Mýty o sebevraždě
Nejvíc sebevražd páchají Češi v dubnu. Víte, jak vy sami můžete pomoci člověku, který nechce žít?
Na co sakra myslel? Proč nám to udělal? Podobné otázky už nikomu nepomohou. A není pravda, že jste pro člověka, který spáchal sebevraždu, nemohli nic udělat.
Jestliže smrt patří mezi tabuizovaná témata, o sebevraždě to platí dvojnásob. A protože se nikomu nechce kousnout do hořkokyselého jablka, vytvořila se kolem této problematiky celá soustava mýtů, které jsou ve svých důsledcích pro ohrožené osoby zcela destruktivní. Dovolte mi uvést čtyři, které je možné považovat za nejzhoubnější.
Mýtus č. 1: Člověk, který o sebevraždě mluví, si nikdy nic neudělá. Není pravda!
Člověk, který tímto způsobem signalizuje své úmysly, v 60 % něco sebeohrožujícího podnikne. Může to být jen demonstrace, která však také může vyjít.
Mýtus č. 2: Mluvit s ohroženým jedincem o jeho sebevražedných úmyslech znamená uspíšit je. Není pravda!
Rozhovor o plánované sebevraždě pomáhá otevřít postiženému perspektivy, o nichž sám, uzavřený v zaškrcující spirále sebedestruktivních úvah, nebude uvažovat. Nepředpojaté přijetí člověka, který má pocit, že se dostal do slepé uličky, dokáže tuto uličku zprůchodnit.
Smutná mapa
Přednáška 19. listopadu 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..