Metoda psaní Intenzivního deníku

Psaní tak přispívá k odhalení či lepšímu uvědomování si silných i slabých stránek naší osobnosti, urovnání vlastních myšlenek, a i kdybychom už s ním dále nepracovali, je to čas věnovaný sobě, což má samo o sobě velkou hodnotu.

Deník je prostorem, kde se můžeme vypsat, svěřit s jakýmikoliv zážitky; vystupuje tak jako náš hypotetický partner, který nás nekritizuje a nesoudí.

Deník tvoří hlavně zážitky osobního charakteru – zapisujeme si vnější události, co jsme dělali, kde jsme byli, co se nám přihodilo a hlavně, jak to na nás zapůsobilo po citové stránce, jaké emoce jsme prožívali. Ve chvílích, kdy budeme cítit potřebu hlubší reflexe událostí, nás může lákat psaní a rozvíjení dalších úvah.

Psaní uvádí do pohybu vnitřní procesy, které se v nás odehrávají bez našeho vědomí.

Inspirací mohou být citáty, výroky z knih, ale i postav z filmových či divadelních představení, části textů písní. Zaujmou nás svojí výpovědní hodnotou, která rezonuje s naší životní filosofií, nebo nějakým způsobem souvisejí se situacemi, ve kterých jsme se ocitli a jak je prožívali.

Zpětné pročítání deníku nám pak umožní sledovat, jak jsme se vyvíjeli, prožívali vztahy s druhými, jak se měnily (či neměnily) naše názory a hodnoty, které jsme považovali za důležité, můžeme sledovat rozdíly, všímat si podobností.

Ne vždy však musí být zapisování si do deníku míněno primárně jako materiál k dalšímu zkoumání, někdy je účel splněn už samotným procesem psaní. Deník tak poslouží jako prostředek, kde se můžeme svobodně ventilovat.

Deník jako cesta do nitra

Intenzivní deník je psychoterapeutická metoda Iry Progoffa, jungiánského psychoterapeuta. Má složitou strukturu a základní požadavek je patrný z jejího názvu – je zapotřebí psát dlouho a intenzivně, aby se dostavil výsledek: změna v prožívání, náhledu na sebe, svět, sebepoznání. Uvádím jej jako příklad, kdy se deník stává strukturovanou technikou, která má svá daná pravidla i teoretická východiska.

Podle Progoffa se psaním uvolňuje duševní energie, která je nezbytným prostředkem k získání vnitřní autority, jejímž zdrojem je odkrývání duchovního jádra v sobě. Psaní uvádí do pohybu vnitřní procesy, které se v nás odehrávají bez našeho vědomí.

Vnitřní i vnější události by se měly zaznamenávat stručně, bez pokusů o interpretaci. Máme totiž sklon neustále opakovat zažité analytické vzorce myšlení, které potřebujeme překročit.

Pomocí intenzivního deníku si tyto procesy můžeme uvědomovat, rozpoznávat, stejně jako naše city a pocity, které odráží toto vnitřní dění. Známkou jejich pohybu jsou pocity nespokojenosti, frustrace, nudy, pláč, které ohlašují mysli potřebu změny. Cílem není racionální uchopení těchto procesů, ale spíše nasměrování vlastní cesty v souladu s vnitřním pohybem našeho života.

Podle Progoffa tyto vnitřní procesy nemůžeme zachytit svojí intelektuální myslí, tj. zvenčí. Vnitřní dění se řídí svými skrytými pravidly a cykly, kterým se můžeme pokusit porozumět zevnitř. Vnitřní i vnější události by se měly zaznamenávat stručně, bez pokusů o interpretaci. Máme totiž sklon neustále opakovat zažité analytické vzorce myšlení, které potřebujeme překročit.

Takový deník má několik částí. Jednotlivé oddíly slouží k zachycení miniprocesů, tj. „malých úseků celkového pohybu“. Progoff rozlišuje tři základní typy vnitřního pohybu, kterým odpovídají i tři základní dimenze vnitřní zkušenosti. Nazval je Život v čase, Hlubiny a Dialogy. V jeho pojetí Deníku představují hlavní oddíly, které se člení na další úseky.

Společným cílem pro práci v těchto dimenzích naší vnitřní zkušenosti není analyzovat se, nýbrž „založit dlouhodobé, pokračující vztahy s různými miniprocesy naší existence“.

Záměr není o životě přemýšlet, ale cítit ho. V sebeanalyzujícím, sebeposuzujícím procesu máme sklon pohybovat se dokola. Pomocí Progoffovy metody intenzivního deníku se otevírá možnost vykročení z dosavadních způsobů myšlení, nalezení nové cesty, nových možností tvůrčího života.

Využívejte celý web.

Předplatné