Milenec, nebo manžel?

„Mám skvělého muže, se kterým jsme spolu přes osm let, nedávno jsme se vzali,“ napsala nám do redakce devětadvacetiletá Adri. „Manžel je výrazně starší. Je milý, hodný, věrný, mám ho moc ráda a vážím si jej. Koupili jsme dům a plánujeme budoucnost. Já jsem se ale dostala do jakési existenční krize: zdá se mi, že jsem se vdala příliš mladá, okolí na mě tlačí, abych už měla dítě, ale já mám pocit, že jsem toho v životě ještě příliš nezažila, a prahnu po nějakém dobrodružství a „lehkosti bytí“.

V létě jsem se náhodou seznámila se sousedem, ženatým mužem ještě o něco starším, než je můj manžel, který mi neuvěřitelně imponuje. Zamilovala jsem se do něj a začala si s ním aférku. Od té chvíle je to už klasický příběh – žiju dva životy, doma manželovi lžu, a i přesto, že bych mu to všechno strašně chtěla říct, nemám to srdce. A sama si tak nějak nedokážu ujasnit, co vlastně chci.

Chci pokračovat v manželství a hezky našlápnuté budoucnosti, nebo se pustit do vztahu s mužem, o kterém vlastně příliš nevím, a riskovat vše, co mám? Lákají mě možnosti obě a zároveň ani jedna. Navíc se skoro vůbec nepoznávám, necítím téměř žádné výčitky svědomí, a doma jsem ze zoufalství dokonce začala navrhovat otevřené manželství. Jak si v takovéto situaci poradit a stanovit si priority, aby se člověk mohl rozhodnout? Nebo alespoň nějak započít celý proces rozhodování, co vlastně chci, jelikož teď stojím na místě a jsem paralyzovaná.“

Jaké máte možnosti

Díky moc za ochotu sdílet toto dilema. Před rozhodováním si pojďme nejdříve projít, jaké jsou před vámi varianty. Ať je jasné, o co se vlastně hraje.

Tutlání

Těžko říci, jak bývá jako strategie úspěšná. Z povahy mé profese se setkávám hlavně s těmi, u kterých úspěšná nebyla. Buď nevěrník už nevydržel napětí, které mu jeho jednání přinášelo, a sám se ve slabé chvilce prozradil, nebo to prasklo nedopatřením.

Většina lidí se domnívá, že morální zátěží při nevěře je samotný sexuální akt nevěry. Ve skutečnosti jsou to ale pravidelné malé lži o tom, kde kdo byl, co tam dělal…, jejichž malé dávky postupně, leč vytrvale korodují charakter člověka. A to až do momentu, kdy je to na něj moc. Případné přiznání pak tedy přichází proto, že nevěrník již nemá kapacitu stres a napětí déle snášet. Přizná se vlastně jen kvůli své sobecké potřebě úlevy.

Lze to ale samozřejmě prodlužovat různými taktikami a obrannými mechanismy – například tak, že nelžeme otevřeně, ale prostě neříkáme všechno. Angličtina pro to má pěkný výraz lying by omission – lhát vynecháním. Což, jak bohužel nevěrníci neradi slyší, je ale také lhaní. Nebo to zvládáme (jak je to možná ve vašem případě) jakýmsi odpojením od sebe, lehkou disociací.

Pak je tu nešťastné prozrazení. Nejčastěji náhodné přečtení náhledu zprávy na mobilu (lze vypnout), ale občas i nějaký výsměch osudu. Například u dávných klientů to byla nehoda na vypůjčeném skútru s milenkou v jiném městě, než kde měl dotyčný pracovně být – jak doma vysvětlíte, že ležíte v nemocnici v jiném městě po nehodě na motorce?

Jindy podváděný již nevydrží svou oprávněnou paranoiu a „vleze“ partnerovi do mobilu, kde samozřejmě velmi rychle pochopí, co se děje. V horším případě pak ještě do telefonu nainstaluje nějaký sledovací software; zážitek úpadku charakteru pak mají partneři alespoň společně ve dvou. Nicméně i toto lze obejít, pokud se držíte pravidla jiného mého klienta: „zásadně z pevný na pevnou“. Doba předmobilová bez historie komunikace prostě aktivitám tutlání více přála.

Přiznání

Další možnou variantou je přiznání a snaha o nápravu vztahu. Zde platí, že čím později přiznání přijde, tím hůře se bude vztah hojit. Jste aktuálně pár měsíců od začátku mileneckého vztahu, takže za mě je to zatím pořád ještě docela dobré. A když obě strany budou chtít, vztah to unese.

Léčba musí začít uznáním viny na vaší straně (pěkný článek o nápravě vztahu po nevěře je zde). Bohužel ale, jak už to u nevěry bývá, nárok na to se vypořádat se svými pocity leží hlavně na straně podvedeného.

Nevěra je tedy nespravedlivá jaksi dvakrát, neboť nejenže byl partner podveden, ale ještě musí podat nadlidský osobnostní výkon. Například v tom, aby nepátral po detailech či se snažil vztah s vámi dále rozvíjet, i když mu zrovna bude přinášet jen ty nejhorší pocity.

Někteří moji kolegové razí teorii, že nevěra je symptom toho, co ve vztahu nefunguje. Pokud bych měl hádat u vás, je symptomem právě to prahnutí po dobrodružství a lehkosti bytí, kterého se vám ve vašem manželství nedostává. A tomu úplně rozumím, protože jste vstoupila do vážného vztahu ve 20 letech, navíc s výrazně starším mužem. Lze však toto dobrodružství a lehkost bytí v nějaké formě zažít i ve vašem manželství? Lze ho saturovat i jinak v životě (cestování, nebezpečný koníček?) a zároveň splnit i ten požadovaný rodinný plán (dům, dítě)? Pokud ano, asi máte po potížích…

Ale pozor, někdy se také stává, že obecnou nespokojenost s naším životem si spleteme s nespokojeností v partnerském vztahu. Krizi duše pak řešíme výměnou partnera, ale volání po dobrodružství stejně jaksi neustane. Nenudí vás náhodou život tak nějak obecně, nejen v manželství? Pak je možná lepší uvažovat spíše o změně práce či životního stylu než partnera.

Ukončení mileneckého vztahu (bez přiznání)

Elegantní, pro vztah nejšetrnější variantou je ukončení mileneckého poměru, aniž byste ho přiznala. Chybou by bylo ale uvažovat tak, že jen síla vašeho rozhodnutí v něm nepokračovat věci prostě vyřeší. Stejně jako u předchozí varianty je zde třeba s manželským vztahem něco udělat, vnést do něj to, co vám přinášel právě vztah milenecký. Když to neuděláte, za pár let mi napíšete znovu ohledně souseda z druhé strany domu.

Zároveň je to zde těžší o to, že partner si neuvědomuje naléhavost problému (protože o nevěře neví). Pak se vyplatí na řešení a proměně vztahu trvat. Současně bych vám doporučil i přestěhování do lokality bez inkriminovaného souseda. Když nechcete kouřit, není dobré mít doma schovanou krabičku cigaret „pro případ“. A když nechcete spát s milencem, není dobré mít ho za plotem.

Otevřené manželství

Výjimečně se to stane – jeden druhému se strachem říká o nevěře a dopadne to úlevou a dohodou na otevřeném manželství. Jak ale už víte, bohužel se na té otevřenosti musí shodnout manželé oba. Mnohem častější je tak varianta vydání tolerančního patentu na milenku/milence. Ta má ale většinou charakter tichého utrpení, které podváděný sám sobě omlouvá formulkou „kvůli dětem.“ Pak je však potřeba to alespoň pojmenovat pravým jménem – tolerovaná nevěra.

Na druhou stranu společenská přijatelnost konsenzuálně nemonogamních svazků (jak se jim odborně velmi nesexy říká) stoupá. A vzhledem k tomu, že se k nevěře ve výzkumech přiznává okolo 40 % respondentů, přijde mi to jako celkem dobrá inovace v partnerských vztazích. Tvářit se jen, že nevěra neexistuje nebo že je nemorální, zkouší náboženské a morální systémy posledních několik tisíc let. Bez valného efektu.

Rozvod

Samozřejmě se můžete také rozvést. Jste mladá, nemáte děti. Jestli tím někomu ublížíte, bude to jen několik dospělých lidí. Všichni máme v dospělosti kapacitu se srovnat s těmi největšími stresory, jaké můžeme potkat. Zvládneme smrt blízkého člověka, ztrátu práce a stejně tak zvládneme i rozvod. Možná to bude pár měsíců či let bolet, ale pak půjde život dál pro všechny zúčastněné. Nejspíš je to už moje profesní deformace, ale domnívám se, že s rozvodem a nevěrou se lidé někdy zbytečně moc trápí.

Co si zvolit

Tak a teď, co si zvolit. V první řadě si to v klidu rozmyslete, ještě máte čas. Když už nebudete vědět, jak dál, běžte si o tom popovídat. Pro klid duše a efektivitu rozhovoru samozřejmě s někým nezúčastněným – psychologem, psychoterapeutem. Povídat si o tom s kamarádkou, která zná dobře zároveň i vašeho manžela, nikomu na klidu moc nepřidá.

Ale rozhodnout se budete muset, pokud nebudete mít to (ne)štěstí, že se to provalí samo bez vašeho přičinění. Někdy to nevědomí zařídí za nás, třeba když pošlete esemesku špatnému adresátovi nebo si v nestřežené chvíli spletete jméno.

Pokud mám použít ekonomickou metaforu, záleží také na tom, jestli chcete vaše rozhodnutí optimalizovat pro konečný stav, nebo pro maximalizaci současných zisků bez ohledu na budoucí náklady. První varianta – tutlání – vám přinese samozřejmě nejvíce zisků (potěšení) v aktuální chvíli. A my jako lidé bohužel často preferujeme ty varianty, kde jsou náklady odloženy do neurčité budoucnosti.

Ale stejně jako u klimatické krize to tornádo jednou přijde – jen se můžeme teď těšit z toho, že to je za dlouho a málo pravděpodobné. Situaci navíc komplikuje fakt, že sex a milenecký poměr je snad to nejslastnější, co nám může život vůbec nabídnout (tedy pokud nejste zrovna závislá na heroinu). A větší dobrodružství než tajit milenecký poměr v běžném životě vlastně také není.

Pak je tu přístup pro optimalizaci konečného stavu. Zde je samozřejmě nejlepší variantou okamžité ukončení mileneckého poměru nebo přiznání. Tak jako tak platí, že u všech variant byste se měla snažit to, co nalézáte v mileneckém poměru, zaktivovat či realizovat ve vašem manželství. Potom nejspíš i ta sousedova tráva dosti vybledne.