Moudrost srdce
Poznání není jen intelektuální a víra není pouze citová. Podívejte se na svět očima buddhistů.
Naše kultura má ve zvyku vnímat svět prostřednictvím protikladů. Mluvit o moudrosti srdce se nám může zdát stejně nepochopitelné jako představovat si zamilované mozkové buňky. Jak se na soužití hlavy a srdce dívají východní nauky?
V našem seriálu o schopnostech mysli podle tradiční buddhistické nauky jsme již hovořili o všímavosti (čistá pozornost), soustředění (koncentrace) a úsilí (energie). Dnes naše stručné uvedení do tématu dovršíme uvedením zbývajících dvou, které k sobě patří jako dvě strany mince.
Je to důvěra a moudrost, dle jiných překladů také víra a poznání. Ošemetná slova, viďte? Může nás uklidnit, že nejde o nic neznámého a tajemného, asi nás ale nenadchne, jak vágní a mnohoznačné tyto pojmy jsou.
Podívejme se na ně blíže z hlediska našeho tématu, kterým je sebepoznání. Ať už nás k sebepoznání a osobnímu rozvoji přivedla touha být schopnějším manažerem, lepším otcem či partnerem nebo prostě celistvějším člověkem, určitě máme každý z nás důvody, proč se tímto tématem prakticky či teoreticky (ideálně oboje) zabýváme.
Buddhisté vidí jako jednu ze základních pohnutek k této aktivitě uvědomění univerzální neuspokojivosti bytí, která se často mylně překládá jako utrpení.
Nesnesitelná neuspokojivost bytí
Zřejmě vnímáme, cítíme nutnost nějak na sobě pracovat, rozvíjet se, poznávat sama sebe, zákonitosti života, naší mysli. Chceme pochopit, o čem to celé je, jaký to má smysl, jaký já mám smysl. V těchto pohnutkách, jež se mohou individuálně lišit, je obsaženo už jakési poznání, chápání, že je tu cosi, s čím je třeba něco dělat.
Buddhisté vidí jako jednu ze základních pohnutek k této aktivitě uvědomění – tedy určité poznání – univerzální neuspokojivosti bytí, která se často mylně překládá jako utrpení. Není to jen zjevné fyzické či psychické utrpení a bolest, které dobře známe, ale veškeré nuance strádání včetně existenciálního pocitu nejistoty, strachu, bezsmyslnosti, pomíjivosti, před nimiž raději prcháme do aktivit, starostí, zábav a závislostí. Většinou nevědomky.
Stejně tak musíme mít určitou míru důvěry, víry v tuto cestu – v cestu sebepoznání a práce na sobě, jinak bychom si s ní ani nezačali. Je třeba aspoň trochu věřit v metodu, nauku, tradici, školu, božstvo, učitele, důvěřovat lektorovi, terapeutovi a v neposlední řadě také sám sobě.
Hlava a srdce v nerovnováze
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..