Mentální krátkozrakost

Stres lze definovat jako odezvu organismu na výraznou fyzickou a psychickou zátěž. V reakci na stres se v organismu spouští složitý komplex procesů, kterým se souhrnně říká stresová reakce. Stresová reakce je adaptační mechanismus pro zvládání mimořádných a zátěžových situací, který zásadně ovlivňuje naše tělesné i psychické schopnosti tím, že upřednostní mechanismy umožňující přežití před všemi ostatními.

Stresová reakce nás tedy obrazně přepne do jakéhosi krizového modu. V tomto krizovém modu jste nastaveni být rychlejší, výkonnější a efektivnější, ovšem na úkor vašich energetických rezerv a za cenu většího „opotřebení materiálu“. To má svou logiku – pokud vám jde o život, opravdu podstatných je jen několik dalších sekund.

Tato „forsáž“ tedy krátkodobě pomáhá zvládnout problém, ovšem u dlouhodobého stresu může vést až k adaptačnímu syndromu, vyčerpání a vážným zdravotním problémům (diabetes, ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, žaludeční vředy, poruchy funkce imunitního a endokrinního systému…).

Nic z toho, co jsem doposud napsal, pro vás asi není překvapením a novinkou. Věděli jste ale, že stres ovlivňuje také vaše vnímání? Platí to i v případě, že se jedná o tzv. eustres.

• Stres zkresluje vnímání tím, že posiluje tendence k povšechnému, černobílému a schematickému vyhodnocování situace – ceněný je přehled, nikoliv vhled. Jde o to rychle pochopit, co se děje, důkladnost a hloubka porozumění ve stavu akutního ohrožení ztrácejí na důležitosti.
• Druhý posun ve vnímání je způsoben tím, že pod stresem jde o to reagovat pokud možno rychle s maximálním okamžitým efektem. Důležitost střednědobé a dlouhodobé perspektivy jsou výrazně potlačeny.

Oboje je prospěšné, pokud vás něco akutně ohrožuje na životě. Ale pokud chcete dělat správná rozhodnutí s dlouhodobým výhledem – lhostejno, zda v osobním životě, ve své profesi nebo třeba v politice – měli byste věnovat zvýšenou pozornost tomu, jak se cítíte, protože případná vysoká hladina stresu výrazně ovlivňuje vaše rozhodovací schopnosti.

Proto pokud možno nikdy nedělejte rozhodnutí, která dlouhodobě (nebo dokonce nezvratně) ovlivní život váš i životy dalších lidí kolem vás, jste‑li ve stresu. Je totiž víc než pravděpodobné, že se rozhodnete špatně.

Drobné posuny s velkými dopady

Mimořádné zátěžové situace v životě a stres s nimi spojený poznáme snadno, protože si jich prostě nejde nevšimnout. Dlouhodobé působení stresu bez výrazných výkyvů intenzity ale už nemusí být tak snadné odhalit. S neustále rostoucí složitostí a provázaností světa, ve kterém žijeme, se stává, že v krizovém modu trávíme tolik času, že už si často ani neuvědomujeme, že v něm jsme.

Klidový stav, stav bez stresu, zažíváme jen výjimečně a po omezenou dobu (při meditaci, sexu, na masáži, v přírodě) a už o něm nepřemýšlíme jako o něčem, co by měl být přirozený a převažující stav naší mysli. V podstatě jsme život pod permanentním stresem přijali jako normální. Jenže tím se negativní dopad stresu na naše rozhodování – ať už jako jednotlivců, tak i celospolečensky – stává ještě nebezpečnějším.

Pro příklad nemusím daleko: stačí se podívat na dění kolem tzv. „imigrační krize“. Nebudete muset hledat dlouho, než narazíte na symptomy stresem ovlivněného myšlení, jimiž je povrchní a černobílé vidění situace, krátkozrakost prosazovaných „řešení“ spojená s nutkavým pocitem, že je třeba jednat okamžitě, vše bez špetky odstupu a ochoty naslouchat jinému názoru. Narazíte na ně napříč názorovým spektrem a na všech úrovních debaty na toto téma – od vysoké mezinárodní politiky až po anonymní jednotlivce “diskutující” pod kterýmkoliv zpravodajským článkem na toto téma. A to je aktuálně velký problém Evropy.

Vliv stresu na vnímání a rozhodování má také zásadní význam pro firemní sféru, kde se často se stresovou forsáží počítá a záměrně se využívá. Mnoho zaměstnavatelů např. podporuje soutěživost a dravost v týmech s cílem zvýšit pracovní efektivitu. Ovšem výsledný přínos takových postupů je diskutabilní, protože kvantita vzniká na úkor kvality, a to i tehdy, když zainteresovaní pracovníci práci pod stresem vítají.

Víc stresu a tlaku znamená víc povrchních, krátkozrakých a nekoncepčních rozhodnutí. Víc stresu – míň ochoty jednat eticky a loajálně. Je spousta pozic, kde to nijak nevadí, ale na postech, kde je potřeba mít koncepci, expertní přístup a strategicky plánovat, to může být velký problém.

Třeba nedávná ochranná opatření zavedená pro obchodování na čínské burze (čínský akciový trh, patří k těm nejméně stabilním, a tedy nejrizikovějším na světě), která zastaví obchodování na 15 minut, pokud se index CSI 300 během jednoho dne vychýlí o 5 procent, a na celý den, pokud se vychýlí o 7 procent, lze chápat i jako opatření proti kumulativnímu účinku špatných rozhodnutí učiněných ve stresu. Čas navíc dává mimo jiné šanci odvrátit paniku a z ní pramenící důsledky. Některé fondy zase využívají počítačové algoritmy, které automaticky a samostatně rozhodují o nákupu a prodeji akcií, aby eliminovaly lidskou tendenci ke zkratkovitému jednání při mimořádných situacích na trzích.

A když se teď vrátíme z výšin mezinárodní politiky a ekonomiky k perspektivě vašeho (ne)obyčejného lidského života, také nejspíš nebudete muset hledat příklady špatných rozhodnutí učiněných pod tlakem příliš dlouho. Své o tom vědí třeba senioři, kteří se dostali „do péče“ šmejdů, workoholici, kteří to dotáhli k syndromu vyhoření, muži, kteří se co 4 dny stěhují od manželky k milence a zase zpět, ženy dohnané „biologickými hodinami“ do debaklových vztahů…

Stres zkrátka není dobrý rádce, pokud se má vaše rozhodnutí ukázat dobrým nejen pro tuto chvíli, ale také zítra, za rok, za deset let.

Vnitřní útočiště

Pro umění dobře se rozhodovat je (především v bouřlivých a proměnlivých časech) klíčová schopnost umět se zastavit a dát si time‑out a space‑out – tedy čas a prostor vystoupit na chvíli z koloběhu dění kolem vás a podívat se do sebe.

Za tímto účelem jsem vytvořil metodu pro zvládání nepříjemných stavů (tedy i stresu), která se skrývá za anglickým akronymem N. E. S. T. (nest znamená hnízdo). Jednotlivá písmena v akronymu znamenají

• Notice (všimni si)
• Explore (prozkoumej)
• Separate (odděl)
• Transform (proměň).

N. E. S. T. není technika, spíš je to návod, jak si skrze jednotlivé kroky postupně vytvářet know‑how pro zacházení se stresem. Naučit se každý krok z výše zmíněných čtyř může nějakou dobu trvat, ale jakmile celý postup jednou zvládnete, budete schopni jednotlivé kroky provést v horizontu několika vteřin.

1. Notice: uvědomte si, co se s vámi děje

Být si vědom, jak se aktuálně cítím, to je základ pro každé rozhodování. Kolik z nás si ale své pocity uprostřed všeho dění kolem sebe i v sobě opravdu uvědomuje? Všímat si aktuální hladiny stresu je proto první a klíčový předpoklad toho, abyste s ním mohli něco udělat.

Dostat se do kontaktu s vlastním prožíváním nemusí být vždy jednoduché. Zvláště pokud jste zrovna ponořeni v řešení nějakého problému nebo v jiné myšlenkové činnosti.

• Přenést pozornost od myšlení k prožívání vám může pomoci několik vědomých nádechů a výdechů.
• Poté si uvědomte všechny přítomné tělesné vjemy – kontakt částí těla s podlahou, oděvem, či nábytkem, pocit chladu nebo tepla, přítomnou bolest, napětí, únavu, pocity “v žaludku”, na hrudi…

Neanalyzujte je, jen si jich všimněte a zůstaňte si jich vědomi 10–15 sekund. Až pak jste připraveni uvědomit si, jak se opravdu cítíte.

2. Explore: prozkoumejte svůj stres

Když zjistíte, že se necítíte dobře, zkuste si tyto své negativní pocity dovolit. Nesnažte se je potlačit ani změnit. Dovolte si chvíli cítit stres pro změnu ve svém těle – třeba jako kámen v žaludku, tíži či třes na hrudi, svalovou nervozitu, … Prozkoumejte, jaké to je cítit stres.

Většinou totiž vnímáme jen stres zrcadlený do našich myšlenek – jako tlak odpovědnosti a očekávání, přehlídku katastrofických scénářů apod. Mít stresující myšlenky a cítit stres jsou ale odlišné věci.

3. Separate: uvědomte si, že nejste váš stres

Fáze oddělení se od stresu je fází posunu z role aktéra – jsem ve stresu!!! – k roli pozorovatele – je ve mně stres. K tomuto odosobnění dochází už při zkoumání toho, jaké to je cítit stres.

Když si jednou po mnoha pokusech opravdu dovolíte být ve stresu, uleví se vám, protože se přestanete stresovat svým stresem, přestanete ho „řešit“ a všechno se hrozně zjednoduší. Najednou zjistíte, že když pozorujete stres ve svém těle, vůbec při tom nejste ve stresu. Pozorovatel má totiž jiné pocity než aktér, i když jsou to oba aspekty vaší osoby.

4. Transform: propusťte stres

Pokud budete jako pozorovatel klidně a s odstupem sledovat svůj vlastní stres dost dlouhou dobu, vaše tělo přejde rovněž z napětí do klidu. Nutno ale chvíli počkat (protože prožívání má jistou setrvačnost) a ani netlačit, ani mu nebránit. Recept na transformaci je tedy „nedělat nic“, nezasahovat. Nezasahovat – to je jedna z nejtěžších dovedností v celém procesu. Jakmile se to naučíte, máte kompletní recept na zvládání nejenom stresu, ale i jakéhokoliv jiného nepříjemného pocitu.

S pomocí postupu N. E. S. T. si budujete jakési vnitřní hnízdo (proto ten název), bezpečné útočiště. Místo, kde se na chvíli ocitáte jakoby vně svého života a kde jsou věci jasnější, protože je vnímáte z odstupu. Takto získaný odstup není bezcitný a chladně racionální. Je to odstup, který nechává srdce otevřené a dovoluje vám cítit, cítit v plné šíři palety odstínů, jakou pocity mají. A to je důležité, protože jen když jste schopni cítit, jste s to i rozhodovat se, co je (podle vás a pro vás) správné.

O budoucnost se hraje teď

Toto je cesta, kterou můžete do svého života přinést šíři a hloubku perspektivy, o kterou nás stres má tendenci obírat. Pokud to dokážete, bude to dobré nejen pro vás a váš život, ale i pro svět, ve kterém žijeme. Čím více lidí dokáže najít způsob, jak se vymanit při rozhodování z okovů těchto tlaků, tím větší máme šanci na pokojnou budoucnost. Pokud ale podlehneme stresu a necháme strach, nejistotu a skepsi ovládnout naše mysli, žádnou záviděníhodnou budoucnost před sebou nemáme – ani jako jednotlivci, natož jako společnost.