Místo, které uklidňuje

Víte, co symbolizuje „snídaně u Tiffannyho“ v názvu knihy Trumana Capoteho, ve výborném filmu a skvělé písni?

Prodejna u Tiffanyho znamenala pro Holly Golightly, hrdinku téhle knihy, místo, na kterém najde oddech, místo, které ji uklidňuje, má pro ni hluboký osobní význam, kam se může uchýlit v těch nejhorších chvílích. Symbolizuje jakési útočiště od problémů každodenního světa. V knize to Holly vyjádřila takhle:

„Přesvědčila jsem se, že nejlepší proti tomu je sednout do taxíka a jet k Tiffanymu. Tam se vždycky upokojím, v tom tichu, v té nádheře. Člověku se tam nemůže stát nic moc zlého mezi těmi vlídnými, pěkně ustrojenými muži, a tak báječně tam voní stříbro a náprsní tašky z krokodýlí kůže. Kdybych našla místo, kde by se mi chtělo opravdu žít, kde bych si připadala jako u Tiffanyho, hned bych si koupila nábytek a kocourovi bych dala jméno.“

Místo s magickým významem

Když jsem knihu před nedávnem četl, právě tady jsem se zasekl – mám i já takové místo? Místo, které by mělo pro mě tak trochu magickou hodnotu, na které bych se ve skutečnosti nebo v myšlenkách utíkal ve chvílích, kdy potřebuji oddech a čistou hlavu?

Vzpomněl jsem si  na jedno specifické místo v Brně, v parku pod Špilberkem, kam jsem chodil po nocích jako student – zapálit si a tak trochu pomeditovat o životě. Byl tam poměrně dobrý výhled, dole jezdily šaliny a vlaky a mně se tam vždycky až zázračně podařilo zbavit se všech neustále proudících myšlenek a jen tak být, jen tak pozorovat. Právě pro tenhle pocit se tam pravidelně vracím.

Místa, která máme rádi, se stávají také součástí naší identity, vyjadřují nás.

Druhé místo, které se mi vynořilo v paměti, je celkem vzdálené. Nemůžu ho navštěvovat tak často, jak bych chtěl, ale je pro mě přímo nacpané různými významy. Je to velmi malá vesnice blízko Muránské planiny na Slovensku, ve které se narodil můj otec. Pro to místo se opravdu hodí takové klišé spojení: navázat kontakt se svou minulostí. Je to jedno z mála opravdu tichých míst, které znám. Také noční obloha je tam tak plná hvězd, že člověka chytá závrať, když se v noci při malé potřebě podívá vzhůru. Jak jsem si to tak představoval, hned jsem dostal chuť tam opravdu zajet.

Někdy tam zajet

V environmentální psychologii se tomuhle vztahu říká připoutaní k místu (attachment to place). Podle psychologa Harolda M. Proshanskeho je jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují náš vztah k místu, faktor identity: to, jak se s místem ztotožňujeme, jak nám pomáhá definovat sebe sama. Jinak řečeno, místa, která máme rádi, se stávají také součástí naší identity, vyjadřují nás.

Přednáška 24. října 2024