Máte doma indigové dítě?

Už pár desetiletí se laická veřejnost dozvídá o problémech s výchovou specifických, takzvaně indigových dětí. Tento problém je prý palčivý, jelikož do této skupiny patří údajně až 95 % dnes narozených dětí.

Kde se vzaly indigové děti

Tento pojem pochází od Nancy Ann Tappeové (což má být médium) a hodně ho zpopularizovali manželé Jan Toberová a Lee Carroll roku 1988. Tvrdí, že indigové děti jsou jakýmsi novým druhem lidí, kteří nás překonají. Mezi jejich vlastnosti patří zejména neochota poddat se autoritě, chápání astrálních skutečností, kreativita a hyperaktivita. Celkově by se dalo říci: typicky dětské chování.

Indigové děti jsou charakterizovány jen velice vágně a obecně. Pominu‑li, že neexistuje jakýkoli důkaz jejich existence, bývají popisovány asi takto:

• samotné si vybraly rodiče ještě před narozením, zasloužily si být tady
• jsou velice živé, hyperaktivní
• jsou na vyšší úrovni duchovní i mentální
• často mluví, jako by znaly vyšší pravdy, ale nepřeceňují se
• nesnášejí autority a dogmatické systémy, nacházejí proto nová řešení, jsou kreativní
• znají principy světa a morální hodnoty často lépe než jejich rodiče
• pokud nejsou s jedinci svého druhu, mohou působit asociálně.

Na různých stránkách najdeme taky zajímavější parametry indigových dětí:

• mají vylepšenou DNA (neznámo jak; zajímavé je, že navzdory ní mají časté respirační choroby),
• umějí komunikovat s vyšším světem
• když nežijí v harmonickém prostředí, mívají psychické nebo somatické problémy.

Jak praví moderní názory, mnohé psychické choroby a poruchy jsou problémem, jen když skutečně působí problémy v některé oblasti života, ať už jde o práci, soukromý nebo společenský život. A právě to se na „indigové dítě“ čas od času hodí.

Dítěti, které má skutečný problém, můžeme přiznáním a podporováním jeho domnělé indigovosti hodně uškodit.

Děti, které jsou označovány jako indigové, mají skutečně problém. Ten nespočívá (jenom) v jejich nervové soustavě, nýbrž i v rodičích, kteří se spokojí s laciným konstatováním o indigovosti potomka. Jak je vůbec možné, že fenomén indigových dětí má takový úspěch?

Být výjimečný je in

Parametry indigového dítěte jsou tak rozsáhlé a jejich definice tak nejasná, že je možné tam napasovat téměř kohokoli. Když vám řeknu, že jste přátelští, i když v hloubi duše samotářští, společenští lidé si mohou zvolit první možnost, uzavření druhou a ti, kteří se cítí osamělí a nechtějí to v společnosti dávat najevo, si mohou zvolit obě. Říká se tomu Forerův efekt. Rodiče se jistě rádi ujistí, že mají výjimečné, indigové dítě (i když je jich prý  95 %).

Přednáška 24. října 2024