Náprava vztahových vzorců

1. Moje automatická reakce je: bránit se, obhajovat se, zaútočit, nereagovat a jiné.
2. Automaticky reaguju, protože od druhého slyším: obvinění, výčitku, nedocenění, devalvaci a podobně.
3. Moje nitro si to takto překládá proto, že: mi rodiče často něco vyčítali, citově manipulovali, kritizovali, zpochybňovali mě…
4. Do jaké míry je to, jak situaci chápu, pravda a do jaké míry mi to nepatří (jedná se o introjekt)?

Třetí krok: Pozorovatel jako usměrňovatel

Ve třetí části procesu jste stále pouze u sebe. Nesnažíte se chápat druhého, neinterpretujete si jeho reakce a už vůbec ne v kontextu vztahové dynamiky – tedy neřešíte, „co to říká o našem vztahu“.

Pozornost nyní zaměříte na svoje automatické projekční procesy. Budete pozorovat, jak si vykládáte reakce protějšku. Co si o něm myslíte. Jaký je. Jaký by měl být. Jaký není. Podstatná jsou pro vás mínění se silným emočním nábojem, který značí, že jste v projekci. Tyto poznatky z pozorování si znovu zaznamenávejte.

1. O protějšku si myslím, že je: necitlivý, nadměrně kritický, nespravedlivý, neochotný, využívá mě, nemá mě dost rád a tak dále.
2. Nyní si poznámky rozdělte na dvě strany, stranu sebereflexe a stranu zástupné osoby.
3. Strana sebereflexe. Co všechno z toho, co si o protějšku myslím, jsou moje vlastnosti? V jaké míře?
4. Strana zástupné osoby. Co všechno z mé reakce patří zástupně osobě z „tehdy a tam“? Platí, že čím bezpečnější vztah, tím více si člověk dovolí zástupné reakce. Je to logické.

Táty se vždycky bála. Nedovolila si odporovat. O to více bude protějšku odporovat, kvůli odporu jako takovému. Je tak nespravedlivý, pomyslí si naštvaně. Ve skutečnosti je zraněná a intenzita její reakce patří otci, ne jejímu protějšku. Na místech Achillových pat se projektivním reakcím nejvíce daří.

Čtvrtý krok: Shrnutí

Jsme v závěru procesu. Jako na začátku si pro sebe udělejte čas, najděte si dobré místo a v pozici pozorovatele shrňte svoje poznání. Užitečná je kognitivní mapa, kdy doprostřed dáte své Já s následujícími odrážkami:

• Jaké reakce mého protějšku mi patří, ale já se jim kvůli ochraně svého sebeobrazu bráním? Dokážu být například necitlivý a neochotný, ale je pro mě těžké si tuhle složku sebeobrazu přiznat.
• Jaké reakce protějšku mi nepatří, ale já se kvůli ochraně svého sebeobrazu bráním? Není pravda, že jsem například nespravedlivý, to mi vážně nepatří.
• Jaké moje reakce mému protějšku patří, ale nedokáže je přijmout?
• Jaké moje reakce protějšku nepatří, protože je do něj promítám zástupně?
• Jaké všechny Achillovy paty si nesu?

Pátý krok: Změna jednání

Pořád jste u sebe. Strategie zahloubání vám pomohla si navýšit kapacitu k neautomatickým reakcím. K těm, které více odpovídají dění „tady a teď“. Zpočátku je nutné je posilovat. Uplatněte „pravidlo dvou sekund“ a reagujte jinak. Je potřeba vychodit nové pěšinky. Už toto zákonitě vyvolá „novinky“ v dynamice konfliktů. Nebudou se hrotit, eskalovat. A tím prohlubovat, cyklit. Pracujete na deeskalačním modelu.

Vztah tvoří dva

Deeskalační model je nezbytný, ale jeho udržitelnost stojí na párové akci. Je čas na zapojení druhé strany. Potřebuje projít tím samým. Bez vašich zásahů, jakkoliv by byly podpůrné. Proces je křehký a každý si ho musí projít sám za sebe.

Sdílení osobního procesu

Jste ve fázi připravenosti „jsme v tom spolu“? Super! Udělejte si čas a prostor, kde můžete vaše sebepoznání sdílet. Cílem je sdělit podstatné a v kostce – dobře k tomu poslouží kapitola Shrnutí. Držte se zlatého pravidla já‑sdělení, tedy mluvte za sebe. Naslouchejte si, nereagujte okamžitě. Vezměte si třeba na pomoc nějaký předmět, a kdo ho drží, mluví.

Plevel musí pryč

Za dobu konfliktů vyvěrajících z automatických reakcí bylo řečeno hodně zraňujících výroků. V první řadě je důležité odpustit sám sobě. Usmířit se se sebou. Odpuštěním a smířením plevel z výchozí rodiny přestáváte dál nevědomě hnojit. Tím bude časem usychat a postupně zanikat. Zrodí se kapacita na zasazení životadárných semínek.

Jakou cestu k odpuštění a smíření si zvolíte, je na vás. Každý má své způsoby. Na psychologické úrovni můžete použít nějaký vám blízký osobní rituál, při kterém se s plevelem „rozloučíte.“

Až se oba budete cítit připraveni na tentýž očistný proces, blížíte se k cílové rovince. Společně se vydejte na cestu omluv a odpuštění. Připomeňte si chvíle nebo celé doby, kdy jste spolu interagovali bez plevele. Tam jste byli autentičtí, nezatížení. To, že vás život semlel, je přirozené. Dopřejte si rituál, který vaše sblížení a odvahu překročit společně vaše jednotlivé stíny stvrdí.

Cože? Zase je to tady?

Projití očistným procesem je euforizující a může vyvolat falešnou představu, že teď už to bude napořád jiné. Proto pojďme zpátky nohama na zem. Situace „zase je to tady“ přijdou. Představte si, že jste byli odkojeni na automatickém řízení. Žádné řazení, žádná spojka. A teď sedíte ve staré škodovce. Kolikrát budete automaticky chybovat, než se naučíte s manuálem řídit? A stejné to bude i ve vašem vztahu a konfliktech.

Je zde ale jeden zásadní rozdíl – máte návod na řízení takového manuálu. Máte návod, jak přibrzdit rozjíždějící se auto. Jmenuje se deeskalace. Potřebujete v dané chvíli mentální prostor pro lepší reakci? Dopřejte si ho. „Odpovím ti, miláčku, jen si to potřebuju srovnat v hlavě. Nechci reagovat scestně.“ Vnímáte ten rozdíl, když danou větu vyslovíte? Nebo ji uslyšíte od svého protějšku?

Pravidelný úklid

Pro udržitelnost pořádku je nutný pravidelný úklid. Jednou za čas si spolu sedněte a odtrhejte plevel, na který není v běžném provozu kapacita. Udělejte si z pravidelného úklidu rituál zakončený nějakou sladkou vztahovou odměnou. Aby měl mozek motivaci. Korektivní emoční zkušeností podpořenou motivací se vše bude dobře usazovat a semínka mohou růst.

Přeji vám k tomu mnoho odvahy, pokory, laskavosti a nadějných výhledů na lepší zítřky.