Malá vítězství

Čím to je? Náš mozek se musí poměrně rychle přizpůsobovat a nové prostředí nebo nová nařízení, která „musí být“, bez velkých okolků bere za své. Nové návyky si utváříme tehdy, pokud nám to vnitřně dává smysl a získáváme tím určitou odměnu – momentálně je takovým návykem například mýt si důkladněji ruce (odměnou je nám zdraví), automaticky si nasadit roušku nebo si nastavit lepší systém práce z domu (odměnou jsou třeba lepší pracovní výsledky). Nové návyky si zautomatizujeme rychleji také pod určitým pocitem strachu – například pokud nám něco hrozí, ať už nákaza nebo postih. Čím je návyk výš v žebříčku důležitosti či naléhavosti a čím je odměna větší, tím rychleji se ukotvuje.

Budování zdravých a produktivních návyků je důležité při práci z domova, ale i na nejzákladnější úrovni péče o zdraví. Řada lidí se dnes obává také obchodních a ekonomických důsledků stávající krize. Pro ně může být v tomto článku užitečné připomenout si, jak se zaměřit na samotné základy svého života a najít způsoby, jak každý prožitý den o něco zlepšit. Se správnými nápady a přístupy můžeme tuto situaci (nebo alespoň její část) přeměnit z neštěstí na příležitost.

Více tvořit – méně konzumovat

Jako rodina jsme teď více spolu, takže mám prostor na vlastní kůži sledovat, co se každý den děje, bez spěchu a shonu, který provází obvyklé cesty do školky nebo na kroužky. Najednou není kam pospíchat a více si všímám, jaké rituály mě celý den provázejí. Zjistila jsem, že je pro mě velmi důležité zaměřovat se na to, abychom více tvořili, než konzumovali. A tvoření nemusí být pouze šití roušek.

Tvořit znamená zapojit naši kreativitu a schopnosti, ať už jsou jakékoli: nemusíte být zrovna Picasso. Dneska se mi například podařilo vytvořit mému malému synovi pomůcku pro rozeznávání tvarů z kartonu od džusu (chvála Pinterestu). Odměnou pro mě bylo nadšení, se kterým se do úkolu pustil, a pocit, že jsem udělala něco pro jeho vývoj. Měla jsem ale také pochopitelně radost, že jsem se k tvoření odhodlala a dotáhla ho do zdárného konce.

Je zkrátka naplňující zkoušet naše schopnosti a definovat tím částečně i to, kým jsme – uvařit si dobré jídlo, vyrobit s dětmi králíčka z ruličky od toaletního papíru, udělat si doma pěkné prostředí (třeba velikonoční výzdobu), psát, zpevnit tělo cvičením, jít na chvíli ven na vzduch, vytvořit si svůj systém práce z domu… ale tvořit znamená i to, že jsme spolu a že si třeba jen povídáme – tím mezi sebou utváříme silnější pouto.

Mnoho z nás je bohužel zvyklých definovat se spíše tím, co konzumujeme. A děláme to bez přemýšlení, o to je to zrádnější. Základem naší identity jsou sportovní týmy, kterým fandíme, hudba, kterou posloucháme, pořady, které sledujeme, auta, která řídíme, značky, které kupujeme. Každý z nás pociťuje přirozenou touhu po smyslu, individuální identitě a životním naplnění.

Je ale těžké vštípit životu smysl, když jsme zakořenili v závislé roli spotřebitele. To, co konzumujete – skutečnost, že jste fanouškem značky Apple nebo posloucháte Eda Sheerana, vás totiž nečiní jedinečným. Pod tíhou stresu můžeme do konzumního způsobu života snadno spadnout: je to pohodlné, jednoduché a nevyžaduje to příliš námahy. A tak se přejídáme, pijeme nad míru alkohol, trávíme dlouhé hodiny u televize nebo při sledování sociálních sítí.

Soustředit se na to, abychom více tvořili, než konzumovali, je z hlediska celkové životní spokojenosti klíčové. To, co vytvoříte a co dáte do světa, je to, co vás definuje. Neříkám, že musíte být nejuznávanější osobou na planetě nebo vymyslet nějaký zázrak. Ale žít autentický život, ve kterém se cítíte napojení na sebe – to je něco, oč stojí za to usilovat.

Stávám se tím, co dělám

Spoustě lidí se v této době nechce nic dělat, a je to v pořádku – opravdu to může být fáze pro zpomalení a introspekci, pohled do sebe. Časem ale pocítíte, že je fajn jít dál. Z krize můžeme vyjít obohaceni o to, že budeme sami se sebou lépe zacházet, že se sami pro sebe staneme stabilnějšími. I proto nám prospívají dobře nastavené návyky: dávají nám pocit, že máme pevnou půdu pod nohama. (Podotýkám, že co je pro někoho dobrý návyk, pro druhého být nemusí.)

Naše identita je tvořená tím, co děláme každý den. Odvíjí se od činností a tím pádem i od způsobu myšlení a cítění. Nejjednodušší způsob, jak se podívat na to, kým jsme, je sepsat si malý seznam svých každodenních návyků a ke každému si přiřadit značku: plus jako pozitivní návyk (pití zeleného čaje místo kávy, ranní pětiminutové protažení), minus jako návyk negativní (kouření, vysedávání u seriálů), rovnítko jako neutrální (sprcha po probuzení, převlečení se).

Tím, že podrobněji prozkoumáme, čím je náš čas naplněný, lépe zjistíme, kdo jsme. Není od věci se zamyslet také nad tím, co bych chtěl do svých návyků přidat nebo co bych si přál změnit či eliminovat. A připravit se na to, že výsledky nemusíme vidět hned.

Často uděláte pár změn, ale když zjistíte, že se vaše očekávání nenaplnilo, přestanete s tím a vrátíte se zpět k rutině, která změně předcházela. Jdete třikrát do posilovny a stále jste z formy. Celý večer se učíte mandarínsky a stále řeč neumíte. Ale ať už něco opakovaně děláte nebo neděláte, bude to mít z dlouhodobého hlediska význam. Je snadné přeceňovat důležitost jednoho definujícího okamžiku a podceňovat hodnotu malých každodenních kroků.

Mnoho lidí má pocit, že pro to, aby něco změnili, musí dělat velké kroky, které vyžadují hodně úsilí. Opak je ale pravdou. Podle Jamese Cleara, odborníka na návyky, stačí věnovat vymezené oblasti alespoň 1 % naší kapacity denně, abychom se v dané oblasti měli šanci zlepšit. 1 % může být zpočátku velmi nepatrné, ale pokud se opakuje na denní bázi, má velký dopad. Podívejte se například na krápníkové jeskyně. Začalo to jako pravidelně stékající kapka vody – a vznikají z toho obrovské jeskynní systémy.

James Clear uvádí další příklad: Představte si, že letíte z Los Angeles do New Yorku. Když pilot letící z Los Angeles nastaví kurz pouhých 3,5 stupně jižněji (což znamená asi 15 centimetrů), tak místo do New Yorku doletí do Washingtonu, který je od New Yorku vzdálený téměř 400 kilometrů. I velmi malý posun tak může vést k významné změně destinace.

Možná je teď ta správná doba odhalit a nastavit ten pravý kurz i v našem životě – a začít můžeme právě prozkoumáním toho, co každý den děláme nebo neděláme. Začít malými krůčky a opakovat je každý den je navíc cesta, jak se dostat k výsledku, aniž by se nám to jevilo jako něco nedosažitelného.

• Co málo můžete udělat každý den pro své tělo?
• Co málo můžete udělat každý den pro to, abyste se stali lepšími ve vaření? (To je aktuálně můj cíl.)
• Co málo můžete udělat každý den pro to, abyste napsali knihu, uklidili ve skříni, naučili se malovat?

Pokud vám pořád chodí do cesty „výmluvy“, že na to není čas nebo není vhodná doba, připravte na sebe malou past, ze které se jen tak nevykroutíte: zformulujte si své nové chování do věty: Když …, tak … . Vaše činnost tak bude mít jasnou a konkrétní podobu, což je pro náš mozek z hlediska vytrvalosti důležité. Chceme‑li v něčem vytrvat, musí být zadání co nejpřesnější, jinak se začneme opět uchylovat k tomu, že s činností časem přestaneme.

Chcete‑li si například posílit tělo, nemusíte se hned sedřít hodinovým tréninkem. Zpočátku bohatě postačí pět kliků během reklamy v televizi. Zformulujte si svoji větu: Když (něco nastane), tak (udělám to, co chci dělat):

• Když začne v televizi reklama, tak udělám pět kliků.
• Když zaklapnu počítač, tak udělám deset dřepů.
• Když se vrátím domů z práce, tak se převleču do cvičebního oblečení.
• Když …, tak … .

Máme rádi to, co nám jde

Jaký máte vztah k činnosti, kterou potřebujete dělat pravidelně? Jestli se vám pohyb příčí, bude to náročnější – pokud v něm najdete zalíbení, bude činnost a námaha s ní spojená vnímaná o dost lépe. Mnoha lidem se pohyb příčí právě proto, že obnáší hodně námahy, ale pokud si najdu svoje 1 % každý den, hned to je lepší.

Zmínila jsem, že pro mě je momentálně tématem pro zlepšení vaření. Můj vztah k této činnosti ještě před pár měsíci nebyl moc valný. Tápala jsem, jak lépe dochutit jídlo, a moc jsem neuměla kombinovat potraviny tak, aby z toho vyšlo něco chuťově dobrého. Věděla jsem, že musím uvařit, ale tím to pro mě končilo a stačilo mi to i otrávit den. Co máme děti, musím vařit každý den. I když pořád nevařím jako profík, pravidelným tréninkem jsem se zlepšila a můžu říct, že vařit umím o dost lépe. Dokonce mě poslední měsíc baví si hledat recepty, což kdysi nebylo vůbec běžné.

Tím, že jsem se zlepšila a začala jsem si v této oblasti víc věřit, nastal zlom i v mém vztahu k vaření – už mě to neobtěžuje, protože je to pro mě snazší. Dokonce si troufnu i vymýšlet poměr surovin a měnit postupy (někdo se teď možná směje), zkrátka intuitivně experimentuju a výsledek už je daleko lepší. Změna nastala tím, že jsem to i přes určitý odpor opakovala každý den, a procesy, které pro mě byly předtím těžké, jsem si zautomatizovala.

Tak funguje mozek, když si tvoříme nové návyky: v momentě, kdy to lépe umíme, pomáhá nám činnosti automatizovat, aby šetřil drahocennou energii na jiné aktivity, které nám zatím třeba tak nejdou. Pravidelným opakováním se s činností seznamujeme, zlepšujeme se, experimentujeme a utváříme si nový návyk. Čím častěji činnost děláme, tím víc je pro nás automatická a tím méně nás zatěžuje.

Díky návykům, které vám prospívají, se nakonec i stanete člověkem, jakým chcete být. Vaše identita se postupně může zcela proměnit, jak se změní vnitřní přesvědčení, která o sobě máte. Nejde o to mít více peněz, dát si každý den po ránu studenou sprchu, shodit pár kilo nebo zmírnit stres. Smyslem není něco mít, ale někým se stát. A to je rozdíl:

• pokaždé, když napíšete stránku – jste více spisovatel
• pokaždé, když cvičíte na piano – jste více muzikant
• pokaždé, když začínáte trénink – jste více atlet
• pokaždé, když povzbuzujete své zaměstnance – jste více leader.

S každou aktivitou, pro kterou se rozhodnete, se stáváte člověkem, jakým si přejete být. Co pro to můžete udělat? Rozhodněte se, jakým člověkem chcete být, a poskytněte si to malými vítězstvími každý den.