Nebezpečně dobrá nálada

David je pětadvacetiletý muž, kterého mají lidé rádi pro jeho veselost, energičnost, stále dobré naladění a pozitivní přístup. Přítomnost Davida na jakékoliv akci je zárukou skvělé zábavy, je vtipný a dokáže lidi pobavit. Vždy byl činorodý, akční, stále v poklusu, překypoval energií a dobrou náladou. Poslední dva týdny si však jeho okolí začalo všímat, že je s Davidem něco jinak, jako by to ani nebyl on. Všechny tyto jeho kladné vlastnosti začaly nabývat přehnaných rozměrů a jeho chování je mnohdy neúnosné. Vše graduje do extrému.

Je silně hyperaktivní, nepřiměřeně energický, veselý, rozverný a rozjařený. Přestože vykazuje tyto „pozitivní“ rysy chování, je na něm cosi křečovitého, není přirozený, vše je vyhnané do krajnosti. Velice rychle mluví, až mu není rozumět, přeskakuje z jednoho tématu na jiné, v rozhovorech vstupuje ostatním do řeči, je velice hlasitý a vehementně gestikuluje. Pohyby má rychlé, trhané, je zbrklý, roztržitý a má také přehnanou a velmi živou mimiku.

Byl vždy družný a přátelský, ale nyní to přehání. Nečiní mu problém sednout si v restauraci k cizím lidem a zahájit žoviální konverzaci, jako by se s nimi znal léta. Sebevědomí z něj čiší na dálku. Nic pro něho není problém, žádná překážka není tak významná, aby překazila jeho skvělé plány, pro které se ihned nadchne a pouští se do nich po hlavě, aniž by zvažoval možné důsledky.

Avšak stejně rychle jako nadšení přichází, tak i opadává. Také výrazně pohubl, jelikož spí jen pár hodin denně (spánek považuje za ztrátu času), a nestíhá jíst. Přestože neustále sděluje, jaký má hlad, být stále v pohybu je pro něho přednější než se v klidu a pořádně najíst. Je neunavitelný. Vše vyřeší, zajistí, zařídí. Vidí se jako velmi schopný, bezchybný, vše dokáže.

Je ale také velmi vrtkavý a nestálý, což se projevuje zejména tehdy, když mu někdo chce jeho přemrštěné plány překazit, nesouhlasí s ním nebo ho chce vrátit zpět na zem. Pak dokáže být výbušný, agresivní, nepříjemný, což vyvolává hádky a konflikty. Začal také být promiskuitní, často vyhledává sexuální kontakty na jednu noc, je téměř neukojitelný. Nedbá na ochranu, protože jemu žádná nákaza nehrozí. Kvůli svým sexuálním eskapádám přišel o Karolínu, se kterou se nějaký čas vídal a měl ji rád.

Když se napije, nezná míru – pije stylem „vzhůru do bezvědomí“ a následují těžké kocoviny. Začal nakupovat drahé a nesmyslné věci, od oblečení po předražené napodobeniny uměleckých děl. Následně se dostal do dluhů, jelikož si začal sjednávat nebankovní půjčky, na jejichž splácení si dále musel půjčovat peníze od přátel. Není schopný nahlédnout rizika a následky svého chování, je maximálně nezodpovědný.

David prochází manickou epizodou. Náhled na své chování bude mít, až tato fáze odezní. Může se stát, že se následně propadne do deprese v důsledku svých činů a neuvážených rozhodnutí.

Jsem všemocný!

Mánie či hypománie je opačným pólem deprese. Není to však tak jednoduché a přímočaré. Mánie je totiž z psychoanalytického hlediska „pouze“ obranou před hlubokou depresí, kterou člověk trpí. Prostřednictvím působení masivního obranného mechanismu popření nejsou depresivní symptomy brány na zřetel, ale jsou přetvořeny do manických symptomů. Náznaky je možné v běžných situacích zahlédnout v přetváření smutných a negativních záležitostí ve vtip, v nepřiměřeném a nepřiléhavém užívání humoru, často se sexuální tematikou.

Před emoční zátěží, která v člověku vyvolává hrůzu a děs, se brání jakýmkoliv rozptýlením. Proto je neustále v pohybu, vymýšlí různé aktivity a činnosti, musí svou mysl něčím zaměstnat, aby neměla prostor zabývat se sama sebou a tím bolestným, co v sobě uchovává. Jakmile by se totiž člověk zastavil, hrozí mu, že by se (na symbolické rovině) rozpadl: došlo by k fragmentaci jeho „já“ vlivem toho, že by neunesl tíhu svých emočních zranění.

Manický stav je tedy příjemnější než stav depresivní, avšak okolí to vnímá přesně obráceně. V depresi velice trpí člověk, který ji prožívá, pro jeho okolí jsou jeho stavy často těžko popsatelné, mnohdy se potkává s neporozuměním a nepochopením ve stylu vždyť máš všechno, na co si vzpomeneš, z čeho můžeš mít depresi, prosím tě? V manickém stavu se člověk cítí skvěle, má spoustu energie, pocit, že vše zvládne a nic není problém. Těžko si připouští, že se jedná o projev nemoci, cítí se jako nikdy předtím a nevidí jediný důvod něco řešit u lékaře.

Přestože jsou manické stavy opakem těch depresivních, stojí na velmi podobném základě. V dětství byli tito lidé vystavováni neustálým ztrátám a odloučení, které neměli prostor důkladně zpracovat. Mohlo se jednat o úmrtí v rodině, dlouhé hospitalizace, časté stěhování. Na truchlení, které je ve zpracovávání takových ztrát velice důležité, nebyl prostor nebo bylo dítěti přímo zakazováno.

Jeho emoční projevy byly přehlíženy, a tak se je naučilo odsouvat kamsi do nevědomí, protože nebyly žádoucí. Tak se v něm tyto prožité a nezpracované ztráty hromadily. S tím, že dítěti nebylo umožněno zdravě truchlit, může dále souviset emoční zanedbávání, nedostatek láskyplné péče a pozornosti ze strany rodičovských postav a také nadměrná kritika jakýchkoliv emočních projevů.

Jsou to stejné aspekty, které mohou stát za rozvojem deprese, avšak má se za to, že jejich intenzita byla mnohem výraznější. Důvodem je zmíněná obrana ve formě popření. Dotyčný si depresi nemohl z různých důvodů dovolit, proto ji popřel a nahradil ji manickou obranou, která je pro něho a také pro jeho okolí stravitelnější.

Po odeznění manických projevů přichází velké výčitky svědomí a sžíravý pocit studu. Nastane uvědomění si svého chování a také jeho následků, což mohou být dluhy, nevěra a na jejím základě ztroskotaný vztah, zbytečné hádky s blízkými. Tyto výčitky mohou vést až k depresivnímu propadu.

Jelikož je mánie řazena mezi poruchy nálady, používají se pro její léčbu takzvané stabilizátory nálady, které ji mají vrátit do mantinelů. V rámci psychoterapie je vhodné pracovat na prožitých ztrátách, které nebyly dostatečně odtruchleny, a pomalu je odkrývat. Dále je vhodné věnovat pozornost strachu ze svých emocí, které jsou vnímány jako velice ohrožující, a proto jsou v rámci manické fáze „zatlačeny“ do pozadí nadměrnou aktivitou v různých oblastech.

A co David? V rámci psychoterapie pracuje na vnímání svých emocí, na jejich uvědomování si. Pomalu přijímá skutečnost, že i negativní a bolestné emoce patří k našemu prožívání a lze s nimi nakládat i jiným způsobem než je popřít, například je sdílet s blízkou osobou nebo při terapeutických sezeních. Důležitý je pro něho pravidelný režim s dostatečným spánkem. Celkově se učí se svou psychikou lépe zacházet, zachycovat varovné příznaky, které mohou předcházet relapsům, a tím se jim vyhnout nebo zmírnit jejich intenzitu.