Návod na rozchod

Dneska jsem našel mou rukou popsaný papír s poznámkami, jak úspěšně a doopravdy ukončit vztah. Psal jsem to před mnoha lety. Nepamatuju si na to. Nevím už, co je z mojí hlavy a co jsou poznámky z knížek.

Rozhodl jsem se, že se s vámi o tenhle manuál podělím. Je to zajímavé. Následujícím myšlenkám, které doplňuji o stručné komentáře, aby mi bylo rozumět, jsem tehdy evidentně věnoval plnou pozornost a jistě vše dobře chápal. Ale téměř nic z toho jsem se nenaučil.

Srovnat se

Trochu to připomíná karikaturu z filmu Knoflíkáři, kde psycholog radil nešťastnému klukovi, aby po rozchodu s dívkou dbal na hygienu. V tomhle období ale opravdu prospěje zaměření na zdraví: sportujte, jezte zdravě, nepijte moc alkoholu.

Těšit se

Soustřeďte se na budoucnost. Pocit, že zítřek je prázdný a smutný, je klam. Rozumem to víme, i když tomu naše sklíčená duše nevěří. Čekají nás nové vztahy, nové radosti, svoboda, nový začátek, nová rodina, třeba i děti. Mezitím člověk může v klidu vyhodnotit svá selhání a uvědomit si zákonitosti, které jeho vztahy provázejí. A třeba s nimi něco udělat.

Být velkorysý

Při rozchodu ustoupit partnerovi, kde to jen jde. Při rozpadu vztahu nebo rodiny je potřeba se ztrátami počítat. Slušný rozchod má větší cenu než většina toho, o co se ve spravedlivém boji přeme.

Nekontaktovat

Komunikace s partnerem je zdegenerovaná. Proto se rozcházíte. Je lepší omezit výměnu informací na nezbytné provozní minimum. Na případné výpady reagujte klidně a neutrálně, nenechte se vtáhnout do obvyklých komunikačních bludišť. Neznamená to druhého ignorovat. Někdy emoce zklidní jedna vstřícná a pokorná reakce esemeskou. Nebojujte. Přijímejte novou situaci a pomalu se vzdalujte.

Nehrát si

Rozcházejícím se partnerům často záleží na tom, aby druhý při každém setkání hořce zalitoval. Chtějí vypadat dobře, dávají najevo, kam už se posunuli. Tyhle hry nehrajte, naopak se snažte přitažlivé síly oslabovat. Není ve vašem zájmu, aby vás druhý zase chtěl. Neopakujte to, nevracejte se tam, kde vám oběma bylo mizerně.

Zahoďte plyšáka

Bývalý partner žije v naší mysli dál svým životem. Stává se fantazijní postavou, která nás krátkodobě zbavuje pocitu prázdna a nicoty:

• vedeme s ní smyšlené rozhovory
• přehráváme si v hlavě své verze klíčových situací
• představujeme si, jak jí jednou všechno dojde
• myslíme na ni při masturbaci

A pak si ji zlomyslně a triumfálně zpřítomňujeme, když poprvé zažíváme stejně dobrý sex s někým novým. I tam je s námi…

Pozor na tuhle imaginární bytost. Neživte ji, nebavte se s ní. Je to jen iluze, kterou si vytvořila steskem trýzněná mysl. Reálná postava není ani tak skvělá, ani tak strašná jako ve vašich představách. Tenhle plyšák není dobrý společník pro temnou noc duše. Může vám ji natáhnout do polárních rozměrů.

Ne, nerozumí vám

Nenamlouvejte si, že je to celé omyl. Že stačilo málo (pochopitelně na straně toho druhého), a váš vztah mohl být v pohodě.

Při ohlédnutí vypadá rozpad vztahu jako série nedorozumění a nešťastných náhod. Nejsou to náhody. Opakovaná nedorozumění a hádky nejsou příčinou, ale příznakem rozpadajícího se vztahu.

Klíčovým pojmem je při rozchodu komunikace. Lépe řečeno její míra, forma a obsah. Nerozebírat, osvojit si minimalistické postupy. Mluvit neutrálně a málo. Nepouštět se do náročnějších rozhovorů, případně využít pomoci odborníka.

Když se na situace předcházející a provázející rozpad vztahu podíváme z pohledu teorie komunikace, narazíme na všudypřítomný posun mezi

• tím, co je co je doslovně řečeno
• tím, co se za slovy skrývá
• tím, co se očekává od toho, kdo výrok slyší.

Když v tomto období řeknete nebo napíšete obyčejné Pořád tě mám rád, očekáváte od druhého porozumění a vstřícnost. Nebo ho chcete jen potěšit. On ale může vaše slova vnímat jako manipulaci, lež nebo třeba slabost. Reakce pak zdaleka neodpovídá vaší představě.

K čemu je dobrá bolest

Věčná nedorozumění je potřeba vyhodnotit a utnout. Přestat vysvětlovat, přestat usilovat o porozumění. Začít se soustředit na sebe, na budoucnost.

Konec dobrého vztahu je těžká ztráta. Nabízí nám možnost uvědomit si, nakolik je náš vnitřní svět závislý na vnějších okolnostech (velmi závislí by měli zvážit psychoterapii), a může nás naučit odtruchlit velkou bolest.

Poznáváte něco ze svého života v parafrázi na pět fází smutku podle modelu Elisabeth Kübler‑Rossové?

1. Popírání:

• Tohle není konec, to je jen krize, nedorozumění…

2. Hněv, agrese, sebelítost:

• Mrcha, po tom všem mi udělá tohle?
• Do prdele, proč se mi tohle děje?

3. Smlouvání:

• Třeba bychom se spolu aspoň mohli občas vyspat…
• Když zhubnu a budu se víc snažit, vrátí se…

4. Deprese:

• Je to v pytli, má jiného a má se s ním dobře.
• Nedokážu se znovu zamilovat. Nikdo jiný mě nebaví, nevoní mi…

5. Smíření:

• Byly to hezké roky. Lepší takovou lásku prožít a ztratit, než ji nepoznat. Už zase dejchám…