient hrozně chce. Chce být se svým vyvoleným či vyvolenou a trápí se.

Ambivalence se totiž často projevuje tak, že naše mysl, emoce a chování nejsou v souladu. Takže například mozek křičí nedělej to, to se nedělá, nesmíš, ale srdce opakuje: chci být s ním, miluju ho, je nejlepší. V chování se to pak projeví úplnou pasivitou, neschopností se rozhodnout a přešlapováním na místě. Pokud jste v podobné situaci a chcete si udělat trochu jasněji v tom, co vlastně chcete, můžete zkusit pár klasických i méně známých metod.

Pro a proti

Úplně prvním cvičením, které můžete zkusit doma, je sepsání seznamu pro a proti. Tato klasická metoda pomáhá zviditelnit různé aspekty rozhodnutí. Napište si seznam všech kladů a záporů spojených s každou možností, kterou zvažujete.

Vizualizace budoucnosti

Je to v podstatě nadstavba nad seznam kladů a záporů. Toto cvičení může být extrémně emočně náročné. Je dobré si přizvat na pomoc někoho, komu důvěřujete, nebo vyhledat terapeuta. Pokud takovou možnost nemáte, připravte se, že emoce, které tato metoda spustí, vás možná úplně pohltí a budete s nimi muset nějak dál pracovat. Jak tedy na to? Představte si, jaké všechny možnosti by mohly nastat. Tak například:

• Odejdu a přeruším s tímto člověkem kontakt.
• Druhá osoba opustí svého stávajícího partnera a zůstane sama.
• Druhá osoba opustí svého stávajícího partnera a naváže vztah se mnou.
• Druhá osoba neopustí svého stávajícího partnera a já neodejdu.
• A tak dále…

U každé možnosti si představte a sepište, jak by vypadala vaše budoucnost za měsíc, rok a za deset let. Takže v případě varianty, kdy odejdete a přerušíte s člověkem kontakt, to může vypadat tak, že první měsíc budete plakat a prožívat velmi silné, řekněme až depresivní stavy, za rok budete pořád posmutnělí, ale už budete zkoušet chodit na rande s jinými lidmi. A za deset let? Budete mít děti s někým úplně jiným.

To jsou jen názorné příklady, jak můžete uvažovat, fantazii se ale meze nekladou. Dopřejte si dost času a zkuste propátrat všechny možné varianty a jejich důsledky do budoucnosti.

Rychlý pohled do nitra

Pokud hledáte nějakou jednoduchou, ale tím pádem samozřejmě i omezenější metodu, zkuste si hodit mincí. Ano – hodit mincí. Kdy jedna strana představuje variantu, že zůstanete a budete čekat, druhá varianta znázorňuje, že odejdete. A teď se soustřeďte.

Když vyhodíte minci a ještě nedopadla, máte asi vteřinu na to, abyste si uvědomili, co si vlastně přejete. Chcete, aby na minci padl orel nebo panna? A když padne jedna strana, jste spokojení? Nebo jste doufali spíš v tu druhou? Takové sebepozorování vám může velmi snadno a rychle prozradit, kudy se aktuálně vydat.

Nevím, co chci

Ambivalence a tápání jsou náročné, ale přirozené. Když se zamilujeme, začneme se cítit skoro až magicky a transformačně. Takový zážitek je často obtížné vyjádřit slovy, doslova nás pohltí. Zamilování vyvolává intenzivní emoce, pocit euforie a bezmezného štěstí, a pokud láska není opětovaná, tak i úzkost a extrémní zranitelnost.

Zamilovaní mají silné nutkání být s partnerem. Často mění své chování, začnou s danou osobou více komunikovat, chtějí spolu trávit co nejvíce času a objekt zamilování si idealizují. Začnou žít pro druhého.

Nedávno jsem slyšela pěkný příklad. Jdete na jedno z prvních rande, kdy už jste zamilovaní, a začnete se bavit o Vánocích. Dojde na téma rozinek ve vánočce. Pokud je máte oba dva rádi, zajásáte, protože budete moci kupovat vánočku s rozinkami! Pokud je nemá rád ani jeden z vás, taky zajásáte. Budete si moci užívat vánočku bez rozinek. Mňam! Ale co když má rozinky ve vánočce rád jen jeden z vás? I to je super. Protože jeden je bude vyzobávat, bude šťastný, že má hodně rozinek, a druhý bude šťastný, že mu někdo ty ošklivé rozinky vydlabe.

A tohle je zamilování. Naprosto si idealizujeme vztah s druhým člověkem i jeho samotného a máme pocit, že on je ten, kdo nás udělá navždy šťastnými. Láska a dlouhodobý vztah znamená ale především rozhodnutí a kvanta práce, proto na to zkuste myslet už v této fázi, kdy se rozhodujete, jaké budou vaše další kroky.

Každý, kdo zamilovanost někdy prožil, si jistě vzpomíná, jak je to pohlcující pocit, který jen těžko ovládneme a schováme. Náš mozek jako by šel stranou, a i když se snažíme rozhodnout se správně, myšleno racionálně, nejde to.

Nedostupný sen

Co tedy můžete dělat, když se zamilujete do někoho, s kým se vídáte a kdo je zadaný? V první řadě bych doporučila otevřenou komunikaci. Promluvte si, zkuste druhému naznačit, že k němu začínáte cítit něco více. Ano, je to nesmírně náročné a chce to hodně odvahy, věřte ale, že z dlouhodobého hlediska je pro vaše psychické i fyzické zdraví lepší vědět hned, na čem jste.

Je totiž možné, že je vaše láska neopětovaná. Vás to bude bolet, bude to intenzivní, pravděpodobně si hodně popláčete, ale pak budete moci jít dál. Paradoxně zákeřnější je situace, kdy jsou vaše city nějakým způsobem opětovány. Ale ne tak silně, aby druhá strana hned ukončila současný vztah.

Když vyznáte lásku zadanému člověku a on ji opětuje, začíná náročné období plné otázek a ujasňování si priorit. A to oboustranně. V takové situaci je dobré důkladně zvážit, co pro mě osobně znamená láska a co přátelství. Možná zjistíte, že se to velmi překrývá a že to, co cítíte k druhé osobě, je vlastně jen velmi silná forma přátelství a není nutné „postupovat na další metu“. A možná zjistíte, že už to opravdu je láska.

Hranici mezi láskou a přátelstvím vnímáme každý jinak. Obecně lze říci, že přátelství je založeno na vzájemné důvěře, podpoře, sdílení zájmů a zkušeností. Je to vztah, který často vychází z obdivu k vlastnostem a schopnostem druhého, ale obvykle nezahrnuje romantickou nebo fyzickou přitažlivost.

Láska je intenzivnější, obzvlášť v začátcích, patří k ní hlubší emoční propojení a fyzická přitažlivost. Romantická láska může obsahovat prvky přátelství, jako je důvěra a podpora, ale také zahrnuje touhu po dlouhodobém partnerství, společném budování života a fyzické blízkosti. Láska tak může přinést silnější pocit spojení a osobního závazku.

Proč se na druhého tak upínám?

Někdy je dobré prozkoumat také to, proč se na druhého tak upínám. Jde skutečně „jen“ o zamilování, nebo nějakou formu patologie?

Když se klient snaží vystopovat okamžik, kdy se z kamaráda nebo kolegy stalo něco víc, občas dojde k uvědomění, že to bylo ve chvíli, kdy byl sám na dně, například prožíval dlouhodobou depresivní epizodu, a jediný, kdo mu pomohl, byl právě tento člověk. Něco takového ale ještě nemusí být zamilování, spíš nezdravá forma připoutání a řekněme až závislost.

Pokud se v tomto poznáváte, zkuste se zamyslet, jestli je váš vztah mocensky vyrovnaný, jestli náhodou váš objekt zájmu nestojí tak trochu nad vámi a jestli se k němu neupínáte s vidinou, že on změní váš život, který vás možná trápí, nevyhovuje vám. A jestli nejde spíš o budoucnost, kterou si přejete a malujete si ji, než o toho člověka jako takového. Jestli by vlastně nemohl stát na stejném místě někdo jiný, kdyby vám tenkrát v té náročné chvíli pomohl on.

Vystopovat příčiny zamilování může být velmi náročné. V mnoha případech s klienty docházíme k tomu, že opravdu nejde o konkrétního druhého člověka, ale o nějakou frustraci z vlastního života. Není tomu tak samozřejmě vždy a je na vašem zvážení a sebereflexi ujasnit si, jak to je zrovna ve vašem případě.

Na kom je rozhodnutí

Pokud jste si jistí, že druhého člověka milujete, chcete s ním být, a on se tváří, že vaše city opětuje, je dobré myslet na to, že definitivní rozhodnutí v takové situace často není na vás, ale právě na aktuálně zadaném člověku. Nezadaný je často v odevzdané roli a nezbývá mu než čekat, jak se druhý rozhodne.

Ano, je možné, že kvůli vám opustí partnera, partnerku, rodinu. Ale možná také ne. Nechci znít stereotypně, ale praxe mi ukazuje, že typicky muži mají násobně větší problém se rozhoupat a udělat rozhodnutí. Čekají, která z žen takové náročné období déle vydrží. A pak jsou s tou, která je ještě ochotná ve vztahu pokračovat.

To se vám ale může stát, ať už jste zamilovaní do kohokoliv, muže či ženy. Pokud opravdu o vztah s nimi stojíte, dejte jim čas zvážit, co chtějí. Ale myslete i na sebe – ten čas nemůže být bezmezně dlouhý. Dejte si nějaký jasný termín, kdy se prostě odstřihnete a přestanete čekat. Může to být měsíc, rok, to je na vás. Jen pozor, ať nestrávíte nejlepší léta čekáním.

Nic se neděje

Pokud máte pocit, že se situace nijak nevyvíjí a vy jen čekáte, zkuste přerušit kontakt. Domluvte se, že se nebudete měsíc vůbec vídat a ani si psát. Pozorujte, co se ve vás děje – chybí vám daný člověk, nebo postupně cítíte úlevu? Po měsíci možná zjistíte, že už nemáte chuť kontakt obnovovat, a možná ji pořád budete mít.

Ale co po tu dobu prožívala osoba na druhé straně? Možná si uvědomila, že jí chybíte, a nedokáže si představit, že o kontakt s vámi přijde, a možná ne. Ať tak, či tak, trvejte v takové situaci na jasném vyjádření a řešení. Nemá cenu si říct, že jste si chyběli, a pak započít další období nekonečného čekání. Stanovte si deadline. Ať už s druhou osobou, tak i sami pro sebe.

Zamilování do „nevhodného“ člověka je problém, s kterým se setkal skoro každý dospělý. Není to nic, za co byste se měli stydět. Pokud chcete dělat skutečně vědomé změny, je možné vyhledat odborníka, který vám na této cestě pomůže. Nemusíte na to být sami. Držím vám všem palce, ať se v této náročné životní zkoušce zorientujete a rozhodnete se tak, aby pro vás byla zkušenost obohacující a posilující.