Negativní dítě
Při pochvale se vzteká, odmítá dárky, prý je špatný. Jak synovi pomoci?
„Mám pětiletého syna a snažím se u něj řešit jeho vlastní negativní pojetí sebe,“ napsala nám do redakce čtenářka Pavla. „Syn se vnímá, že je špatný, že si nezaslouží nic dobrého, dárek, ocenění, pochvalu. Vždy, když ho ocením já či babi, zasekne se a začne reagovat útočně, naštvaně. Říká, že žádné dárky nechce, nebo se například svlékne, lehne si a řekne, že chce onemocnět. Vnímám u něj sklon k sebetrestání. Bohužel, jeho otec je cholerik a vidí hlavně to, co je špatně – synovi obvykle vytýká chyby. Sám je zaměřený negativně, velmi často je naštvaný a syn od něj vše nasává. Snažím se s tím pracovat, říkám synovi, jak věci fungují, povídáme si o hezkých emocích. Ale obávám se, aby to v něm nezpůsobilo větší újmu, aby nevystupoval po pochvale vztekle třeba ve škole. Co dělat, aby uměl ocenění přijmout a mít z toho hezký pocit uvnitř sebe?“
Ačkoli je to provázeno nejlepšími úmysly rodiče, dítě v tu chvíli věc tímto pohledem vůbec vidět nemusí a může to prožívat zcela jinak. Proto bývá pro dítě výhodnější zůstat s ním i v těch nepříjemných emocích ve chvíli, kdy je prožívá, a snažit se pojmenovat a oslovit, co se právě děje. Některé děti mají navíc tendence klást na sebe extrémně vysoké nároky, a pokud cítí, že selhávají, můžou se trestat tím, že odmítají ocenění.
Sebepojetí dítěte lze měnit a utvářet za pomocí laskavého a podporujícího přístupu rodiče. Vytvořit bezpečné prostředí, kde se dítě nemusí bát chyby nebo odmítnutí, je důležité nejen pro zdravé sebevědomí, ale i budování odolnosti. Pomozte dítěti chyby normalizovat jako něco, co k životu patří. Například se ptát, co se díky chybě naučilo a co může příště zkusit jinak. Pro dítě je důležité zažít, že chyba neznamená odmítnutí nebo trest. Pomůže mu také vidět, že chybuje i rodič a dokáže si s chybou poradit.
Pochvala by nejlépe měla být konkrétní a zaměřená na celý proces, nejen na výsledek. Pokud se zaměříme pouze na výsledek a ten nedopadne podle představ dítěte, může mu připadat, že je celá činnost zmařená. Přitom to tak vůbec být nemusí, protože během činnosti mohlo udělat správně několik kroků a naučit se mnoho nového. Zkusit to můžete i přes popis toho, jak se dítě na danou aktivitu zaměřilo: Vidím, že jsi to zvládl vyřešit nebo Vidím, jak moc se soustředíš.
U některých dětí se vyplatí, když před sebou vidí věci, které se jim daří, protože jim to pomůže odklonit se od toho, v čem selhávají. Společně můžete vzít velký papír nebo malou nástěnku a dát na ni obrázky, fotky či výstřižky z časopisu s aktivitami, kde dítě cítí, že je úspěšné.
Děti za agresí a hněvem při ocenění někdy skrývají vnitřní nejistotu a pocity viny. Některým dětem toto chování pomáhá získat kontrolu nad situací, pokud je jim v ní nepříjemně. Čím víc na dítě budou rodiče tlačit, aby pochvalu nebo dárek nadšeně přijalo, tím víc se dítě může proti tomuto přání bránit. Klidně stačí reflektovat to, co se v dané situaci děje: Nechceš slyšet pochvalu, to je v pořádku. Všimla jsem si, že sis s tím obrázkem dal záležet.
Někdy se za vzdorem a odmítáním skrývá bezmoc. Zkuste dítěti dát kontrolu. Nechte ho vybrat si. Třeba kdy si dárek otevře nebo jaké boty si vezme. Zapojujte ho do rozhodování, kam dáme obrázek, kam odbočíme na procházce, nebo ho nechte zvolit si vlastní aktivitu.
Negativní sebepojetí se jeví jako velká výzva, ale s trpělivým přístupem se dá postupně měnit. Jde o dlouhodobý proces. I když dítě zatím ještě pochvalu odmítá a říká, že si nic hezkého nezaslouží, teprve se učí vidět svou vlastní hodnotu. Každý krok, který podniknete, abyste syna a jeho vnímání vlastních emocí podpořila, má smysl. Pokroky se můžou zdát pomalé, ale pomáhají dítěti v budování zdravého vztahu k sobě.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..