Nekonečný příběh

Protože jsem se neuměla ubránit, na jednu chvíli jsem se k šikanujícím přidala. Myslela jsem si, že když budu na jejich straně, přestanou mi ubližovat. Přece jen ale nepatřím mezi ty, co dělají ostatním zlo, takže to netrvalo dlouho. A tak opět začala šikana, ztráta sebevědomí, bolest a pláč. Mívala jsem panický strach z pocitu, že udělám nebo řeknu něco špatného, přijde výsměch a já se budu cítit trapně.

Abych byla silnější a zbavila se strachu, poslala mě má maminka na letní prázdniny k jedné známé. Bylo mi čtrnáct a přijela jsem do prostředí, kde nikoho neznám. Snahou mé matky bylo i to, abych se naučila být samostatná a čelit věcem, které by mi mohly přivodit strach a úzkost.

Zpočátku jsem měla strach seznámit se s novým prostředím a lidmi, ale po pár dnech jsem jakoby dostala energii a sebevědomí a strach najednou odešel. Seznámila jsem se s místní mládeží a od toho dne jsem měla pocit, že už někam patřím a nebojím se mluvit a seznamovat s cizími lidmi. Začali jsme chodit na diskotéku a do hospody, kde jsem se naučila pít alkohol.

V centru pozornosti

Tato zkušenost a prázdniny mi přinesly hezké vzpomínky a zážitky, ale odnesla jsem si i ty špatné. Nevím proč, ale zbavila jsem se veškerých zábran. Včetně toho, že jsem se stala promiskuitní. Sice jsem ještě do šestnácti let byla pannou, ale vystřídala jsem pár kluků a chtěla být středem pozornosti.

Na střední škole už jsem neměla takový strach z šikany a posměchu. Pár situací se sice stalo, ale už nebyly tak časté. Byla jsem ale stále citlivá a vše jsem si až moc brala k srdci.

Přednáška 19. listopadu 2024