Na vlnách energie

Jsou dny, kdy se ráno probudíte, naskočíte na vlnu a svištíte si to dnem provázeni jiskřivou sprškou slané vody, šimráním slunečních paprsků a oním klišoidním větrem ve vlasech. Na křižovatkách naskakuje zelená, sotva vás semafor zahlédne, šéf je sladký jako bezé roláda, daří se všechno, na co sáhnete, změnu dodavatele elektřiny vyřešíte dřív, než vypijete výbornou odpolední kávu…

No, to už trochu blouzním, že! Právě srážka s nudnými složitými smlouvami nebo úředním šimlem bývá přesně tou chvilkou nerovnováhy, která vaši vítěznou jízdu často potupně ukončí. Najednou máte uši i nos plné vody, zelená tma kolem a v ní divné rybí stíny… Panika, kvůli které se zpátky na prkno ne a ne vyškrábat, břeh beznadějně daleko a vodník už natěšeně cvaká pokličkou o dušičkový hrneček. A někdy je to naopak – od rána panicky šlapete vodu a odháníte žraloky, pak vás nahodí úplná maličkost a už svištíte jako profík!

Fakt je to na vás!

Vždycky jsem tušila, že přifukování a vypouštění balonku mentální energie mám ve svých rukách. Jenže častěji jsem ho propíchla dlouhými nehty nebo pletací jehlicí a zalezlá v koutě čekala na zázrak. Plná vzteku, že nevím, jak balonek zalepit a nafouknout. Nebo jsem žádostivě naskakovala na různé módní vlny pozitivity, které mi fungovaly do chvíle, než jsem naplněná jaderným odpadem potlačeného vzteku a frustrací opět klesla ke dnu.

Knihu Anke Precht Na vnitřní vlně: Jak neztratit mentální energii jsem proto brala do ruky s notnou rezervou. Ale jen jsem nakoukla, už jsem fascinovaně četla věci, které někdo napsal za mě. Třeba to, že na stavy vyčerpání a vyhoření neplatí jen odpočinek, ale že je to někdy právě jiná činnost, která vnitřní lampu rozsvítí.

Zejména extrémně činorodí lidé totiž ve stavu „pod hladinou“ potřebují nějakou smysluplnou a jednoduchou činnost. Nejhorší pro ně bývá jen tak se povalovat v pracovní neschopnosti a nechat po sobě rajtovat negativní myšlenky. Milovníkům hezkého prostředí pomůže úklid domácnosti nebo práce na zahradě. Mým spolehlivým záchranným lanem z propasti je klubko háčkovací příze.

Energie je drahá

Zejména v současné době, kdy ceny energií a pohonných hmot letí strmě vzhůru, vyhraje ten, kdo si umí ochránit a zmnožit alespoň energii vnitřní. Zatímco hmotné statky jsou konečné, s těmi abstraktními se můžete naučit kouzlit tak, že k úžasu bližních budete bubnovat jako králíček z reklamy ještě dlouho poté, kdy se ostatní zastaví. A po heroickém výkonu se nezhroutíte, naopak dokážete svou vnitřní energií motivovat lidi kolem.

Možná takové zázračné jedince znáte a říkáte si, že jsou to holt geny nebo že na něčem jedou. Jenže mnozí z nich prostě jen umějí svou energii řídit cíleně.

Autorka zmíněné knihy si rozdílů sama u sebe všimla tak, že jeden den jí nedělalo problém vynést tašky s nákupem z garáže, zatímco druhý den se s nimi sotva vlekla. Své stavy začala bedlivě zkoumat, což je první doporučení čtenářům (varovala jsem, nebudou to zaklínadla, ale opravdu velká práce!). Je potřeba každý den od rána do večera zkoumat a zapisovat si, jak se cítíte, co vedlo k poklesu energie a co ji naopak zvedlo.

Samozřejmě často bývají na vině biochemické pochody v těle, hlad, nedostatek spánku, u žen menstruační cyklus, výkyvy zdraví, ale stejně lze časem vysledovat, co vás spolehlivě udrží na pomyslném prkně a co přispívá k pádu. Křivku energie Anke Precht představuje jako sinusoidu, která však nekmitá v pravidelném rytmu. Někdy vás může během dne zhoupnout shora dolů a nazpět několikrát, jindy se dlouhý čas rozhlížíte ze hřbetu vlny s pocitem, že svět je váš, no – a příště vám něco drží hlavu nekonečně dlouho pod vodou. Pohodáři pak většinu času tráví někde uprostřed.

Zkrátka, duševní energie je hodně zvláštní baterie, která umí v plném nabití kleknout jako jankovitý telefon, nebo se dobít na 100 % jedním dotekem prstu. S tou tělesnou je samozřejmě úzce svázaná. Je proto potřeba tělesné signály respektovat, i když stav flow vás někdy přivede téměř do drogového rauše.

Fakír, který nejí, nespí, nepije a jen vyhrává kobrám své psychické energie, existuje opravdu jen pohádkách. Někdy je důležité stav na dně vlny přijmout a prožít, protože marné pokusy o potlačení negativních pocitů připomínají mobil pokoušející se připojit na nedostupnou wi‑fi. Vybije se rychleji, i když s ním nic jiného neděláte.

Knoflíky nálady

Každého člověka z vrcholu sráží něco jiného, právě proto je naprostým základem změny pochopení, proč se vám to děje. Mnohdy přijdete na, to, že nepatrný spouštěč odepne z vodítka negativní myšlenky, a ty stejně jako nevychovaní psi během chvilky roztrhají všechno pozitivní, co kolem sebe máte.

Někdy jsou to lidé, jejichž energie by otrávila celý Atlantik. Vzpomínám, když jsem před dvaceti lety v lifestylovém časopise navrhovala téma energetických upírů, klepalo si okolí na čelo. A vida, dnes se o nich běžně píše. Může to však být také hluk, drobná připomínka vyvolávající traumatické pocity, zkrátka každý v sobě má knoflíky, které takový spouštěč umí zapnout bez jeho přičinění.

Další knoflíky můžete obsluhovat sami a doplňovat zásoby energie pomocí vůní, vhodného oblečení, péče o vzhled, držení těla, pohybu, dechu, představ, rituálů, talismanů… Zejména ženy dobře znají ranní stav, kdy se připlíží k zrcadlu s pocitem neznám tě, ale umeju tě a po vykonání ranního rituálu oblékání a líčení odcházejí z domova s odhodláním čelit novým výzvám. Z mezilidských kontaktů jsou pak důležité blízké osoby, které jsou na vlně o kus výš než vy, ale nedávají vám to sežrat nebo vás rovnou nezahánějí jako protivného upíra.

Kdo má těžší kyvadlo?

Ostatně: čím to je, že někdo vás hladce vytáhne k sobě na vrchol vlny a jiný vás během chvilky stáhne do hlubin jako zkušená bludička? Autorka využívá srovnání s kyvadlovými hodinami, které po natažení v jedné místnosti tikají v různém rytmu a po čase se všechny sjednotí podle těch, jejichž kyvadlo je nejtěžší. Stejně tak se na pracovišti nebo na internátě harmonizují menstruační cykly žen podle té energeticky nejsilnější. Případně někdo přijde do posmutnělé společnosti, během chvilky ji rozjaří a naopak.

Prostě nejtěžší kyvadlo vyhrává a ideální je, pokud jím disponuje člověk schopný táhnout ostatní vzhůru. A dobrá zpráva je, že na rozdíl od toho, jak těžké máte kosti, hmotnost kyvadla vrozená není. Samozřejmě se formuje v dětství, ale můžete ho během života notně posílit.

Zhruba třetina knihy je věnována praktickým cvičením. Ruku na srdce, také máte plnou knihovnu knížek o hubnutí, cvičení či meditaci, ale nic z toho jste nezkusili? Tady byste mohli začít.

Mě oslovil model silových polí, podle nějž můžete poznat, zda je váš život v rovnováze. Protože ta znamená zdraví, nerovnováha minimálně nepohodu. Na dvou překřížených osách si zaznamenáte, co děláte pro druhé, co oni pro vás a čím posilujete svou duši a čím tělo. Šťastlivcům po propojení čtyř bodů vyjde rovnostranný kosočtverec, ti méně šťastní se dozvědí, čím rovnováhu v životě nastolit.

Z tipů na posílení kyvadla je mi nejbližší dýchání jin‑jang, protože je nejrychlejší a nejjednodušší. Stačí jedna až tři minuty několikrát denně. Při ochablosti dlouhý nádech a rychlý výdech, při rozčilení naopak.

A co vděčnost?

V knize jsem postrádala jen kapitolu o vděčnosti, která má při surfování životem taky něco do sebe. Jen se to nesmí přehánět a tlačit ze sebe každý den na sílu, jak je člověk šťastný, že vidí, slyší, bydlí, chodí, teče voda, má práci a co jíst. Tyto poučky našich předků (kdykoli se nám něco nelíbilo, babička lamentovala Válku a hlad na vás, holoto) často vedou k paradoxní úzkosti a depresi.

Takže pokud vás zaujmou „sebesledovací“ seznamy podle Anke Precht, zkuste přidat i Pětiminutový deník vděčnosti od Sophie Godkin. Každý den tam najdete čtyři zvídavé otázky, které vás donutí zapátrat po tom, co všechno je ve vašem světě v pořádku. Třeba Zkušenost, které si vážím, protože mě naučila něčemu cennému, Něco na mně, co bych nikdy nezměnil/a, Druhá šance, kterou jsem dostal/a…

Kniha je samozřejmě určena průměrně zdravým lidem, kteří občas zapomenou, že život není jen dřina. Jakmile budete mít potřebu stránku začmárat nebo napsat, že jediné, za co byste byli vděční, by bylo nenarodit se nebo umřít, zbystřete! S těžkými psychickými stavy totiž nepomůže deník vděčnosti, ale lékař.