Na prsa se nesahá
Neteře jsou doma vedené jinak, mně jejich pozornost není příjemná.
„Jakým způsobem citlivě, ale jasně stanovit hranice neteřím, které jsou velmi fixované na prsa?“ napsala nám do redakce čtenářka s podpisem Milující teta. „Teď je jim osm a šest let. Sestra obě dlouho kojila a se svou rodinou mají docela nahatou domácnost. Holky se u mě i u naší mamky hodně zajímají o prsa, chtějí na ně sahat, nahlas komentují jejich velikost, chtějí vidět, jakou máme podprsenku. Toto chování je mi docela nepříjemné, čím jsou holky starší, tím to vnímám nepatřičněji. Snažím se jim citlivě sdělovat, že na mě nemůžou sahat bez dovolení, že moje prsa jsou moje osobní soukromá část těla, o které není vhodné spolu takto mluvit, ale nerada bych u nich vypěstovala nějaký blok. Jak jim dát najevo, že se mi nelíbí, když mi na prsa chtějí sahat nebo mi koukat do výstřihu, abych zároveň nepředávala zprávu, že prsa jsou špatná?“
Milá Milující teto, děkuji vám za dotaz na citlivé téma. Někdy je těžké zajistit si nepřekračování vlastních hranic, obzvláště když narušitelem je malé dítě. Zároveň je to však důležité, a to jak pro vás, tak pro ono dítě, které se učí, jak to mezi lidmi chodí, co je a co není vhodné.
Nedovolené vstupování do osobní intimní zóny je nepříjemné. Trpí jím naše vnímání vlastní důstojnosti, integrity, sebehodnoty… Navíc nám s lidmi, kteří opakovaně narušují naše hranice, přestává být dobře, a když je toho moc, můžeme mít až tendenci se kontaktu s nimi vyhýbat. Což by byla škoda – pro vás i pro neteře.
Chci vás tedy ujistit, že je dobře, když se snažíte neteřím sdělovat, že vaše prsa jsou vaší soukromou částí těla, na kterou nemohou jen tak sahat, a také u vyptávání se je namístě určitá zdrženlivost.
Hranice intimity
Vnímání prsou je u vašich neteří dlouhým kojením i „nahatou domácností“ vaší sestry posunuté: pravděpodobně prsa považují za důležitou a zajímavou, nikoli však intimní část těla. Měly by se dozvědět, že je něco jiného vzít někoho například za rameno, a něco jiného mu sáhnout na prsa. Nebojte se to neteřím říkat. Naučit se respektovat intimní zónu či obecně hranice jiných lidí je velmi důležitou sociální dovedností.
Píšete, že byste u neteří nerada vytvořila „blok“, kdy by si myslely, že prsa jsou špatná. Prostým vymezením se však neříkáte o prsou nic špatného, jen žádáte o trochu respektu k něčemu, co je vaše, soukromé a intimní.
Možná by však stálo za to zamyslet se nad tím, jak to máte s mluvením o prsou. Píšete, že se neteře vyptávají třeba na podprsenku a že podle vás není vhodné spolu takto mluvit. Zkuste si sama pro sebe ujasnit, jaký hovor o prsou byste považovala za přijatelný – aby vám v něm nebylo nepříjemně. Lze to dívkám nějak srozumitelně vysvětlit?
Pokud by vám byl nepříjemný jakýkoli hovor o prsou, pak byste skutečně mohla předávat zprávu, že prsa jsou tabu a nesmí se o nich mluvit. Ani to však neznamená, že byste se měla do něčeho nutit. Dívkám můžete jednoduše říci, že každý to má jinak, někdo si o prsou povídá rád, někdo ne – a vy zrovna ne.
Zdravý a nezdravý stud
Je možné, že se dívky zastydí, když si uvědomí, že dělaly něco, co nebylo vhodné. Stud je nepříjemná emoce a samozřejmě ji v dětech nechceme zbytečně vyvolávat. To ale neznamená, že bychom jejímu prožití měli vždy bránit. Stud je důležitou ochrannou emocí, podobně jako strach. Je potřebné, aby se vyvinula, a to v míře nikoli přehnané, nicméně dostatečné.
Pro představu, co tím myslím, použiju příklad snáze představitelný a přitom podobný. Malé děti přirozeně prdí kdykoli a kdekoli. V předškolním věku je už však učíme, že to není vhodné: „Lidé se většinou snaží neprdět, když jsou blízko ostatních,“ poučujeme je.
Výsledkem je, že se děti začnou v tomto ohledu kontrolovat, a když jim přece jen na veřejnosti hlasitý prd unikne, zastydí se. To je v pořádku. Pokud však vnímáme, že se dítě stydí moc, snažíme se jeho stud naopak mírnit. Řekneme třeba: „Nic si z toho nedělej, to se někdy stane každému, že si prdne před ostatními.“
Z vašeho dopisu je patrné, že nad tím, jak neteřím nevhodnost jejich chování komunikovat, citlivě přemýšlíte. Věřím proto, že vaše sdělení bude citlivé, a doufám, že snad i dostatečné. V této souvislosti se zastavím u slovesa „snažím se“. Píšete, že se neteřím snažíte sdělovat, že jsou vaše prsa vaší soukromou částí těla.
Co konkrétně znamená, že se „snažíte“? Sdělujete jim to? Stojíte si za svými slovy? Aby dítě sdělení pochopilo, je třeba, aby byla v souladu slova, tón hlasu a výraz tváře. A také abyste si za svým sdělením stála. To znamená hovořit jednoznačně a vážně a v případě nerespektování ručku zadržet.
Snad jsem vás, milá Milující teto, ve vymezení vlastních hranic podpořila. Nakonec pro to přidám ještě jeden důvod: pokud byste to neudělala, pravděpodobně by dal vašim neteřím na jejich chování časem zpětnou vazbu někdo jiný, nejspíš výrazně méně citlivě.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..