Nechat radost růst

Pro člověka je přirozené zaměřovat se na hrozby, na vše rizikové, nepříjemné či negativní. Našim předkům právě tohle po tisíce let pomáhalo přežít. Ve chvíli, kdy nejde o holé přežití, nás takové nastavení může v některých věcech dost omezovat. Když všechnu pozornost soustředíme na odstraňování toho, co nefunguje, může se nám to časem povést. Ale co bude výsledkem? Asi se nám významně uleví. Ale je dost pravděpodobné, že nám tam bude pořád něco chybět.

A my se budeme divit, jak to je možné, když ten hlavní problém je pryč. Opomíjíme totiž spoustu maličkostí, které do našeho života společně vnášejí hodně radosti. Co myslím těmi maličkostmi? Hodnoty. Moment, namítáte teď, to přece nejsou žádné maličkosti! To jsou velké věci. Ano i ne. Hodnoty se často popisují jako ta velká slova, která mají obrovskou důležitost. Říkáme: „Pro mě je nejdůležitější hodnotou moje rodina.“

Terapeutický směr přijetí a odhodlání (ACT) přináší jiný pohled. Hodnoty jsou to, co žijeme a děláme každý den. Žádná honosná slova, ale konkrétní vědomě zvolené způsoby, jak trávíme svůj život. Je to něco lákavého, co nás táhne, baví, co nás naplňuje pocitem smyslu a co nás motivuje ráno vstát z postele.

Kam nás srdce táhne

Hodnoty můžeme připodobnit k zrajícímu sýru, který motivuje myši, aby rychle proběhly bludištěm. Tak je vysvětlují Jenna LeJuene a Jason Luoma v knize Životní hodnoty v terapii. Zároveň zdůrazňují, že jde o hodnoty vnitřně zvolené. Nikdo zvenčí nás nenutí si je vybrat – samotné nás to k nim táhne. Vydávat se tím směrem nám dělá radost. Nemáme pocit, že „musíme“. Hodnoty by se daly zkráceně označit jako „chci“.

Myš přitom sýr nikdy tak úplně nedoběhne. Sýr jí dodává motivaci a směr, láká ji a dělá jí den i život příjemnějším. Takovým pomyslným sýrem může být pro člověka třeba štědrý život nebo hravost.

Hodnota je skutečně svobodně zvolená, proto bychom za hodnotu nemohli označit noční vyjídání ledničky (když už jsme u toho sýra) nebo nekonečné projíždění sociálních sítí. Obojí nám sice může být příjemné, ale obvykle za tím není svobodná volba. V každém okamžiku však máme možnost svobodně se rozhodnout a místo automatického chování zvolit jiný život, následovat své „chci“.

Přestože hodnoty nás někam směřují, jejich následování nám dělá radost už teď, v přítomném okamžiku. Pro mě je hodnotou dozvídat se nové věci, rozšiřovat si obzory. Žiju ji každý den. Každá nová informace, kterou se dozvím, mě potěší. Není to něco, čeho lze „dosáhnout“ či co bych mohla „zvládnout“. Poznávání zajímavých věcí nemá žádný konec. A to je pro hodnoty taky typické – nikdy nejsou finálně naplněné. V určitém okamžiku naplněné být mohou, v dalším třeba zase ne.

Pro každého z nás jsou hodnoty trochu jiné, individuální. Jsou naší osobní odpovědí na otázku: Jak by vypadal váš dobře prožitý život? A teď nejde o to, abyste vyjmenovali, že je pro vás důležitá rodina, kariéra a estetika.

• Jak konkrétně by měl váš život vypadat den po dni?
• Které maličkosti by v něm neměly chybět? Energizující běhání? Pomalu vychutnaná ranní káva? Dobrodružný sobotní výlet? Večerní povídání s partnerem? Pěstování rajčat? Trpělivá péče o své rodiče?
• Nejde jen o konkrétní každodenní činnosti, ale také o priority – za co jste ochotni bojovat a čemu chcete věnovat svůj čas. Jde o způsob, jak věci dělat, jak žít.

Pro někoho může být hodnotou láskyplná péče o blízké lidi. Znamená to pro něj, že bude pečovat o svého rodiče v domácím prostředí anebo taky že když jeho partner onemocní, udělá mu čaj, připraví jídlo, zajde pro léky. Pro jiného může být hodnotou nezávislost a bude ji naplňovat tak, že se vždy bude řídit sám sebou a nebude dělat ve svém životě kompromisy. Pokud bude chtít letět do Thajska, klidně odletí do Thajska bez ohledu na názory svého okolí. A dalších podobných rostlinek je na světě mnoho. Každý máme své vlastní. I když ne vždy jsme je schopni zahlédnout.

Občas totiž škůdci vrhají takový stín, že je naše rostlinka téměř ztracená. Někdy se i sama snaží dělat, jako by tu nebyla, aby ji škůdci nechali na pokoji. Možná bude snazší hledat ji v některých částech dne nebo týdne. Ve chvílích, kdy škůdci ve svém náletu poleví. Někdy nám v tom hledání pomůže vzpomenout si, jaké jiné rostlinky jsme už dříve zasadili. Potom si lépe všimneme nějaké podobné, která nás bude lákat svou osobitou vůní. Důležité je uchovat si naději.

Pečovat o svoji zahradu

Hodnoty jsou různé – nemůžeme je označit za dobré či špatné. Jsou zkrátka subjektivní. No jo… ale jak objevit ty vlastní? Jak si uvědomit, které hodnoty jsou pro mě stěžejní a jak o ně v běhu všedních dní pečovat?

Čeho si vážím

Zamyslete se, co je pro vás v životě důležité. Jakého chování si vážíte u sebe a u druhých? Co v tom chování je pro vás „to důležité“? Odvaha pouštět se do nových věcí? Laskavost k sobě i druhým? Nebo spíše otevřenost novým myšlenkám? Co vás na tom chování oslovuje nejvíce?

Někdy se to pravé snáze hledá na opačných příkladech – na chování, které nás naštvalo, pobouřilo, nesouhlasili jsme s ním. Co nám tam chybělo? Jak jinak bychom se chtěli zachovat my? Jak by to vypadalo, kdyby se ten člověk zachoval tak, abychom si ho vážili?

Dobře prožitý život

Představte si, že jste na konci své životní cesty a ohlížíte se na dobře prožité roky. Co dávalo vašim dnům smysl, náboj a klid? Za co jste vděční? Na co jste hrdí? Jak vypadaly dny, kdy jste nejvíc žili sami podle sebe? Zkuste se zamyslet, zda můžete nyní udělat něco pro to, aby se váš život blížil vaší ideální verzi. Můžete do svého života něco nového zahrnout nebo něco ubrat?

Reflexe dne

Navečer si v hlavě projděte proběhlý den a zkuste si uvědomit, co vám dělalo radost, co vás uklidňovalo, u jakých činností vaše srdce plesalo, co vám dávalo smysl. Můžete si k tomu svým vlastním jazykem sepsat otázky, které vám při reflexi pomůžou. Inspirovat se můžete třeba těmito:

• U čeho jsem se dnes cítil/a nejvíc naživu?
• Co mě dnes naplnilo pocitem klidu?
• Na co jsem se dnes nejvíc těšil/a?
• Na co jsem dnes hrdá, hrdý?
• Co dalšího bych chtěl/a dneska udělat, kdybych měl/a víc času?

Vděčnost

Když si všimnete něčeho, co vám zlepšilo den, příjemné pocity můžete prodloužit tím, že se na svou radost ohlédnete s vděčností. To znamená, že oceníte výskyt oné radosti, přijmete ji jako dar. Jestliže bereme radost jako něco, na co „máme nárok“, obíráme se o navazující příjemné pocity naplněnosti. Naše psychika se obvykle chytá nepříjemných pocitů. Všimnout si těch příjemných a uvědomit si jejich přínos musíme my.

Někomu dělá dobře, když si věci, za které je vděčný, někam zapíše. Jinému vyhovuje, když svou vděčnost může sdílet s blízkým člověkem. Další si je třeba rád řekne nahlas. Někomu stačí s tou vděčností jen tak pobýt a všimnout si jí. A bude ještě určitě celá řádka jiných způsobů, jak dát vděčnosti prostor.

Jděte radosti naproti

Až si všimnete, co vám obvykle dělá radost, zkuste si v životě najít každý den nějakou tu skulinku nebo větší prostor na tuto činnost či nečinnost. I když máte zrovna hektické období, pouhých pár minut vám může dodat sílu to celé o mnoho lépe zvládnout. Jak to může vypadat?

• Vyhradíte si pět minut na prosté ležení s prázdnou hlavou, kdy vás nikdo nebude rušit. Jestli vás napadá, že odpočinek není hodnota, tak prr – odpočinek je skvělá hodnota, kterou můžeme žít každý den. A je moc dobrý pro naše (nejen duševní) zdraví.
• Pět minut si budete vychutnávat ranní kávu na balkóně, poslouchat zpěv ptáků a doléhající zvuky ranních rušných ulic. Pět minut si budete číst knížku, na kterou jste se celý den těšili. Nebo se za pět minut příjemně protáhnete a uvolníte si tělo před spánkem. A postupně si můžete vyhradit více času nebo si pět minut najít víckrát během dne.

Vyzkoušejte aktivity, které vás lákají

Jestli máte někde vzadu v hlavě nápad, co byste mohli dělat se svým volným časem, běžte do toho. Nemusíte to dělat celý život – zkuste se do té aktivity jednou zapojit, třeba v doprovodu blízkého. Můžete takhle vyzkoušet více aktivit – bowling, běhání, skládání modelů letadel, deskové hry… Někdy chvíli trvá najít tu vaši.

Žít hodnotu

Zažíváte právě náročnou situaci, nevíte, co dělat? Zamyslete se, jak by to vypadalo, kdybyste teď žili podle svých hodnot. Co byste udělali, kdybyste žili podle své hodnoty „být laskavý k sobě a druhým“? Pokud to jde, udělejte si malý experiment a vyzkoušejte to.

Alespoň na chvilku zkuste žít podle vaší hodnoty. Co to s vámi dělá? Je vám v tom dobře – výborně, našli jste to svoje! Nesedí vám to – zkuste to jinak. Můžete danou hodnotu zkusit žít jinak, nebo si vybrat novou. Experiment upravte a znovu se do něj ponořte.

Soucit se sebou

Možná se vyskytnou i dny, kdy nenajdete ani těch pět minut, abyste dělali něco radostného či smysluplného. Je to v pořádku, i takové dny jsou. Nebičujte se za to – je lidské mít někdy energii na dně. Vezměte to na vědomí a buďte k sobě laskaví a soucitní. Zítra je taky den. Je skvělé, že jste si toho, jak to teď máte, vůbec všimli.

Až ucítím tu vůni

Zkuste se kolem sebe čas od času porozhlédnout, zavětřit. S nadějí, že třeba zachytíte krásnou vůni, která vás bude těšit mnoho dalších dnů, měsíců, let. A nebojte se pátrat po neprobádaných zákoutích krajiny. Rostlinky někdy rostou na místech, kde byste je na první dobrou vůbec nečekali.

Já jsem třeba objevila nový směr v životě díky autonehodě. Událost v osmé třídě, kdy mě a mou kamarádku srazilo na přechodu auto, pro mě byla v konečném důsledku velmi obohacující. Pomohla mi uvědomit si pomíjivost života a svou vlastní potřebu dělat v životě něco, co mi dává smysl. A to mě přivedlo k dobrovolnictví, které mě dál a dál obohacuje mnoha způsoby.

I když nás hodnoty obohacují, život podle nich může být v něčem náročný – pořád obsahuje překážky a může s sebou nést výzvy. Neznamená to, že když budete žít podle hodnot, všechno už bude snadné. Bude pro vás však smysluplné ony překážky zdolávat a daným věcem se věnovat. A vědomí, že žijete v souladu sami se sebou, vám může přinést spoustu příjemných pocitů k tomu.

Až si té vůně začnete všímat, změní vám to život. Kdybychom jen odehnali všechny škůdce, rostlinka sice přežije, ale nevyroste. Potřebuje vaši pozornost, péči, živiny. Vaše životní radost je jako ta rostlinka. Každý den ji trochu zalijte… a možná se začnou dít divy.

Máte‑li pocit, že je na vaší zahradě už příliš mnoho škůdců a vy vůbec nevnímáte, že by tam rostly nějaké rostlinky, nebojte se vyhledat pomoc odborníka. Nemusíte na to být sami. Spolu s psychologem nebo psychoterapeutem můžete začít pečovat o půdu kolem sebe, zalít rostlinky, odehnat škůdce – nebo se naučit s nimi lépe žít.

Pokud se vám daří zahlédnout alespoň nějaké rostlinky, zkoušejte to každý den. Dovolte si je zalít, aby mohly růst a utvářet váš smysluplný život – po malých doušcích. Opravdu to nemusí být velké věci: není třeba, abyste na sebe vytvářeli tlak, že pořád musíte žít smysluplně a radostně. To je utopie. Vytvořte si prostor ocenit a podpořit ty drobné radosti všedního dne, díky kterým vaše srdce plesá. To úplně stačí.

Když se snažíme žít smysluplněji, často si věci komplikujeme přílišným přemýšlením a zaměřením na to zjevně nefunkční. Je bezpochyby důležité uvědomovat si, které zvyky odložit. Věnujme ale pozornost i těm voňavým rostlinkám. Bez nich nám zahrada nepokvete.