Neleknu se tě, strachu

Postup v duchu filozofie „nejmenšího možného dalšího kroku“ nejen redukuje odpor k započetí expozice, ale ve výsledku díky němu strávíte tréninkem i více času a zlepšíte výsledky. Plánujte tedy postupně, konzistentně a nespěchejte, výsledky se dostaví.

Co nejhoršího se může stát?

Říkáte si, proč si pokládat takovou otázku, když už tak máte velký strach? Právě proto! Strach často nemá konkrétní podobu a o to je horší. Zkuste si opakovaně pokládat tuto otázku, když se blíží situace, které se chcete vyhnout, i když víte, že byste neměli.

Z počáteční paniky se po několika opakováních často dobereme k myšlenkám typu tak to chvíli bude trapný, ale život jde dál. Naučte se sami sebe ptát: „Dobře, ale co nejhoršího by se mohlo stát?“

Vydrž, Prťka, vydrž!

Když už se po několika pokusech a úspěších s menšími expozicemi rozhodnete pustit do nějaké větší, často vás v té intenzivní chvíli napadne: „To je hrozný, co když ta úzkost nikdy nepřestane?“ Přestane.

Naše tělo nemá energii ani chuť panikařit donekonečna. První velká expozice bývá nejhorší. Než se otužíme nácvikem, intenzivní úzkost může v situaci trvat obvykle okolo 30 minut. U někoho pak k hodině či dvěma, u někoho méně.

V tu chvíli je nejdůležitější vydržet. Zatnout zuby, nehty a prostě držet, dokud úzkost alespoň trochu nepoklesne. V daný moment se nesmíme úzkosti vyhnout, jinak přijdeme o kýžený efekt. Zní to náročně? Je, ale o to větší plody sklidíte. Při každé další expozici je úzkost o trochu menší a dříve odchází, dokud z ní jednoho dne nezbydou jen pocity svou silou obdobné podivnému šimrání v břiše.

Frodo a Sam

Postavit se svým strachům čelem je těžké. Nemá smysl se za každou cenu snažit s nimi bojovat o samotě. Zahoďte ostych a přílišnou hrdost. Dovolit si požádat o pomoc je odvaha, jelikož to spousta lidí nedovede. Jako Frodo měl svého Sama, vydejte se na expozici s kamarádem, partnerem, rodinou.

Je pravděpodobnější, že z procesu neutečete, budete‑li mít závazek s ostatními. Vyhledat odbornou pomoc v podobě zkušeného terapeuta či kouče (dle povahy a závažnosti strachů) vše samozřejmě usnadní. Vykročit vstříc Mordoru úzkosti není nikdy jednoduché; nedělejte si to těžší tím, že vykročíte sami.

Když jsem s expozicemi před mnoha roky začínal (daleko dříve, než jsem je mohl aplikovat s klienty), mnohokrát jsem je vzdal, odložil, nebo použil pohotovou výmluvu. Časem jsem se ale naučil expozice milovat. Pocit síly a překonání nelehkého po vydařené expozici je k nezaplacení. Jasně, úzkost trvá, ale když v situaci vydržíte dost dlouho, zjistíte, že vaše možnosti jsou nesrovnatelně větší, než by vás kdy napadlo.

Na co si dát při expozicích pozor?

• Nepřetěžte se hned ze začátku. Postupujte hierarchicky od jednodušších expozic k náročnějším.
• Plánujte bezpečně. Strach z hadů se neřeší tím, že se necháte pokousat, strach z výšek tím, že polezete bůhvíkam bez rozumného jištění.
• Berte na vědomí, že expozice jsou život měnící, ale náročné. Je potřeba je plánovat zvládnutelně, abychom se uprostřed nich nevyhnuli dříve, než úzkost poklesne – tím se strach do příště jen posílí.
• Výjimkou, kdy je nutné expozici přerušit, je samozřejmě jakákoliv zdravotní komplikace. Při úzkosti je normální lapat po dechu, cítit tíhu na hrudi, hyperventilovat… Není už běžné omdlít, zvracet, krvácet z nosu atd.
• Pokud vás trápí extrémní úzkosti, konzultujte postup s odborníkem. Tento článek se zabývá postojem k životu, ne detaily terapeutické metody.

Není to krátká, pohodlná ani bezbolestná cesta. Vydržíte‑li na ní dostatečně dlouho i přes jakékoliv občasné bloudění, dovede vás na místa mnohem barvitější, než jsou šedivé útesy vašich strachů. Jsme zkrátka všichni mnohem silnější, než si myslíme, a za pomoci metody expozice můžeme svým strachům dát na frak, jakkoliv se zdají nesnesitelné. Je potřeba jen vydržet – přes jakékoliv pochyby, selhání, obavy – a jít cestou expozice dál.