Lepší časy přijdou
Neprožíváte zrovna šťastné období? Tak se pozorně dívejte, ať z toho něco máte.
Balzacův román Šagrénová kůže je o odvrácené stránce splněných přání. Popisuje mladého hrdinu Rafaela, který dostal darem od záhadného obchodníka magickou kůži. Ta mu sice zaručí splnění každého přání, které hrdina vysloví, avšak po každém přání se trošku zmenší. Součástí přijetí daru je dohoda, že chlapcův život závisí na existenci této kůže. Když kůže zmizí, chlapec zemře.
Před nedávnem jsem viděl kreslenou pohádku, která pointu příběhu ještě vylepšila. Děj je trochu pozměněný. Hlavní hrdina místo kůže dostal klubíčko provázku. Ten neplnil přání, ale jednoduše posouval čas. Vždy, když chlapec prožíval nějaký nepříjemný okamžik, odtrhl z něho část a jeho život se posunul o kus úměrný úseku provázku.
Na konci příběhu vidíme starého muže na smrtelné posteli, který poznává, že mu větší (zdánlivě méně zajímavá) část jeho života unikla a že právě s touto částí života ztratil i něco podstatného, něco rozhodujícího.
Toto podobenství skvěle vyjadřuje způsob, jakým se vyrovnáváme s nudnými nebo méně zajímavými částmi našich životů. Jak bychom se mohli ze zajímavé myšlenky příběhu poučit?
Vše zlé přejde
Když jsem byl ještě studentem, vydal jsem se jedny prázdniny pracovat jako dělník do továrny na zpracování ryb na Aljašku. Práce to byla poměrně těžká. Dělalo se někdy i šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu.
Aby se to dalo vydržet, vypracovali jsme si postupně strategii. Každé dvě hodiny byla desetiminutová přestávka. To znamená, že cílem každého dvouhodinového cyklu bylo vydržet do přestávky. Přestávky tvořily náš den, byly to desetiminutovky úlevy spojené s kávou a sluncem.
Pět dní pracovního týdne je vlastně čekání na víkend, rok se změní v čekání na dovolenou. Neztrácíme v životě něco podstatného?
Tento přístup nám pomohl přetrpět nepříjemný čas. Na konci dne jsme tak měli na kontě hodinu a půl přestávek a 14,5 hodin pasivního čekání na přestávky. Někde v nás přitom zůstával trochu prázdný pocit. Tímto tempem postupně uběhly čtyři měsíce a my jsme jeli domů.
Tutéž strategii využívám v nudnějších obdobích i v současné práci. Pět dní pracovního týdne se smrskne do jedné velké hromady čekání na uvolňující a povznášející víkend. Rok se změní v čekání na dovolenou. Matematika je v tomhle neúprosná. Pozitivně prožitý čas je při této strategii vždy ten menší úsek.
Je to danajský dar dospělosti, říkám si. Víme, že vše nepříjemné jednou přejde, jednou bude po tom a my budeme znova na světlém pruhu zebry. A tak stačí čekat. Toto zaklínadlo často využíváme jako trhání provázku.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..