Nemůžu spát

Překvapuje mě, že pro spoustu lidí jsou poruchy spánku tak běžným jevem, že je považují za normu. Kladou si za vinu, že špatně spí. Své potíže, aniž by si to uvědomovali, bagatelizují. Vůbec je nenapadne vyhledat pomoc. Možná to má kořeny v dětství, těžko říct. Bojují pak s větrnými mlýny a problém se prohlubuje. Jako v jiných případech i tady ale platí: čím dřív problém začnete řešit, tím líp to půjde.

Začít můžeme tím, že obrátíme pohled k sobě a dříve, než začneme hledat rady u druhých, si položíme důležitou otázku: proč asi nemůžu spát? Odpověď nezřídka přichází ihned. A hádanka je rozluštěná. Pokud vám nedají spát stres v práci nebo potíže ve vztazích, dokud potrvají, spánek se nezlepší. Nezbývá pak než zabývat se tím, abychom lépe porozuměli situaci, která nás tíží, a na základě toho dokázali dělat kroky, abychom se k ní dokázali konstruktivně postavit. Abychom vzali odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Bezmoc a stres nás pak přestanou sžírat.

Někdo si třeba uvědomí, že z práce na směny už je unavený a potřebuje změnu. Nebo že péče o dítě je náročná a potřebuje požádat o nějakou formu pomoci svého partnera. Spánek a bdění jsou kontinuum. Jedno odráží druhé. Byli jsme většinou vychovaní v atmosféře, která adorovala výkon a možnosti racionálního poznání. Spánek proto míváme tendenci podceňovat jako málo produktivní aktivitu, která je navíc jakási méně hodnotná, protože nepodléhá zákonům racionality, a hůř jí proto rozumíme.

Noc a den patří k sobě

Spánek a bdění jdou ale ruku v ruce. Jedno ovlivňuje druhé. Jak se chováme přes den, ovlivní, jak klidný budeme mít spánek. Je to trochu jako zákon karmy: pořád jsme to my. Spánek je vlastně odměna. Je darem shůry pro naše tělo a zároveň odezvou na to, jak mu nasloucháme a jak se o něj staráme.

Ve spánku dochází k mnoha důležitým procesům. Regenerují nejen naše svaly, ale i kognitivní schopnosti. V průběhu spánku má tělo energii budovat nová svalová vlákna i utvářet v mysli nová propojení. Právě ve spánku se ukládají nové poznatky do paměti. Konsolidují se také emoce. Na to všechno je potřeba dostatek času. I proto je nesmysl ve jménu vyšší pracovní výkonnosti zkracovat délku spánku.

Když spíme, mění se vlnové délky fungování našeho mozku. Při usínání postupně ztrácíme vědomou kontrolu až do úplného vymizení. To může být problém. Možná jste zažili, že právě když usínáte, začnou se vám vybavovat různé nepříjemnosti, které se vám přes den dařilo různými způsoby zahnat.

Podobně to funguje i se sny. Mohou být surreálné, přesto odrážejí zážitky a konkrétní emoce, které vznikly z nějakého důvodu a mají své souvislosti v běžném životě. Pokud vás trápí noční můry, příčiny bývají hluboko v nevědomí. Těžko se jich dobrat bez nějaké formy terapeutické podpory – aniž by muselo jít přímo o psychoanalýzu.

Kolem spánku a usínání má spousta lidí vybudované i různé formy anticipační úzkosti. Také s nimi je dobré pracovat v rámci psychoterapie. Může pomoci i v případě, že se vám z nějakého důvodu nedaří dodržovat běžnou spánkovou hygienu – třeba omezit kofein, nejíst těsně před spaním nebo uléhat včas. Nebo přestat požadovat od svého těla, aby dokázalo během okamžiku zpomalit ze stovky na nulu: i auto má nějakou brzdnou dráhu. U fyziologické aktivity s něčím takovým bůhví proč vůbec nepočítáme.

Co ještě zkusit?

Možná vnímat víc své vlastní potřeby a přestat se porovnávat s tím, jak to mají druzí. Řídit se především vlastními pocity než různými dobře míněnými radami zvenčí, kterých může být tolik, kolik je na světě lidí. Ke spánku se těžko nutit, stejně jako se nedonutíme třeba k tomu, abychom začali mít rádi čočkovou kaši nebo koprovou omáčku.

Tlak zvyšuje napětí. Ani ve školní jídelně nás nezlomili, ba naopak – náš odpor k neoblíbeným pokrmům ještě zesílil a nemůžeme je třeba dodnes ani cítit. Určitě si nechcete vybudovat podobný odpor k vlastnímu loži, které by mělo být symbolem spočinutí, radosti a bezpečným útočištěm. Pokud ho tak nevnímáte, stojí to za zamyšlení. Důvody mohou být i vztahové.

Spánku často brání popřený vztek nebo posedlost kontrolou něčeho, co kontrolovat nelze. Někdy se mluví o sebepřijetí: takový jsem, tak to teď mám, takhle to je. Je úlevné přestat bojovat s vlastní přirozeností. Někdo usíná delší čas, potřebuje před spaním prostor ke zklidnění. Někdo je sova, jiný skřivan. Uvědomit si, že právě prožíváte náročné období, také přináší úlevu.

Zkrátka teď sice hůř spíte, nemusí to ale trvat věčně. Než podléhat stresu, radši si běžte chvíli číst. Buďte se svými pocity v míru. Ony přejdou rychleji, než pokud se musí bránit. Smíření přináší klid. Když jim začnete naslouchat, třeba jednou porozumíte, jaké poselství vám sdělují.

Než začnete hledat rady venku, zkuste si položit jednoduchou otázku, co potřebujete právě vy, ať už před spaním, nebo v životě, a tím se řiďte. Odměnou vám bude nerušený spánek a sladké sny.