HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 11.05.2020

Mapa naší duše

Ve vývoji naší osobnosti bychom měli směřovat k Bytostnému já. Kudy k němu vede cesta?

Carl Gustav Jung v rámci své analytické psychologie rozpracoval koncept struktury osobnosti, v rámci kterého zašel mnohem dál, než je naše paměť schopna dosáhnout. Stejně jako Sigmund Freud vycházel z existence nevědomí, které však značně rozšířil až za hranice naší osobnosti.

Jungův pohled na osobnost je velmi ovlivněn mýty a kulturou, sahá hluboko k našim prapředkům. A přestože jsou naše pokrevní linie jedinečné, v jeho nazírání na lidskou duši všechny vyvěrají ze společného základu, jehož dědictví je obsaženo v každém z nás. Jak je tedy podle Junga strukturovaná naše osobnost?

Kolektivní nevědomí

K vytvoření idey o kolektivním nevědomí vedlo Junga studium symbolů různých kultur a kmenů a v nemalé míře také jeho práce se sny a fantaziemi pacientů. Tyto jejich vnitřní obsahy si zapisoval, zkoumal je a nevynechával z nich ani ty nejbizarnější vnitřní obrazy, které mu sdělovali psychotičtí pacienti.

Na základě studia těchto materiálů vypozoroval, že se v nich objevují obdobná až stejná témata a výjevy. Z toho vyvodil, že existuje sdílené dědictví od našich předků, které je společné celému lidstvu. Toto dědictví nazval kolektivním nevědomím, které představuje nejhlubší vrstvu naší osobnosti.

V kolektivním nevědomí jsou zahrnuté zkušenosti a poselství našich předků, počínající rodinou, jdoucí k našemu původu v rámci národa, rasy a sahající až ke zvířecí říši – obsahuje tedy instinkty i pudy, které máme rovněž se zvířaty společné.

  • Základní vrstva kolektivního nevědomí je tedy totožná pro nás všechny, jelikož jsme živočišnou vývojovou větví.
  • Naše kolektivní nevědomí se dále různí dle toho, jaké jsme rasy a k jakému národu patříme. I zde jsou jeho obsahy totožné pro velkou masu lidí.
  • Na úrovni rodiny se již kolektivní nevědomí zužuje a týká se konkrétních rodových linií. Zahrnuje tedy pozitivní i negativní zkušenosti, vzpomínky, zážitky, prožitá traumata a křivdy prožité v pokrevních vazbách. Dalo by se říci, že na úrovni kolektivního nevědomí dochází k transgeneračnímu přenosu.

V kolektivním nevědomí jsou obsaženy archetypy, tedy prvotní představy, obrazy prapůvodní lidské zkušenosti, které jsou totožné pro celé lidstvo. Je to základní představa, která je sdílená napříč lidstvem a obsahuje v sobě atributy a hodnoty, které se konkrétního archetypu týkají.

Jedná se například o archetyp matky, otce, hrdiny, animy (ženské podstaty obsažené v mužích), anima (mužské podstaty obsažené v ženách). Ve vývoji člověka, dle Junga v procesu individuace, sehrávají důležitou úlohu archetypy stínu a persony, se kterými je třeba se vypořádat, aby se člověk stal sám sebou ve své úplnosti a jedinečnosti.

Osobní nevědomí

Osobní nevědomí je vysoce individuální pro každého z nás. Zahrnuje v sobě náš vývoj, kterým jsme prošli a který je samozřejmě doprovázen různými zážitky, zkušenostmi a emocemi pozitivního i negativního charakteru. Vytváří se postupně tím, jak zrajeme a čím si procházíme.

Obsahuje v sobě potlačené dětské vzpomínky, bolestivé zkušenosti, nezpracované zážitky a emoce, na které jsme chtěli zapomenout, protože pro nás byly příliš zatěžující. Z tohoto důvodu jsme je „vytlačili“ pryč z našeho vědomí a žili jsme tak, jako bychom je nikdy neprožili. Tyto obsahy v nás však zůstaly pohřbené v podobě komplexu, tedy nezpracovaného a „nestráveného“ zážitku.

Ten nás na nevědomé úrovni může výrazně ovlivňovat v oblasti prožívání a chování, které se v realitě může jevit jako neadekvátní a nepřiměřené. Jelikož si existence komplexu a jeho působení nejsme vědomi, těžko i my sami pak hledáme racionální důvod pro vysvětlení našeho chování.

Komplexy tedy představují nezpracované zážitky doprovázené emocemi, které v nás zůstávají v průběhu našeho vývoje. Vznikají tak, že pokud je pro nás situace, kterou prožíváme nepříjemná, nepřijatelná nebo bolestivá, odsuneme vzpomínky na ni a pocity s ní spojené do nevědomí, kam na ně naše pozornost nedosáhne a nám se uleví.

Ony však v této oblasti naší psychiky žijí vlastním životem, a přestože si toho nejsme vědomi, zasahují do našeho prožívání a ovlivňují ho. Nejúčinnějším způsobem, jak se s komplexem vypořádat, je se s ním konfrontovat. Tedy prozkoumat ho, pochopit a přijmout jeho existenci.

Vědomé já (ego)

Ego dle Jungovy koncepce představuje tu složku naší osobnosti, která je ukotvena v realitě a funguje v ní. Je to vědomá složka naší osobnosti, představuje tedy to, co si aktuálně uvědomujeme, co cítíme a co prožíváme.

Dalo by se říci, že vědomé já nejvíce ukazujeme navenek: můžeme je přirovnat k tomu, jak vystupujeme a kým jsme v určitých rolích. Vědomé já rovněž drží pohromadě naši identitu.

Bytostné já

Ve vývoji naší osobnosti bychom dle Junga měli směřovat k tomu, abychom se stali naším Bytostným já. Tedy abychom dospěli k tomu, že jsme to my v naší ryzí podstatě, ve své přirozenosti se vším, co k nám patří.

S tím souvisí odhození archetypu persony, kterou nastavujeme okolnímu světu ve snaze se stylizovat a zakrývat naše slabší stránky, za které se stydíme, a dále s přijetím dalšího archetypu – vlastního stínu představujícího naše temné stránky. Ty se v průběhu našeho života snažíme nevidět a bojovat s nimi.

K našemu Bytostnému já se přibližujeme, pokud co nejvíce sjednotíme naše vědomé a nevědomé složky. Vyžaduje to hlubokou znalost sebe sama, svých kvalit, slabých a temných stránek a zároveň vyvarování se jejich popírání, vytěsňování a bojování s nimi.

Jung považoval vývoj osobnosti za celoživotní proces. V první polovině života jsme více zaměřeni na to najít si své místo ve společnosti, své zaměstnání a vytvořit rodinu. Jsme tedy více zaměřeni na sebe. V polovině druhé by se naše pozornost měla obrátit ven, měli bychom se více zaměřit na to, co děláme pro druhé. Zároveň ale nezapomínat na sebe a stále pracovat na tom, abychom se stávali naším Bytostným já. To je totiž cílem vývoje osobnosti a rovněž její nejvyšší složkou.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..