Miláčku, odpočívej

Neschopnost odpočívat jde se stresem ruku v ruce. Z nedostatku času pro sebe a návalu povinností, který doprovází hlava běžící na plné obrátky, se stává jeden velký začarovaný kruh.

Jak se projevuje, že váš partner neumí odpočívat? Může se nadměrně soustředit na svou práci, být v ní zavřený od rozednění až do západu slunce nebo neustále kontrolovat zprávy na mobilu a ve firemní síti, protože kdyby na chvíli polevil, mohlo by mu utéct něco důležitého. Nebo může trpět provinilým pocitem z toho, že si na chvíli sedl na gauč a mezitím je ještě potřeba vynést koš, přivrtat poličku v dětském pokoji, zapnout pračku nebo vyluxovat – a nezáleží na tom, že už vlastně stihl vyklidit garáž, umýt auto, zajet do obchodu, okopat zahradu nebo vyřídit několik e‑mailů. Taky se může pravidelně stávat, že váš partner brzy ráno začne se svými povinnostmi, bez ustání funguje až do večera a pak se jen vyčerpaně svalí do postele, vyspí se a další den pokračuje nanovo.

A teď si představte, že s takovým člověkem žije v jedné domácnosti někdo, kdo přesně ví, kdy si má dát pauzu, kdy je čas na skleničku vína, odpoledního šlofíka, pomalou procházku a přesunutí některých úkolů do daleka na neurčito. Chvíle práce a odpočinku se tak v páru mohou stát častým zdrojem konfliktů.

A co děláš celý den?

Je sobota, žena se od rána nezastavila: snídaně pro děti, pouklízet kuchyni, koupelnu, utřít prach, přinutit děti převléct se z pyžama a začít si uklízet v pokojíčku nebo je „odklidit“ k hračkám… a v tuto chvíli vstává manžel. „Dobré ráno, miláčku. Od kolika jsi vzhůru? Vážně? To už je skoro dvě a půl hodiny. Co jsi dělala?“ Otázka Co jsi dělala? v některých domácnostech může zapůsobit jak červený hadr na býka. Obzvlášť bouřlivá reakce může nastat, pokud žena nadále kmitá po domě a muž začne líně snídat nebo si jde lehnout za dětmi do pokojíčku.

Obdobná situace nastává, když muž řeší bez ustání pracovní povinnosti, jeho každodenní pracovní doba čítá více než 12 hodin, a když už se od práce urve dřív, stejně nad ní přemýšlí. Kdežto jeho žena ráda tráví volno po práci na kávičce s kamarádkami, ve fitku, na kosmetice nebo relaxací u knihy, takže čas od času přiletí od manžela kousavá věta typu já se můžu sedřít, a ty si jen někde vysedáváš nebo vždyť skoro nic neděláš, nemůžeš mě chápat!

Takto hluboce zakořeněné zvyky a způsoby komunikace se jen těžko mění a skrývá se za nimi spousta stresu, napětí a úzkosti. Kromě toho, že nervozitu a podrážděnost můžete v páru přesunout na svého partnera a tím mezi vámi rozpoutat konflikt, je možné si i vzájemně vypomoci a toho druhého zklidnit.

Pět kroků k uvolnění

1. Všímejte si, co se děje

Nejdůležitějším krokem je rozeznat, kdy je druhý v napětí. Někteří lidé mají vždy zcela přirozeně nabitý program. Lze je označit za aktivní a činorodé, ale své aktivity zvládají plnit s naprostou lehkostí. Jsou však dny, kdy je jejich povinnosti ubíjejí, dostávají je do stresu a ten se může přenášet i na druhého v páru. Ve vztahu nezáleží na tom, zda je napětí vyřčené v hádce nebo nevyřčené vůbec – oba z páru cítí a nasávají atmosféru, která mezi nimi panuje, i když ten, co se ve stresu cítí, neřekl ani slovo.

Jaké mohou být tedy indikátory? Jeden z vás je naštvaný, podrážděný, náladový, stažený, neklidný, málomluvný nebo nervózní. Také si můžete povšimnout, že začal ve vyšší míře kouřit, pít alkohol, jíst nebo nadměrně cvičit.

2. Zajímejte se

Pokud na svém protějšku pozorujete znaky stresu, je dobré s ním toto téma otevřít a nečekat, až se druhý kvůli nějaké maličkosti neudrží a „vybouchne“. Hned za tím by totiž s velkou pravděpodobností následovala hádka, která by rychle zatížila váš vztah. Nejvhodnější je takové situaci předcházet.

• „Zdá se mi, že tě něco trápí. Jak to dnes šlo v práci?“
• „Vidím na tobě, že jsi celý napjatý. Trápí tě něco?“
• „Můžu ti s něčím pomoct?“

Když následně partnera vyslechnete, dáte mu tím najevo, že se o něj zajímáte. Taky se vám však může stát, že se vám vrátí podrážděná odpověď: „Nechci s ničím pomoct. Nic se neděje. V práci výborný!“ K takové reakci je lepší se nevyjadřovat, nechat partnera vaše dotazy vstřebat a on se časem rozpovídá sám.

3. Vyjádřete podporu a přijetí

Pokud se vám partner svěří, utěšte ho. Nezačínejte hned chrlit návrhy, co by měl dělat, jak se zachovat nebo jak situaci vyřešit. Dejte mu najevo, že vás jeho trápení zajímá, oceňte, že se vám svěřil, a dejte mu prostor pro ventilování jeho pocitů.

4. Udělejte něco společně

Vymyslete pro vás společnou aktivitu. Jezdíte rádi za památkami? Do lesa? Na dobré jídlo? Naplánujte aktivitu, která by vašemu protějšku udělala radost. Navíc pokud činnost, kterou vymyslíte, bude fyzická, je to jen dobře, protože fyzická aktivita přirozeně redukuje stres. Proto se například procházky, plavání, běh, jízda na kole a další jeví jako nejvhodnější možnosti, jak společně strávit nějaký čas.

5. Učte se jeden od druhého

Člověk se vztahu s druhým učí neustále. Nechte se svým partnerem vést, zeptejte se ho, co by mu udělalo radost nebo co by chtěl dělat. Navrhněte mu formu odpočinku, o které si myslíte, že by ji ocenil. Přinejmenším vždy můžete zkusit, aby si partner navykl hlídat si tři základní pilíře pro udržení zdraví – dostatek spánku, pořádné jídlo a pohyb.

Někdy se naopak partnerovi můžete vnucovat až příliš: pokud je obzvlášť ve stresu a přetížený, to poslední, co může chtít, je mluvit ještě s vámi. Neberte to tak, že vás od sebe odstrkuje, ale chápejte to spíš tak, že i váš partner potřebuje na chvíli čas jen sám pro sebe, a to obzvlášť ve chvílích pro něj náročných.

Nechte jej odpočívat jeho způsobem – pro vás může odpočinek znamenat, že zalezete do postele s knihou, pro vašeho partnera to může být uběhnutých 10 kilometrů nebo dvě hodiny s kamarády v oblíbené hospůdce. A hlavně nezapomínejte jeden druhého v jeho rozhodnutích respektovat a být připraveni se vzájemně podpořit.