Na život není nikdy pozdě

Po takovém prožitku by mělo přijít smíření. Jeho nedílnou součástí je i rekapitulace všeho, co se nám naopak v životě povedlo. V minulém článku jsem se zabývala tím, že mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik našich přání a snů se ve skutečnosti splnilo, byť často v souvislostech, které by nás původně vůbec nenapadly. Podobná životní rekapitulace vás připraví vpustit do života něco nového.

Vzpomeňte si na starší lidi, kteří vás v životě zaujali, inspirovali. Většinou to bylo právě tím, že jim nechybí nadhled, humor a chuť stále se něco učit, tvořit. Zkuste takové lidi hledat nejen v médiích, ale i ve svém každodenním životě. Například paní Medu Mládkovou můžete hluboce obdivovat, ale zároveň její příběh vnímat jako něco pro vás tak vzdáleného, že se vloudí myšlenka, že váš život zůstane v tomto světle vždy nezajímavý, obyčejný. Ale to vůbec nemusí být pravda.

Kdo rozhodne, čí život je opravdu ten nejnaplněnější, nejkvalitnější? Je snad život staré paní na vesnici, která každé ráno poklidí, poradí sousedce a odpoledne má vždy připravenou svačinu pro vnoučata, méně hodnotný či kvalitní než život mecenášky umění? Z lidského hlediska rozhodně ne. A je muž, který má antickou filozofii v malíčku a má načtené všechny velké romány o lásce, automaticky moudrým a citlivým člověkem? Ani to rozhodně neplatí.

Klíč k dalším dveřím

Není tedy třeba propadat beznaději, že ti, kteří nás inspirují, jsou pro nás nedostižní. Abyste měli dobrý život, který vás bude těšit, rozhodně nemusíte být mediálně známá osoba, akademicky vzdělaný intelektuál ani moudrá venkovská stařenka. Můžete být tím, čím opravdu chcete. Nemusíte ve svém životě dokonce ani nic moc měnit, pokud jste s ním v zásadě spokojeni.

To, že se nepřestanete učit novým věcem, může znamenat studium cizího jazyka stejně jako pěstování nové odrůdy rajčat nebo zkoušení receptů z oblíbeného pořadu o vaření. Nejdůležitější totiž je, aby vám prožitky, kterými svůj život každodenně naplňujete, dávaly smysl i radost. Abyste se i přes všechny obtíže dokázali na svůj život podívat s nadhledem, lehkostí a vděčností.

Nikdo po nás nechce, abychom trpěli. Najděte si radost i tehdy, když neprožíváte zrovna nejšťastnější období.

A tak nikdy není pozdě oprášit staré koníčky nebo si prostě najít nové, oživit své vztahy, sepsat si, po čem toužíte, a krůček po krůčku to začít přivádět do svého života. Navíc dnes už mnohem lépe víte, kdo jste a co opravdu chcete. Co je důležité a nad čím můžete mávnout rukou. Ve chvíli, kdy si tohle vše uvědomíte, je ten správný čas žít podle svého.

Můj profesor dějepisu rád rozdával pětky a vždy to komentoval slovy: „Co je to proti věčnosti.“ Z hlediska věčnosti opravdu jistě nevíme, co je nejlepší a kdo je tím nejlepším. Často jdeme za tím, co se nám jako nejlepší jeví, abychom časem zjistili, že jsme se prostě mýlili. Ale věřím, že dobrý úmysl se počítá a že je to jediná cesta, která nás posouvá dál.

Dokud jsme ochotni po cestě poznání jít, vždycky máme naději, že nám život dá klíč k dalším dveřím, které by nám bez skutečné touhy a vůle zůstaly zamčeny. A kdo ví, možná za nimi čeká nečekané.