Mezi dvěma muži

Při hledání odpovědi je důležité pečlivě prozkoumat vaše motivy, jednoznačnou radu takto zvenčí dát nelze. Jako psychoterapeutku by mě zajímalo, jak jste se cítila se svou primární rodinou. V praxi se často setkávám s tím, že vstup do vážného partnerského vztahu je jakýmsi útěkem a záchranou před původní rodinou. Pokud je hlavní motivací hledání zázemí, bezpečí, pocitu domova, můžeme se po několika letech ocitnout v nepříjemné situaci, kdy zjistíme, že nám partner nevyhovuje.

Někdy se dají dva lidé dohromady, aniž by k sobě cítili silnější pouto – zkrátka si rozumí jako přátelé, necítí mezi sebou disharmonii a řeknou si, proč bychom to nezkusili. Po nějaké době ale člověk začíná vnímat, že mu něco chybí, že to není ono, a pokud to neřeší, nekomunikuje, začne strádat. Doporučila bych vám tedy zapátrat v minulosti: vzpomenout si, čím vás manžel zaujal, proč jste s ním začala mít partnerský vztah. Zkuste jít více do hloubky, nezůstávejte u toho, že jste se zkrátka jeden druhému líbili.

Další častou variantou bývá navázání partnerského vztahu z důvodu sexuální přitažlivosti. Pokud jsme s někým hlavně proto, že se nám fyzicky líbí, časem vztah ztroskotá, protože se u partnera projeví vlastnosti, které nám nemusejí vyhovovat, a vzhled ani přitažlivost nás ve vztahu neudrží nastálo.

Zpět ke kořenům

Zajímalo by mě tedy, jaký byl váš život před tím, než jste potkala partnera. Měla jste koníčky, přátele, poznala jste různé lidi, zažila náročné situace, při kterých vás život nutil poznávat samu sebe? Měla jste prostor zjišťovat, co máte ráda, jaké typy lidí kolem sebe chcete mít, co vám nevyhovuje? Jaká jste byla? Jací kluci se vám líbili?

Ptám se proto, že před vstupem do partnerského vztahu je velmi důležité, aby člověk poznal sám sebe v základních věcech a pocítil, co v životě chce, co od života očekává. V 18 letech je toto všechno velmi těžké vědět, ačkoli výjimky se jistě najdou. Většina je ale v takto mladém věku zkrátka nezkušená, ještě na cestě v objevování sebe i světa kolem. Jestliže člověk toto sebepoznání nemá alespoň rámcově zpracované a najde si partnera na základě racionálního uvažování nebo například fyzické přitažlivosti, ve většině případů vztah nebývá kompatibilní.

Zpočátku si to dva mladí zamilovaní lidé neuvědomují. Přizpůsobují se druhému, potlačují každý sám sebe, aby o partnera nepřišli. Člověk, který před vstupem do vztahu dostatečně nepoznal sám sebe, se kvůli tomu přestane vyvíjet jako osobnost, neobjevuje své vlastnosti, schopnosti. Po čase to vyčerpá. Vše začne být jakoby zabrzděné.

Děláme věci, které musíme, ale doopravdy nás nebaví nebo se u toho cítíme nijak. Život jen tak přežíváme. Občas máme radost, když vyrazíme na výlet, dovolenou nebo dostaneme dárek, ale stále nám něco chybí, není to ono. Časem se nespokojenost prohloubí, může docházet až k depresím, protože člověk potlačil svou podstatu a nevyužívá svůj potenciál.

Ženy často sní o romantickém, vášnivém vztahu, jaký nemají, až se jednou objeví milenec, kterému nejde říct ne. Neboť v člověku vzniká napětí, které je potřeba uvolnit. Někdo se snaží je uvolnit sportem, hospodou, přáteli, někdo zas milencem, protože žít v něčem, co člověku nevyhovuje, je na psychiku velmi náročné a opravdu se to nedá zvládat dlouhodobě.

Na čem je vztah založen nyní

Dále bych vám doporučila popřemýšlet, na jakých základech máte vystavěn vztah s manželem. Co pro vás znamená? Opět použiji ilustrativně nejčastější motivace žen. Bývá to pocit bezpečí, jistoty, domova, opory, ale bez té vášně a fyzické přitažlivosti. Často ženy říkají: „Kdybych měla od obou mužů části, které se mi líbí, bylo by to ideální.“ Pokud jsme s někým ve vztahu kvůli pocitům jistoty, zázemí, bezpečí a nic jiného než zvyk v tom není, vztah není založen na partnerské lásce. Často se spíše jedná o úzkost, strach z toho, že člověk nezvládne život sám, že se potřebuje o někoho opírat.

Mívají to více ženy (ale nejenom ony) – často se drží zuby nehty muže, ke kterému nic necítí, pouze zvyk. Touží mít jistotu, oporu, ale nemají touhu s mužem mít intimní život, prožívat blízkost a partnerskou lásku. Vztah na této bázi nikdy nemůže fungovat. Je to spíš vztah dvou přátel nebo sourozenců.

Z hlediska vašeho rozhodování není důležité, zda vás chce váš manžel, ale jestli chcete vy jeho. Pokud byste s ním byla, on by vás miloval a vy jeho ne, budete šťastná? A co on? Umíte si představit, že byste do konce života zažívala tyto pocity?

Pokud děláme něco, co nechceme, deprese a psychické vypětí se mohou stupňovat, přerůstat v agresi či autoimunitní reakce, neboť tělo se brání, když jdeme sami proti sobě. Doporučuji položit si otázku: Co mi to přinese? Co mi tento způsob žití přinesl za těch několik let manželství?

Dále bych se u vás zaměřila na komunikaci. Píšete, že vám chyběla iniciativa ze strany manžela a poté jste hledala blízkost v jiných mužích. Zde bych se vás doptala, zda jste komunikovala s manželem o tom, co vám chybí. Jak jste se cítila, když jste se vracela domů od milence?

Představuji si, že to pro vás muselo být hodně těžké, a zároveň si představuji, že mohla být mezi vámi s manželem i velká propast. Jak jste zvyklá řešit problémy? Určitě by bylo dobré zapracovat i na komunikaci, učit se říkat si o to, co chcete, abyste se opakovaně nedostávala v životě do podobných situací, ve kterých se necítíte dobře.

Duševní i praktické dozrávání

Pokud jste se v některých výše uvedených bodech našla, doporučila bych soustředit se na sebe, snažit se sama sebe poznávat. Co chcete, po čem toužíte? Může vám pomoci i dobrý psychoterapeut. Když nechceme být sami, cítíme se slabí a potřebujeme se o někoho opřít. V tomto stavu ale často nemůžeme vědět, koho chceme.

Proto je důležité poznat sám sebe, dovolit si dělat věci, po kterých toužíte, překonat své stíny – strach ze samoty a pak se otevře cesta pro nový život. Dokázat žít sama se sebou, vědět, že to zvládnete i bez muže. Neboť v tomto nastavení bývají lidé s kýmkoliv, jen aby nebyli sami.

Je důležité dosytit si to, co vám uvnitř chybí, abyste neměla tendenci jistoty hledat například v partnerech, v okolí. Je to podobné, jako když jdeme do obchodu hladoví – nakoupíme a sníme i to, co bychom ve stavu nasycení nechtěli. Stejně tomu je i v partnerských vztazích.

Pokud nám něco chybí, jsme „hladoví“ a potřebujeme hlad něčím zaplnit, snadno začneme mít vztah s někým, kdo nám to nabízí. Zároveň pak nelze být s tím, kdo k nám na hlubší rovině patří. I kdybychom s ním byli, v tomto nastavení je obtížné poznat, že je to právě on, a cítit upřímnou lásku. Také je důležité učit se problémům čelit, neutíkat před nimi, komunikovat na rovinu o tom, co vás trápí.

Základ pro šťastný vztah je čerpat ze svého pramene, mít ukojené to, co nám chybí. Pak dokážeme akceptovat partnera i s jeho slabými stránkami a také v době, kdy nám to právě nedává. Neboť stojíme na svých nohou a umíme milovat sebe i druhé takoví, jací jsme. Pak se člověku i lépe vychovávají děti. Člověk se necítí, že ho někdo vyčerpává, ale má radost, energii a rozdává lásku.