Na dohled velkých prázdnin
Ohlížím se za osmým sedmiletím svého života. A také se dívám dopředu.
Jako studentka jsem se vždycky těšila na prázdniny. A pak jsem se zase těšila do školy. Že se potkám se svými kamarády a zase se naučím něco nového. Tyhle VELKÉ PRÁZDNINY jsou už napořád. Nebudou žádné návraty, žádní kamarádi. Přemýšlím, jaké to bude, až se nebudu mít kam vracet.
V padesáti jsem cítila, že je nejvyšší čas zbilancovat svůj život. Rozebrala jsem jej do sedmi magických sedmiletí a uzavřela řečnickými otazníky, co mě ještě čeká? Nenapadlo mě, že největší překvapení se odehrává ve mně uvnitř, a že jestli někdy přestanu být překvapovaná, bude to proto, že budu mrtvá.
S nálepkou seniora
Že prý jsem senior. No a co! Cítím se líp s nálepkou seniorka než juniorka. Nové poznatky neurověd tvrdí, že můj mozek nemusí blbnout, ale naopak růst láskou k učení se novým věcem. Takové čtení se mi líbí, a proto tomu věřím.
Kolem sebe vidím, že záda bolí mladé i staré, kolena taky a krční páteř taky. To není stáří, ale volání těla o pomoc. Potřebuje se pravidelně a s potěšením pohybovat. Urputné fyzické aktivity (jako jízda bez přípravy na kole z Prahy do Poděbrad nebo celodenní lyžování) ho devastují – musím na něj polehoučku a s láskou. Špatně snáším, když mi někdo o generaci mladší říká, co a jak mám dělat.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..