Nemám čas!

Pokud máte pocit, že jste s časem na štíru a už nevíte, kde vám hlava stojí, prvním krokem je samozřejmě inventura činností, kterým svůj čas věnujete. Možná přijdete na něco, co lze okamžitě obětovat, ale možná taky ne. Co když všechno, co děláte, je vážně potřeba?

Pracujete, ale nijak přehnaně, jenže ještě tam je péče o děti a rodinu, sem tam nějaká akce čistě pro vás, nějaká bohulibá společenská činnost nebo práce pro komunitu… Možná máte rozpracovaných víc projektů (častý problém freelancerů) a žádného se nechcete vzdát, protože každý je svým způsobem jedinečný a přínosný. Prostě trávíte svůj čas objektivně kvalitně, jenže je toho prostě nějak moc…

Pokud pokus o vytřídění nadbytečných činností selže, je na čase vyzkoušet opačný postup. Přestaňte řešit, co děláte (a co nemůžete přestat dělat), a zkuste obrátit pozornost na to, co neděláte a jestli byste náhodou neměli. Myslím tím, že si máte naložit ještě víc? Ale vůbec ne. Myslím tím, že možná je váš přeplněný harmonogram jen sofistikovaná forma prokrastinace.

Všechno, co nestíhám

Času totiž není ani málo, ani moc. Aniž bychom se zamýšleli nad jeho relativitou a zpochybňovali lineární čas (chronos), je zřejmé, že u mnoha činností není podstatný čas, který zaberou, jako spíš správná koordinace a efektivní řízení. Jinými slovy – nezáleží ani tak na tom, kolik máme času, ale jak k dané činnosti přistupujeme, s jakým záměrem a v jakém rozpoložení a jestli ji dokážeme organicky zařadit do svého života.

Pokud máme až moc činností, které jsou nahodilé, lítáme od jednoho k druhému jak hadr na holi a vytloukáme klín klínem, je dost možné, že neběžíme (byť překotně a namáhavě) k nějakému smysluplnému cíli, ale naopak před něčím utíkáme.

Všimněte si, že ti nejupracovanější a nejuštvanější jedinci za sebou často nemají nic, co by jejich ustavičné vyčerpání ospravedlňovalo, a jejich zoufale vydávaná energie se jen vytrácí někam do neznáma. Lidé, kteří něco budují, je za nimi vidět jejich dílo a práce do něj vložená, naopak působí často velmi odpočatě a harmonicky (nikoliv vždy, ale o syndromu vyhoření zase jindy).

Takže pokud máte pocit, že se vám nedostává času, protože nevíte, kam dřív skočit, najděte si pár minut na následující mentální experiment. To, že si těch pár minut vyšetříte, považujte za první krok. A pak si sepište všechny činnosti, které vám zabírají čas a kvůli kterým „nic nestíháte“.

Nemusíte být nijak podrobní (vždyť nestíháte): klidně se omezte na stručné označení jako práce, kroužky dětí, škola, pravidelná návštěva posilovny… Vyjmenujte si takto všechny věci, u kterých máte v hlavě zapnutou kontrolku MUSÍM. Následují dvě varianty cvičení a je moc dobré najít si čas na obě, klidně s několikadenním odstupem.

Varianta 1: Ideální stav

Velmi primitivní, ale velmi poučné cvičení. Vezměte bod po bodu věci, které „musíte“, a představte si jejich ideální variantu – ale takovou, kterou byste skutečně byli ochotni žít.

Když vezmeme třeba položku „práce“, jaká bude ideální varianta? Nechodit do práce? Být rentiér? A co budete dělat? Kolik peněz budete potřebovat, kam se bude váš život ubírat? A pokud odpovíte – žádná práce, chci jen peníze, znamená to, že opravdu chodíte do práce jen kvůli penězům? A dokázali byste si představit práci, kam byste chodili rádi?

Přednáška 19. září 2024