Mozoly na srdci

K odcizení dochází s postupem času ve většině vztahů. Děje se tak i u jinak dobře fungujících vztahů, kdy partneři nemají žádné zvláštní problémy – občas nějaká ta hádka nebo výměna názorů, nic mimořádného. Proč k tomuto procesu dochází i tam, kde se zase nic tak hrozného neděje a ani jeden z partnerů nevnímá ve vztahu žádný zdroj problémů, který by stál za řeč?

Na vině jsou malá emocionální zranění – takové řekněme emocionální modřiny. Nejsou důsledkem nějakých velkých srážek, spíš drobných šťouchanců. Když do nás někdo takto necitlivě narazí, zabolí to, ale nezpůsobí žádné velké trauma. Většinou to ani neřešíme, a když už ano, tak to odbudeme dvěma‑třemi větami. Patří sem různá odmítnutí, rýpnutí, odsekávání, jedovatost, výčitky, shazování a jiné projevy nedostatku respektu.

K řadě z nich nemusí být ani žádný vztahový důvod. Stačí, aby jeden z partnerů byl unavený, v časovém presu nebo nervózní z nadcházející pracovní schůzky, a „vylije si to“ na partnerovi v podobě nějaké drobné hrubosti (Prosím tě, teď mě s tím neotravuj! Teď mám důležitější věci na práci.) I když ale víte, že partnerova jedovatost s vámi nemá nic společného, a berete to s klidem, emocionální modřina přeci jen vznikne.

Emoční bariéra

Jak se tato malá emocionální zranění sčítají jedno k druhému, začínáme se proti nim bránit. Začnou vznikat emocionální mozoly. Zrohovatělá kůže na chodidlech nebo dlaních chrání citlivou vrstvu kůže pod ní před poškozením a zraněními. Emocionální mozoly fungují podobně, jen nejsou vidět. Snižují naši citlivost a tím naši emocionální zranitelnost.

Tyto emoční zatvrdliny fungují jako bariéra. Bariéra si ale nevybírá – odstíní vše, co je za ní. A v případě emoční bariéry jsou to pocity blízkosti, sounáležitosti, napojení či porozumění, které jsou pro blízký, otevřený a intimní partnerský vztah tak důležité.

Používáte‑li věty typu dřív mi její žárlivé scény vadily, ale teď už to neřeším, pak přesně víte, co jsou to emocionální mozoly. Tvorba těchto zatvrdlin je adaptační mechanismus. Pomáhají nám přizpůsobit se nepříznivým a zraňujícím situacím – prostě nám přestanou tolik vadit. Ale to, že nám něco přestane vadit, zdaleka neznamená, že věci jsou v pořádku.

Pokud se chcete uvolnit, nestačí se utvrzovat v tom, že se nemáte čeho bát. Musíte pocit bezpečí vedle partnera zažít, respektive opakovaně a pravidelně zažívat.

Když se vytvoří mozoly na rukou, pomáhají jim vydržet drsnější zacházení bez bolestivých puchýřů. Pět hodin štípání dřeva vám už poté nezanechá na dlaních krvavé rány, ale mozoly rostou dál, i když už to nebolí.

U rukou to není žádný problém, u emocí ano. Bariéra odcizení roste, i když jste se obrnili a drobná emocionální šťouchnutí už ani necítíte. A toto odcizení vás postupně připraví o sex, o radost z blízkosti druhého, o hloubku a flow společných rozhovorů – souhrnně o všechno, co dělá partnerský vztah vzrušujícím prostorem setkání dvou lidí.

Důvěra ve vztahu

Abyste se druhému mohli emočně otevřít a napojit se na něj, potřebujete věřit, že vám neublíží. Potřebujete se před ním cítit v bezpečí. Zdůrazňuji před ním, protože tady nejde o to, jestli vám partner dokáže být oporou a jestli se na něj dá spolehnout. Jde o to, jestli se s ním a před ním dokážete opravdu uvolnit.

Tady se dostáváme k tématu vzájemné důvěry v tom nejniternějším slova smyslu. Asi se shodneme, že důvěra je pro vztah klíčová. Když za mnou přicházejí klienti s problémem ztráty důvěry v partnera, skoro vždy se tak děje v souvislosti s nevěrou nebo lží partnera.

Nevěra a lži – to jsou skutečně velké rány důvěře, ale málokoho napadne, že i věta typu Přestaň vyvádět, jsi jako tvoje matka! pronesená v naštvání má na prožívání důvěry ve vztahu svůj nezanedbatelný vliv. Na rozdíl od nevěry nebo lží se totiž podobné drobné šťouchance dějí ve vztazích běžně (i několikrát denně), a tak když se jejich síla spočte, mají daleko větší moc ničit vztahy.

Přednáška 24. října 2024