Nejez to, budeš tlustá

Moje čtyřletá dcera má ráda sladké. Je schopná být jen a pouze na sladkém – jako hodně dětí. Osobně mám ráda zdravé stravování a vždycky mě poněkud znervózňovalo, jak je cukr všudypřítomný.

Je zkrátka zvykem, že se dětem tyto pochutiny dávají – bez lízátka vraženého do ruky neopustíme ani kadeřnictví. Dále je tradicí sladké „za odměnu“, což je další extrém. Děti si už v útlém věku pěstují návyk, že po každé sebemenší námaze následují bonbony. Babičky mají pocit, že když dítě upadne, hned musí dostat „bolestné“.

Řeknu vám, že jsem si na to ještě nezvykla. A vlastně se přiznám k tomu, že jsem donedávna trpěla a možná ještě trochu trpím strachem, že se to může vymknout kontrole. Jsem spíš přísnější, bonbony domů nekupuju – zdrojů, od kterých sladkosti plynou, je stále dost, tak proč to ještě zavádět doma.

A to je možná ten problém. Snažila jsem se ji od nezdravého a sladkého držet co nejdál – a tím víc to ona pochopitelně chtěla. Musela jsem najít způsob, jak se sama zklidnit a nenechat svůj strach působit na dítě.

Nepřenášejme své strachy na děti

Na dětech si podobné věci uvědomíme opravdu dobře, protože tam naše strachy většinou vyplavou na povrch, ale už nevnímáme, že jim svým nastavením spíše škodíme. Jako by děti vycítily naši nervozitu. Dlouho jsem se nad tím zamýšlela a až rozhovor s kamarádkou, která je (díky tomu, že si sama v dětství prošla náročnějším obdobím) dnes už slušný odborník přes jídlo, mě přivedl na několik důležitých myšlenek.

Je potřeba umět na problém správně upozornit, ale také je důležité u toho zůstat v klidu a nesnažit se za každou cenu odstraňovat veškeré překážky v cestě. Nemluvě o tom, že s výroky typu „takhle se do těch plavek v létě nenarveš“ si mozek dítěte skutečně poradit neumí a na jeho sebevědomí mohou mít katastrofální dopad.

Přednáška 24. října 2024