Máme krizi, pomozte...

V reakci na tyto a podobné názory bych rád přispěl svou troškou do mlýna. Hovořím z pozice a zkušenosti terapeuta a poradce, pro kterého jsou vztahy v různých fázích denním chlebem. Krize do vztahu přichází, ať chceme nebo nechceme. Potýkáme se s úkoly, které přináší život:

• opadnutí akutní intoxikace (pardon, zamilovanosti)
• první dítě a s tím související proměna rolí
• osobní hledání smyslu a krize středního věku
• děti odchází
• nevěry

A je toho na nás ještě mnohem víc. Někdy se odhodláme vyhledat odbornou pomoc, často ale až za pět minut dvanáct nebo ve čtvrt na jednu. Každá minuta po dvanácté je navíc práce navíc. Pak stojíme před otázkou:

Jak si vybrat párového terapeuta?

Předně by měl oběma lidsky sedět. Důležité je přitom mít na paměti fakt, že párový terapeut nestojí na straně ani jedné z (často rozhádáných) stran, ale na straně vztahu. Vždycky lidem říkám, že nejsme u soudu a nemusí se mě snažit přetahovat na svoji stranu. A to i ve chvíli, kdy mi oba sdělují zcela odlišné pohledy na to, co vnímají jako svou pravdu. Podstatné je hledat a nacházet společnou řeč, shodnout se na tom, na čem chtějí pracovat.

Zastávám roli překladatele mezi dvěma odlišnými světy.

Dalším aspektem je vybrat si poradce, který je z praxe obeznámen s obecnými principy zvládání partnerských situací jako např. při zjištění nevěry (nezatahovat do toho hned rodiče, nejednat z okamžitého afektu apod.). Nejde tolik o to, jaký terapeutický směr psycholog zastává, ale spíše o jeho zkušenost a schopnost aplikovat teoretické poznatky do denní praxe.

V neposlední řadě je výhodné si ujasnit, zda hledat terapeuta ženského či mužského. Obojí má své výhody i nevýhody (v některých případech je možné pracovat s terapeutickou dvojicí, ale není to obvyklé). Často se setkávám s tím, že si mě páry vybírají právě proto, že jsem muž (ale jsem si jist, že to stejné platí i v případě mých kolegyň).

Zastávám pak v podstatě roli překladatele mezi dvěma odlišnými světy. Jako ve známé situaci, kdy si žena potřebuje popovídat a muž má pocit, že po něm chce něco řešit. Dá jí tedy návrh k řešení problému (to nejlepší, co umí) a díví se, že je na něj naštvaná (protože je nepochopená) a že se stáhne do ulity nebo kouše.

Když společně popíšeme (bez hodnocení), co se v jejich komunikace děje, může muž pochopit, že po něm žena ve většině případů nechce řešení, ale že potřebuje sdílet svůj den.

Přednáška 24. října 2024