Manželství jako důkaz

Se svatbami se roztrhl pytel. Loni počet sňatků po dlouhé době opět překročil hranici 50 tisíc,  jak tomu bývalo v rekordních devadesátých letech. Přesto si nejsem jistá, zda je to všechno tím, že lidé opravdu cítí smysl rodiny a manželství. Jestli se tyto hodnoty pro mladé (nejčastější věk ženicha byl loni 30 let, nevěsty 28) stávají důležitějšími, nebo jde spíš o módní trend a představu krásné svatby.

Když se mladých lidí ptám, proč se berou, málokdo je schopen smysluplně odpovědět. Nejčastěji se setkávám s reakcemi typu vždycky jsem to tak chtěl/a nebo abychom byli rodina a všichni měli stejné jméno. Ráda bych proto připomenula hlubší význam jak manželství, tak žádosti o ruku.

Vezmeš si mě?

V dobách minulých se o ruku žádávalo. Pak nastalo období, kdy to tak úplně v módě nebylo – mluvím o generaci mých rodičů, prarodičů. Teď, zdá se, žádání o ruku zase frčí. Jsem ráda. Má to svůj význam. „Jaký?“ ptáte se. Mužsko‑ženský. Tedy rozložení mužské a ženské energie ve vztazích a jejich vzájemné působení.

Žádost o ruku je zářným příkladem těchto dvou energií. Muž se vyslovuje. Bere situaci do svých rukou. Ženu lovil, dvořil se jí, všemožnými způsoby se ji po dobu několika měsíců až let snažil přesvědčit, že on je ten pravý. Teď žádá o její ruku. Jinými slovy utvrzuje se, zda byl lov úspěšný, nebo ne.

Mnoho žen se v dnešní době dává velmi lehko. Muž se ani nemusí příliš snažit – a má sex. Pak si stěžujeme, že romantici vymřeli.

V tu chvíli dává všanc vše, rozumějme tedy ego. Proto odmítnutí tolik bolí. Proto téměř každý muž zažívá před žádostí nervozitu. Měl by to být jeden z vrcholných zážitků mužskosti v jeho životě. Jako když odevzdáváte důležitý pracovní projekt, na kterém jste měsíce (až roky) pracovali, a čekáte, co řekne šéf. To samé v bledě modrém je žádost o ruku z pohledu muže. S tím rozdílem, že na poli vztahů.

Muž by měl umět ve vztahu vést. Je to on, kdo zve na první rande. Je to on, kdo odpradávna staví obydlí. Je to on, kdo by měl žádat o ruku. Muž je ten, kdo ženu loví, usiluje o její přízeň. Vždy to tak bylo – a mělo by to tak zůstat. Od začátku vztahu přes žádost o ruku až do smrti. Emancipace neemancipace.

My ženy bychom neměly mužům toto privilegium brát a muži by se o ně neměli nechat ochudit. Patří to k naplnění jejich mužské role.

Stejně tak pro ženu to znamená naplnění její ženské role. Nedat se zadarmo. Protože, na rovinu, mnoho žen se v dnešní době dává velmi lehko a zadarmo. Muž se ani nemusí příliš snažit – a má sex. Pak si my ženy stěžujeme, že romantici vymřeli. Ne, ne, my jsme je nechaly uhynout.

Přednáška 24. října 2024