Narození v dospělosti
Po letech zkušeností a ponorů do svého nitra se cítím, jako bych se teprve teď učila chodit a mluvit.
Všechna bolest, která je k neunesení, bývá zapomenuta. Je uložena „tam někde“, takže na ni nemyslíme. Já na ni nemyslela. Ale žila jsem s ní – tak jako nemyslíte na to, že vám v žilách koluje krev, ale ona tam proudí.
Narodila jsem se o měsíc dříve s vrozenou vadou, krátce poté, co má matka složila maturitní zkoušku. Narodila jsem se do rodiny, kde jedni trpěli pocitem výlučnosti a výjimečnosti, druzí syndromem oběti. Já a moje vrozená vada byla jako horký brambor, za který jedni obviňovali druhé.
Vztah mých rodičů stál na něčem, co jsem dosud nepochopila. Pochopila jsem ale, že matka by byla bývala šťastnější, kdybych se nenarodila (její slova), otec v rodině nebyl a vlastně se mu moc nedivím.
Když jsem dospěla, zpětně vnímám, jak mocně jsem přebrala rodinné vzorce myšlení. Myslela jsem si, že mohu dokázat něco velkého (pocit výjimečnosti), a zároveň se cítila jako oběť. To ve mně vytvářelo mocnou ambivalenci a úzkost.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..