Mobil není dudlík

Mnoho rodičů by si přálo mít k dispozici univerzální návod, jak elektroniku používat správně – tak, aby jejich dítě nespadlo do závislosti, ale současně nebylo technologicky zaostalé. Můžeme mít tendenci hledat poučky, jaké máme zaběhnuté například u péče o chrup. Zuby si čistíme dvakrát denně po dobu dvou minut, telefon bychom měli používat třikrát denně, a to vždy maximálně na půl hodiny. Ačkoliv podobná poučka může rodičům usnadnit práci při nastavování pravidel s dítětem či dospívajícím, ne vždy je časový limit tím nejvhodnějším řešením.

Kvalita obsahu je důležitější než strávený čas

Michaela Slussareff v knize Hry, sítě, porno používání elektroniky přirovnává ke sladkostem. Sladkost nás dokáže zasytit, ale zanedlouho dostaneme hlad a naše tělo bude bez důležitých živin, které by jinak získalo z plnohodnotného jídla. Pokud bychom navštívili výživového poradce, bude se nás ptát na kvalitu naší stravy, nikoliv na množství snědeného jídla v kilogramech. Podobně je tomu u elektroniky. Není tolik důležité množství času, které dítě s elektronikou stráví, ale spíše to, zda je tento čas strávený kvalitně.

O elektronice můžeme uvažovat jako o dobře namíchaném smoothie – klíčový je obsah. Intuitivně tušíme, že by děti neměly na obrazovkách sledovat vše, co se k nim dostane. Existují žánry filmů, webové stránky či násilné hry, před kterými se je snažíme uchránit. Čím je dítě mladší, tím snáze se učí pomocí nápodoby. Dokáže velmi dobře opakovat chování, které pozoruje. Na základě vlastních hodnot tak mohou rodiče zvážit, zda postavy, které dítě vidí na obrazovce, modelují takové chování, jaké není v rozporu s jejich přesvědčeními.

Zdravá míra podnětů

Bohužel však vhodný výběr žánru, z nějž si dítě odnese pozitivní sociální dovednosti či empatické jednání, často nestačí. Prezentovaný obsah může být pro děti, navzdory svému obsahu, nadměrně stimulující. Dítě nemusí stíhat zpracovat vše, co se v ději odehrává, a to jak ve filmech, tak ve hrách. Rychlé střihy nebo výrazné vizuální efekty dítě přimějí, aby u obrazovky zůstalo co nejdéle, jelikož přemíra stimulů zajistí, že se mozek nenudí a dítě se do filmu nebo hry ještě více ponoří.

Nicméně i dospělí lidé mají někdy obtíže pochytit vše, co se stihne udát v jedné minutě akčního filmu nebo v animované pohádce. Dětský mozek navíc není dostatečně vyzrálý, aby dokázal zpracovat, co se na obrazovce mnohdy děje, a nervová soustava dítěte je tak velmi rychle přetížena. To se může projevit následným útlumem nebo naopak silným emočním vypětím dítěte.

Zdravá míra stimulace pro dítě v prvních letech života, na kterou je náš mozek evolučně nastavený, zhruba odpovídá formě poslechu řeči dospělých lidí kolem něj, pozorování různě barevných objektů, aktivnímu prozkoumávání předmětů nebo povrchů v jeho okolí. Nadměrná stimulace v prvních třech letech života se může negativně podepsat především na pozornosti a paměti dítěte.

Je potřeba sledovat individuální reakce dítěte – ten samý podnět může jedno dítě bezproblémově zpracovat, ale jiné na něj bude reagovat silným projevem emocí. Ani z interaktivních vzdělávacích programů nebude každé dítě čerpat stejnou měrou, některé by mohlo více těžit z pasivního videa. Velmi rozdílné reakce budeme pozorovat u dětí s poruchou autistického spektra nebo s poruchou pozornosti, u nich bychom měli být při používání elektroniky mnohem obezřetnější.

U jídla a před spaním se do mobilu nekouká

Důležitý je také kontext, v němž po mobilu nebo počítači saháme. Existují okamžiky, kdy používání elektroniky není úplně namístě, a to ani pro dospělé. Jedná se například o společné rodinné večeře – právě v těchto chvílích vzniká atmosféra pro společné sdílení zážitků, projev podpory či budování důvěry.

Také netřeba dlouze mluvit o používání elektroniky před spaním, účinek modrého světla, které se negativně podepisuje na našem spánku, je dobře znám. A venku na vzduchu může být objevování skutečného světa mnohem cennější než pobyt v tom virtuálním.

Emoce nezaháníme, ale zpracováváme

V angličtině se uchytil termín digital pacifier neboli digitální dudlík. Ten nám elektronika zprostředkovává ve chvílích, kdy je dítě neklidné a my hledáme cestu, jak je rychle a efektivně utišit. Potlačení silných emocí dítěte či zahnání nudy tímto způsobem je sice nevhodná, ale v některých náročných situacích zcela pochopitelná praxe. Existují chvíle, kdy rodič dítě zkrátka potřebuje „zabavit“. Svým způsobem ale touto reakcí dítěti sdělujeme, že není přípustné, aby prožívalo nudu, a nemělo by hledat kreativní způsob, jak se s ní vypořádat.

Neznamená to, že bychom dítě měli nechat bezprizorní a věřit, že si samo najde zábavu. Hra je dovednost jako každá jiná a vyplatí se ji rozvíjet. Někdy nestačí, že před dítě položíme hračku. Potřebuje, abychom mu ukázali různé způsoby, jak si s ní může hrát. Jakmile dítě princip hry pochopí, nebudeme samozřejmě trvat na tom, aby si hrálo jediným možným způsobem. Vynalézavost a vlastní aktivita je vítaná, současně řada her nabízí způsoby, jak dítěti ukázat, v čem spočívá dodržování pravidel.

Pokud dítě prožívá silnou emoci a my se je snažíme elektronikou utišit, připravujeme ho o rozvoj důležité dovednosti – regulace vlastních emocí. V takových chvílích dítě uklidní, respektive utlumí, elektronika namísto rodiče, který by měl být dítěti při regulaci emocí nápomocný.

Můžeme se řídit obecnými poučkami o dodržování časového limitu při používání elektroniky. Ale vždy bude podstatné, jakými aktivitami bude tento čas naplněn a současně zda se tím nepřipravujeme o přímý kontakt s prostředím, který by mohl sloužit k rozvoji.

Při výchově je užitečné, aby rodiče samotní byli pro dítě vzorem – pokud nejíme zeleninu, nemůžeme očekávat, že ji bude jíst dítě. Stejně je tomu u elektroniky. Když dáme dítěti časový limit na tablet, nemusí pak vůči němu být férové, že my telefon v ruce máme, jestliže mu nevysvětlíme, z jakého důvodu telefon právě potřebujeme.

S ohledem na dnešní propojení reálného a virtuálního světa je klíčové, abychom dosáhli rovnováhy, díky které budeme moci těžit z obou světů současně. Čas strávený s elektronikou nemusí být pouze škodlivý, ale také velmi kvalitní a nápomocný při vývoji a učení, pokud s ním nakládáme správně.