Magie sebepoznání

Poznat sebe sama je naprosto pochopitelná potřeba. S nikým jiným netrávíme 24 hodin denně 7 dní v týdnu se všemi jeho pocity, zmatky a zážitky. Navíc: i kdyby nám to nikdo neřekl, většinou tušíme, že jenom tehdy, když opravdu dobře známe sami sebe, můžeme skutečně fungovat vzhledem k ostatním.

Ale co když se poznat vlastně nechceme? Bojíme se, co všechno se může vyrojit… Nevíme, jak až hluboko je potřeba jít… Nebo máme pocit, že to, co o sobě víme, nám zatím prostě stačí. Co když máme pochybnosti o tom, že to zvládneme?

Začněte tam, kde jste

Právě když si klademe podobné otázky, poznáváme sami sebe. A ať jsou naše pocity jakékoli, není na nich nic špatného nebo nepatřičného. Postupně si uvědomujeme, na co stačíme, co zvládneme, co umíme. A právě odtamtud bychom podle mě měli začínat – vytyčit si vlastní, bezpečnou cestu.

Protože ať nám radí kdokoli, i když s nejlepším možným úmyslem, případné změny, které díky sebepoznání mohou nastat, budou ovlivňovat hlavně náš život. A život nemůžeme zastavit. Říct dětem, ať počkají, až se sami v sobě zorientujeme, nebo sdělit v práci, že potřebujeme volno, než se vyrovnáme se vším, na co jsme přišli, prostě většinou nejde.

A já osobně si myslím, že to ani není nutné. Stačí si pro začátek odpovědět na otázku, co nás vůbec vede k tomu, že chceme sami sebe lépe poznat. Zkusili jste to někdy? Máte příležitost. Teď. Jenom pozor: aby to fungovalo, buďte k sobě poctiví. Uvědomte si, co chcete a potřebujete vy – ne kamarádka, partner, rodiče, psycholog, lékař. Nenechte se vykolejit přemýšlením, nakolik je to možné nebo co všechno je k tomu potřeba. Prostě si přečtěte následující otázky a nechte pracovat svou představivost.

• Pokud vám to pomůže, klidně zavřete oči. Popřemýšlejte, co poznáním sebe sama získáte. A teď si představte první změnu, která vám prozradí, že jste v sebepoznání pokročili. Co to bude? Co bude pro vás první (jakkoli malý) úspěch?

Proč jen první a navíc ještě malou změnu? Pokud jsme sami sobě příliš pozornosti dosud nevěnovali, učíme se v tom teprve chodit. Jestli jste někdy viděli batole „v akci“, možná si vybavíte, kolik úsilí ho zpočátku stojí dva tři miniaturní krůčky… a jakou má radost, když je zdolá! Právě ty miniaturní krůčky v bezpečném prostředí, nebo v našem případě malé cíle, nám mohou dodat jistotu do dalších a větších kroků. A nemusíme se u toho zastavovat, můžeme normálně žít a přitom postupně růst.

Bolavá místa

Možná se teď ptáte, co ta zmiňovaná bolest. Patří tam, nebo ne? I když vím, že právě na ní je postavena velká část oné magie sebepoznání, nemyslím si, že k tomu, abychom se poznali, je nutné ji záměrně vyvolat. Jednak mám za to, že, pokud se nám podaří nejdřív objevit věci a možnosti, jak spokojeněji žít, vyvolávat bolest v tu chvíli ztrácí smysl. A pokud opravdu bolavá místa není možné minout, ona se objeví. Sama, přirozeně, až na ně narazíme.

A co pak? I pak existují možnosti. Pokud naše hlava v tu chvíli nestávkuje, můžeme se pokusit zjistit, co nám pomáhá, abychom bolest zvládli. Cokoli. A jestli v tu chvíli převažuje pocit, že prostě nepomáhá nic, můžeme zkusit přemýšlet, jestli to náhodou není vzkaz. A pokud by byl, tak jaký. Co nám naše bolest může vzkazovat? A co nám vlastně může přinést?

Až tohle ale budete zjišťovat, ujistěte se, že jste v bezpečí, které já pokládám v celém procesu sebepoznání za hlavní. Nebuďte na to sami, ať už je v tom s vámi partner, kamarádka nebo třeba psycholog. Prostě někdo, komu věříte, že vás podrží, když se objeví bolest, nebo i nějaké zapomenuté trauma. Nemusíte s nimi procházet celým procesem, ale mějte je v zádech, kdyby něco.

Všímejte si, jestli i přes svoji bolest cítíte někde uvnitř alespoň malou jistotu, že to dobře dopadne. Že to zvládnete. Pokud ano, pokračujte. Pokud ne, nenuťte se a dovolte si dát si načas. Neznamená to selhání ani chybu. Značí to jen, že teď není ta správná doba.

Navíc kdykoli se snažíme sami sebe lépe poznat pro to, abychom ve svém životě něco změnili, stáváme se vlastně sami sobě terapeuty. A v terapii bereme jako normální potřebu bezpečí a důvěry, funkčního vztahu… Přitom s představou sebepoznání se často pojí samota, překračování hranic a nejistota.

Rozšiřování zóny bezpečí

Nevidím nic špatného na meditaci, józe, terapii tmou ani řadě dalších sebepoznávacích technik a knih. Myslím si ale, že bychom se do podobných zážitků měli pouštět jen tehdy, pokud jsme si jistí, že víme, co od těchto možností čekáme a že je opravdu chceme absolvovat.

A vždycky bychom měli mít v zádech oporu v někom, komu věříme a kdo věří nám, a možnost změnit názor a dopřát si čas. Nebo svůj proces prostě ukončit. A třeba občas zkoušet zase první krůčky. Zkoušet si uvědomit, jaké úspěchy chceme v životě zažít, čeho chceme dosáhnout… Nebo si jen uvědomit, co se s námi děje tady a teď, co nám to o nás říká.

Mám jeden malý příklad. Představte si, že stojíte v koloně. Minuty ubíhají a najednou se vedle vás objeví vůz, který se vás urputně snaží předjet. Co se s vámi v tu chvíli děje? Co cítíte?

Podobně můžete reflektovat své pocity v jakékoli každodenní situaci. Až budete mít pocit, že jste tenhle základ zvládli, pak teprve postupujte dál. Třeba tím, že budete přemýšlet nad tím, co vám vaše pocity vzkazují, co potřebují, k čemu vám jsou.

Myslím si, že právě upozornění na potřebu dělat malé krůčky a postupně rozšiřovat bezpečné teritorium v současné bouřlivé debatě o potřebě a možnostech sebepoznání zásadně chybí. Že je postavena tak, že ty zásadní kroky jsou vždycky velké a často bolavé. A přitom právě malými a nejistými krůčky začíná každý vrcholový sportovec. Protože teprve tehdy, až je zvládne, může přidávat další a složitější a především být si sám sebou jistější.

Možná vám celé sebepoznání teď přijde o něco méně magické. Ale proto nemusí být méně úspěšné. Rozdíl je hlavně v tom, že vás nezbaví bezpečí, dodá vám jistotu a vrátí vám do rukou vlastní život. Protože to, na co přijdete, nebude obecná pravda, se kterou si nebudete vědět rady, ale vámi osobně vyšlapaná cesta. Instantní návod na sebe sama totiž prostě neexistuje.

A pokud vám ho někdo nabízí, navíc v rámci několika málo hodin nebo dní a s nabídkou objevení vašich niterných bolestí, zajímejte se o to, co s těmi bolestmi pak budete dělat a jak. A pokud vás odpověď neuspokojí, hledejte jinou cestu. Určitě existuje.