Naleštěné ego

Jsem ještě z generace, která neznala a neměla věci na jedno použití a když se něco pokazilo, tak se to opravovalo a nikoliv vyhazovalo. Snad proto nám manželství drží, přes všechny peripetie, dvaapadesát let. K tomu je ale zapotřebí ochota budovat partnerský a rodičovský vztah, ne upřednostňovat osobnostní rozvoj, což v překladu znamená leštit si ego. A kdo to chce dělat, ať nenavazuje vztahy, protože i kdyby se pos…tavil na ucho, nikoho tak úžasného, jako je on sám nebo ona sama, na světě nenajde.

Co když k sobě opravdu nepatříme?

Při špatné volbě platí, stejně jako při jiných zásadních životních rozhodnutích, dvakrát měř a jednou řež. Před další volbou pak vřele doporučuji poctivé sebepoznání s pomocí někoho, kdo mě nebude ujišťovat, že moje blbosti jsou vlastně ctnostmi a pevnými zásadami, ale kdo mi pomůže najít a přijmout pravdu, že do vztahu je třeba investovat podle jeho požadavků a jeho potřeb, ne jen podle mých rozhodnutí a mé momentální ochoty.

Přestože máme v mozku několik miliard neuronů a více než tisíckrát tolik spojů mezi nimi, míváme po ruce řešení méně, než je prstů na jedné ruce a používáme je tvrdohlavě, přestože jsou někdy zcela chybná. Na partnery a partnerky máme své „háčky“ a vybíráme si s pochybnou stálostí většinou podobné.

Podíváte‑li se na několik partnerek či partnerů z minulých neúspěšných vztahů, zdají se být z jednoho kadlubu. Nejen co do podoby a vzhledu, ale i co do charakterových vlastností a tendencí.

Tentokrát to bude jiné…

Vzpomínám na jednu klientku z manželské poradny, která se postupně provdala za tři alkoholiky. Když se rozvedla s tím posledním, padla na ni deprese, s níž zavítala do poradny. Odléčili jsme depresi a já jsem se jí zeptal, zda by nechtěla zapřemýšlet, proč si tak špatně vybírá. Dynastické sňatky to nebyly, majetek tehdy nikdo také žádný neměl, takže to byla ve všech případech její šťastná ručka, která neomylně sáhla do špatného osudí.

Přednáška 24. října 2024