Milé tělo

„Pro krásu se musí trpět,“ říkala často moje máma, když mi jako malé holce vyčesávala culík do výšky. Slýchala jsem to nejen já, ale i miliony jiných dívek a žen po celém světě. Možná jsme tak nevědomky přijaly bolest a trápení s naším zevnějškem jako přirozenou součást života. Skutečně je to pravda? A není toho utrpení už moc? Nestálo by za to věnovat energii jiným oblastem života než tomu, jak vypadáme?

Nadměrné zaměření na vzhled má mnoho projevů od poruch příjmu potravy přes deprese a úzkosti až po nadužívání plastické medicíny. Tento všudypřítomný tlak mnoha lidem narušuje běžný život. Zůstali jste doma, místo abyste se šli koupat, jelikož v plavkách se nemůžete před lidmi ukázat? Odmítli jste pozvání na večírek, protože je vám úzko z představy, že si vás druzí budou prohlížet? Vyhýbáte se večeři u známých kvůli počítání kalorií? Pokud se celý den v práci či ve škole cítíte nepříjemně kvůli obavám, jak asi právě teď vypadáte, potom jste tak jako mnoho jiných lidí v zajetí této pomyslné kraso‑nemoci.

Jak už jsem zmínila, v zajetí tlaku na krásu mohou být samozřejmě i muži, a pokud k nim tento text promlouvá, budu ráda, když zůstanou u čtení a odpustí mi v následujících odstavcích převažující ženský rod. Nemocné krásou jsou především ženy – častěji nakupují kosmetické přípravky, podstupují plastické operace, tráví čas v nepohodlném oblečení nebo botách a v ordinacích psychologů mluví o svém trápení s jídlem. V podobné situaci se ale ocitá i čím dál více mužů.

Taková nemoc bolí, může trvat mnoho let i po celý život. Ale tak jako jiné nemoci duše lze léčit, existuje cesta ven. Je naděje, že nemusíme následovat nesmyslný boj o nedostižný ideál, jak by naše tělo mělo vypadat. Rozhodla byste se vědomě a dobrovolně věnovat spoustu času každý den obavám, zda jste dost atraktivní? Možná jste jen automaticky nasedla do rozjetého vlaku, který pohání každý den sociální sítě, komentáře okolí a způsob, jak se o ženách vyjadřují vaši blízcí i média.

Sluší mi to?

Poslední rok jsem v terapii potkala mnoho žen a dívek, jejichž život se v určitém smyslu točí kolem negativních myšlenek o tom, jak vypadají. Tyto myšlenky je pohlcují, kazí jim možnost žít svůj život tak, jak si přejí. Až zhubnu, budu konečně šťastná, to je nejčastější mylná představa, která je doprovází. Většina z nich už zažila, že i na té nejnižší (někdy i život ohrožující) váze na ně nečekal úlevný pocit a svoboda. Přesto dál touží se do toho bodu vrátit. Slibná cesta za ženskou krásou končí většinou v údolí stínů.

Nenachází se ale v pomyslném údolí stínů naprostá většina žen, které jsou celoživotně nespokojené s tím, jak vypadají? Kolikrát jsme samy na sebe příliš přísné? Znám ženu, která si nikdy před svým přítelem nesundá podprsenku, nebo dívku, která tráví hodiny před skříní a během dne se asi třicetkrát prohlédne v zrcadle; ve zbylém čase se kontroluje fotoaparátem na mobilním telefonu. Asi vás nepřekvapí, že obě jsou podle mě velmi atraktivní.

Kolikrát s jinými ženami nadáváme na své nedostatky a svým mužům stěží věříme, že se jim líbíme. To přece s našimi špeky není možné. Kdo by měl rád ženu s takovou pletí nebo tak nemožnými vlasy? Dívka, která by bez studu v kruhu svých kamarádek prohlásila, že je s tím, jak vypadá, spokojená, by byla ukamenována nenávistnými pohledy či odsouzena jako namyšlená.

Profesorka psychologie Renee Engeln se dlouhodobě věnuje výzkumu ženské krásy a vlivu společnosti na objektivizování ženského těla. Svou práci shrnula do pozoruhodné knihy Beauty Sick. Skrze své výzkumy odhaluje, jak hluboce je v celé společnosti zakořeněné, že ženy musí vypadat hezky, být štíhlé, mít čistou pleť a husté vlasy. Upozorňuje také, že snahy ukazovat v reklamách na zkrášlující přípravky „běžné ženské tělo“ jsou slepou uličkou. Nemyslí si ani, že řešením je ubezpečovat se, že všechny jsme krásné. Co tedy navrhuje?

Udělejte inventuru krásy

Rozhodněte se, kolik času, energie a peněz chcete péči o svůj vzhled věnovat. Zamyslete se, zda vás pozornost věnovaná tělu neodvádí od jiných důležitých věcí či cílů, kterých byste rádi dosáhli. Zjistíte, že svět se nezmění k horšímu, pokud se váš čas věnovaný péči o vzhled přesune jinam – spíš se stane lepším místem.

„Pravdou je, že si často neuvědomujeme, že se nikdo nezajímá o to, jak vypadáme, tolik jako my sami,“ podotýká Renee. Já osobně doporučuji omezit čas u zrcadla. Zkuste se vědomě zastavit, kdykoli se prohlížíte v zrcadle z různých úhlů či se opět kontrolujete, zda je vše v pořádku.

Buďte k sobě laskaví

Jednou provždy zastavte hlas ve vaší hlavě, který v mnoha verzích říká: nejsem dost štíhlá, hezká, dobrá. Věnujte sami sobě tak laskavou péči, jakou dokážete věnovat lidem, které milujete a na nichž vám záleží.

Zaměřte se na funkční stránku svého těla

Více než toho, jak vaše tělo vypadá, si všímejte, co vše dokáže a co díky němu můžete dělat. Pokud se věnujete cvičení, běhání či jiným sportům, dělejte to především pro radost, snižování stresu a zdraví. Vyhýbejte se cvičení či trenérům, kteří vás motivují tím, jak krásné a štíhlé bude vaše tělo.

Používejte média vědomě

Odvádějte svou pozornost od obrázků, videí či článků, které vás zneklidňují. Nesledujte na krásu orientované programy či média. Pokud sdílíte své fotky, ptejte se nejprve sami sebe, co tím chcete říct a vyvolat v druhých lidech. Všímejte si, zda nevědomě neposilujete trend na krásu zaměřené společnosti, a rozhodněte se svým působením sociální sítě kultivovat.

Všímejte si svých slov

Podpořte sebe i jiné ženy tím, že ukončíte společné konverzace negativně hodnotící tělo. Nepřipojujte se k nim nebo zmiňte, že to ženám jenom škodí. Nestěžujte si na svá silná stehna, nehodnoťte jiné ženy za přílišnou tloušťku či štíhlost. Nekomentujte vzhled svých blízkých – zaměřte se na jejich jiné kvality. Pokud máte dcery, nekomentujte před nimi své tělo negativně. Výzkumy ukázaly, že ženy se tento negativní postoj k sobě samým nejčastěji učí od svých matek a berou to jako přirozenou součást ženského chování.

Volte svými nákupy

Vaše nákupy jsou důležitým hlasem. Vymýšlíte dárek pro svou dospívající dceru a první, co vás napadne, jsou kosmetické přípravky, oblečení či cokoli, co se týká vzhledu? Zkuste se zamyslet nad jinou oblastí, ve které by se dcera chtěla či mohla rozvíjet, a svým dárkem miřte tam. Je jasné, že na ni působí celý tento krásou nemocný svět a vaším jednotlivým krokem ho nezměníte. Ale každý krok se počítá a stojí za to. Přestaňte nakupovat nepohodlné oblečení a boty, netísněte se v ničem.

Každý postoj, který posune důležitost našeho vzhledu na nižší příčku, se počítá a vede k osvobození z tlaku na krásu – to se autorka zmíněné knihy snaží na základě svých výzkumů sdělit. Nevybízí nestarat se o to, jak vypadáme, ani trochu – spíš najít příjemný bod, kdy si umíme svůj vzhled užít a jindy o něm téměř nepřemýšlet. Ztlumit hlasitost světa, který na nás tlačí, abychom následovali jeho ideály krásy, a všímat si jiných témat.

Setkání s tělem

Odmítneme‑li představu, že naše tělo je pasivní, dekorativní věc, která má hlavně dobře vypadat, můžeme najít jinou perspektivu, se kterou lze naši tělesnost vnímat. Tělo nás nosí životem, umožňuje nám dýchat, cítit vůně, vidět předměty, běhat, sedět, ležet, porodit děti, milovat se, skákat či cítit chlad. Je to nakonec to jediné, co nám skutečně na tomto světě patří.

Bydlíme v něm jako v domě, ale nemůžeme se z něj odstěhovat, pokud nám jeho dispozice nevyhovují. Tenhle dům je ten jediný, který máme. Pokud věnujeme veškerou energii jeho rekonstrukci či snění o jiném, nestihneme ve skutečnosti žít s ním běžný život.

Renee vyzvala respondentky jedné studie, aby svému tělu napsaly dopis vděčnosti: zaměřily se na jednotlivé části těla jako nositele jedinečné zkušenosti, které díky nim mohou zažívat každý den. Mnoho dopisů bylo velmi hlubokých a dojemných. Díky skutečnému zaměření na své tělo můžeme najít nový postoj k tomu, proč ho vlastně máme.

Ženy, které takový dopis napsaly, popisovaly úlevný a vděčný pocit a chuť být na sebe vlídnější. Pokud váháte, jak by takový vzkaz mohl vypadat, přikládám pro inspiraci svůj vlastní. Doporučuji si na psaní dopisu opravdu najít čas a klidně ho rozvíjet a doplňovat. Věřte mi, stojí to za to.

Milé tělo,

nejprve ze všeho bych ti ráda poděkovala, že jsem díky tobě už tolik let na světě. Omlouvám se, žes to se mnou nemělo vždy snadné a vyslechlo sis spoustu nehezkých slov o tom, jak vypadáš. Nebylo to k tobě fér. Vím, že děláš, co můžeš.

Má hlavo, jsem ti neskonale vděčná za všechen ten čas, který jsi ochotná věnovat mým myšlenkám. Máš opravdu zajímavé nápady a nikdy se nevzdáváš, trpělivě se mnou bdíš, když potřebuji něčemu přijít na kloub. Děkuji vám, mé oči, že mi ukazujete tento svět ve všech barvách, umíte najít krásu i odvracet zrak, když se bojím. Kdybych neměla tebe, můj nose, nevěděla bych, jak voní květiny, káva, les či moji blízcí.

Jsem velmi vděčná svým nohám, které mě nikdy nezradily a šly, i když už bolely. Díky vám mohu stále chodit ven se psem, skákat radostí s dětmi či sedět v práci. Mé břicho, nikdy ti nepřestanu být vděčná za to, žes mi umožnilo přivést na svět naše děti, beru to jako zázrak.

Děkuji také vám, moje ruce: i díky vám mohu psát tento text a dodat naději jiným. Bez tebe, mé tělo, bych nepoznala, jaké to je, když se po dlouhé době mohu napít, když mohu spát či tančit. Jsi zázračný stroj, který si zaslouží být mnou prostě jen milován. Děkuji za každý den, který jsme spolu prožili, i za dny, které ještě přijdou.

Milé ženy, přeji vám mnoho sil a odhodlání zabydlet se ve svém vlastním těle, ať už vypadá jakkoli. Pro krásu se totiž nemusí trpět. Můžeme ji pustit k vodě.