Na stopě nemoci
Zločin nezačal ve chvíli, kdy byl spáchán. Stejně tak nemoc má své počátky daleko před prvními symptomy.
„Pokud vyloučíme nemožné, zůstane nám pravda, ať vypadá jakkoliv nepravděpodobně.“ Asi nejslavnější citát neméně slavného mistra dedukce Sherlocka Holmese. A protože psychosomatika je skrz naskrz plodem naší západní racionální mysli, je víc než vhodné se postupy těch nejbystřejších myslí inspirovat.
Psychosomatika totiž nedělá nic jiného, než že hledá vazby mezi fyzickým symptomem a emocemi, mezi stavem těla a stavem duše. Existují léčebné systémy, které tyto dva aspekty nikdy neoddělily, a tam s čistou dedukcí „po našem“ právě proto dost často pohoříte. Ale tady ne.
Tak se pojďme podívat, v čem by nám mohli mistři dedukce Sherlock Holmes a krotitel „malých šedých buněk“ Hercule Poirot pomoci, pokud chceme proniknout hlouběji do tajemství psychosomatiky a vytěžit z ní maximum pro sebe.
Jak prosté!
Každý, kdo byl alespoň jednou bez varování konfrontován s prvotní diagnózou psychosomaticky zaměřeného terapeuta, většinou dospěje k dost zklamanému konstatování, že něco takto obecného mu přece nemůže pomoci. Záda bolí kvůli tomu, že jsem si moc naložil, brýle mám, protože věci nechci vidět, a kašlu, protože potřebuji něco říct?! No to tedy rozhodně potřebuji, a sice to, že tohle mi ale vážně nepomůže, děkuji pěkně, raději si zajdu sám do lékárny.
Reakce na první pohled přirozená, neboť mám‑li problém, tak ho chci vyřešit, a ne poslouchat nějaká obecná moudra. A přesně tady můžeme naskočit na vlnu naší detektivní analogie. Protože pátrání po příčině našeho zdravotního problému a pátrání po zločinci toho má společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..