Meditace vhledu a …

Zdá se, že přístup, ve kterém má meditace vhledu ústřední postavení, je způsob, jak navázat sám se sebou kontakt a překonat velmi tvrdou, nepoddajnou a vzdorovitou mentalitu či osobní strach. Překážky nedovolující, aby se hlubší lidská citlivost dotkla našich srdcí. Citlivost zabarvená tichým smutkem je základní zkušeností sebepoznání. Říká nám, že jsme v kontaktu s realitou. Je klíčem k růstu osobnosti a dalšímu duchovnímu vývoji.

V příběhu o Siddhártovi se princ rozhodl opustit svůj palác, aby zjistil, co mu dává utrpení i život a v čem spočívá jeho význam a smysl. Takové puzení je v každém z nás. Puzení poznat kdo jsem a co jsem. Bylo by však velmi nerozumné věnovat se náročnějším tématům, pokud nepoznáme povahu ega a povahu vlastní mysli, která neustále těká a je paranoická vůči okolnímu prostředí. A to jsou první krůčky každého sebepoznání.

Terapeut prochází svými vlastními stadii probuzení, učí se a poznává, zkrátka je podroben transformaci jako každý jiný smrtelník. Je živou ukázkou cesty.

Často jsme přesvědčeni o tom, že to, co si myslíme, je naše zkušenost. Meditace vhledu nám může ukázat, jak jsou naše přesvědčení o sobě vzdálená pravdě. Meditace je mottem každého poznání. Bodem, kolem kterého se vše točí. Přináší nejen zkušenost hluboké vnitřní citlivosti, ale také prostou možnost zahlédnout záblesk jiné povahy než té, která vychází z ego‑osobnosti. Taková zkušenost pak dovoluje nahlédnout na sebe bez závoje ega.

Psychologicky se tomu říká sebereflexe. Sebereflexe je zkušenost sebe sama. Sebereflexe nás vede k tomu, že se nesnažíme získat pomoc od druhých, ale objevovat realitu sami. Většina je psychologicky vyhladovělá, protože jim hlubší citlivost a takový pohled na sebe sama chybí. Abychom mohli ego‑osobnost poznat, nechat vyzrát a dokonce ji překonat, je nutné nejprve si uvědomit všechny návykové nevědomé vzorce, které udržují identitu ego‑osobnosti pohromadě. A k tomu potřebujeme poznat právě to, co nazýváme Ne‑Já.

Meditace vhledu a terapie

Jakou roli v léčení a v praxi hraje meditace vhledu? Zcela jednoduše začněme od kováře: ústřední, protože se tomu vyučil sám terapeut a protože vhled do intrapsychických pochodů je klíčem jeho vlastního „uzdravování“. Terapeut nikdy není zázračným „již hotovým“ skoro dokonalým stvořením, nadpozemskou entitou, která má „vše vyřešené“. Prochází svými vlastními stadii probuzení, učí se a poznává, zkrátka je podroben transformaci jako každý jiný smrtelník. Je živou ukázkou cesty. K léčení potřebuje jistě ještě určité schopnosti, určitou metodiku přístupu, nadání, dovednosti a vědomosti. S některými se rodí, jiné získává. Neučí ale druhého stát se terapeutem, nýbrž uskutečnit se.

Zkušený terapeut už ví, že každá složitější terapie představuje velmi autentický proces vývoje osobnosti a duchovního zrání, kterého se osoba terapeuta zúčastňuje stejnou měrou jako osoba pacienta. Není chybou, když se terapeut cítí pacientem zasažen. Jinými slovy: je to pochopitelné, protože je svým vědomím se svými intrapsychickými pochody spojen tělesně, citově i mentálně, tedy si své osobní reakce uvědomuje na všech těchto úrovních.

To je v naprostém pořádku. Důležité však je, do jaké míry je jimi zakalen jeho úsudek a do jaké míry je jimi svázáno jeho chování a rozhodování. Jen v té míře, kde se on sám vyvázal a osvobodil z jejich podmíněnosti, tedy jenom tam, kde se on sám vědomě přerostl svá zranění, může plně chápat druhé. Každý je přeci jenom schopen léčit v míře vlastních zkušeností a nahlížet na ně jen v takovém rozsahu nadhledu, který svým poctivým poznáním za života získal.

Člověk v procesu sebepoznání prochází otřesem obrazu sebe sama. Jeho sebehodnocení je kontaktem s nevědomím výrazně narušeno.

V procesu sebepoznání máloco zmůžete klamnou autoritou a poučkami. Kritické vědomí vzdělaného a citlivého člověka posílené sebereflexí rozliší autentické postřehy terapeuta od přejatých vzorců a konceptů mysli. A protože terapeut nezískal své obzory jen tak, ptá se ho nutně klient: Jak jsi to ty dokázal, ukaž mi to? Každý je vlajkovou lodí svého přístupu: kadeřník se špatně ostříhanými a mastnými vlasy asi nebude vaše volba, když půjde o péči o vlasy. To samé platí pro duši.

Terapeut, který je poctivý sám k sobě, ví, že proces léčení je přímo závislý na jeho schopnosti porozumění. Avšak porozumění je možné jenom v té míře, která je dána hranicí jeho vlastního sebeuvědomění. Nevědomost stojící v cestě porozumění je dvojího charakteru. Ta první se týká rozumového chápání – úrovně vědomostí a znalostí. Terapeut operuje s určitými koncepty a informacemi a vychází také z určité praktické zkušenosti. To vše může aplikovat na situaci, v níž se nachází druhý člověk. Tak většinou vytváří rozumový úsudek.

Avšak situace vyžaduje od terapeuta mnohem víc než jen informace a jeho předchozí zkušenosti. Potřebuje, aby byl obdařen citovým porozuměním. Mít vlastní živou zkušenost, která mu dává schopnost citového chápání – empatie. Bez empatie postrádá jakékoliv setkání za účelem léčení a sebepoznání smysl.

Přednáška 19. listopadu 2024